Vitální záhony plné bujné zeleně a pestrých květů bez pravidelného řádu představují nádhernou podívanou. Neplatí zde symetrie ani pravidelnost, záhon působí divoce, jako by rostliny rostly jedna přes druhou. S takovými výsadbami se setkáme v romantických anglických a holandských zahradách a parcích.
Tato výsadba nemá nic do činění se zanedbaným a zapleveleným záhonkem, kde jednotlivé rostliny živoří. Naopak, neměli bychom zde najít rostlinu, která strádá. Za celou divokou nádherou květů se skrývá stejná péče a plánování jako u pravidelně pěstovaného záhonku. Nejlepším termínem založení je právě jaro, kdy je nabídka druhů na trhu největší, rostliny se dobře ujímají, do léta stihnou zesílit a již prvním rokem bohatě kvést.
Pro přirozený vzhled je nejlepší kombinovat dohromady různé skupiny rostlin, letničky trvalky, cibuloviny a keře. Chytrým řešením je vybrat na zahradě takové místo, kde již několik pěkných keřů roste, a pouze je doplnit dalšími druhy. Na podzim je dobré vymodelovat tvar záhonu, plochu obohatit organickou hmotou a zrýt. Na jaře pak upravíme strukturu a povrch záhonu, pak už stačí jen sázet a vysévat. Divoký záhon plný květů ale můžete vytvořit i na zcela prázdném místě. Pokud máte pocit, že některé části zahrady chybí život, bude takový záhon pravou volbou.
Krásný záhon zaplňují nenáročné druhy, jako jsou kuklíky, kakost, oměj, rozchodník a traviny Zdroj: Daniela Dušková
Aby se rostlinám dobře dařilo, je třeba vybrat správné druhy do dané lokality. Základ a kostru by měly tvořit nenáročné a vyzkoušené druhy, kterým se u vás na zahradě daří. Mohou to být keře i trvalky, které nemusejí vyloženě bohatě kvést, ale záhonu dodají hmotu a zeleň. Mohou být trochu robustnější i vyšší. K takovým druhům patří například juky (Yucca) a krásné modré máčky (Eryngium), které vyžadují teplé, slunné a suché stanoviště. Popelivka (Ligularia), hosta, čechrava (Astilbe) jsou zase velmi vhodné pro stinná a vlhká místa.
Divoký záhon pro stinnější místa. Dominujícími druhy jsou hosty, čechravy a udatna Zdroj: Daniela Dušková
Ve stínu stromů se bude dobře dařit i udatně (Aruncus dioicus). U chaty nebo starší chalupy se budou dobře vyjímat nenáročné slezové růže (Alcea), které jsou sice dvouletkami, ale sami se stanovišti udržují samovýsevem. V mírných zimách se vytrvají i po více let. Pro efekt opravdu bohatého kvetení zvolte třapatky (Rudbeckia), lupinu (Lupinus), a šalvěje (Salvia), které patří k těm nejvděčnějším trvalkám vůbec, mají řadu krásných druhů a kultivarů. Na výběr je nepřeberné množství druhů a do záhonu se nebojíme nakombinovat třeba i zeleninu.
Divoký záhon vyladěný do žluté barvy. Základními druhy jsou keřové růže a badil (Sisyrinchium Striatum) Zdroj: Daniela Dušková
Pro divoký a hodně přírodní vzhled se hodí trvalky, které známe z lesů a luk, jen v kulturnější formě. Příkopy často lemují husté porosty konopáče (Eupatorium), druh Eupatorium maculatum má těžší fialové květy a je opravdu pěkný, podobně je to s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), který je často k vidění na podmáčených plochách. Podobný druh tužebník červený (Filipendula rubra) kvete růžově velkými květy a je nepřehlédnutelný.
Keře, které skvěle doplní výsadbu i na menších plochách mohou být hortenzie (Hydrangea), perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), nižší druhy kalin (Viburnum), třezalky (Hypericum) a azalky (Azalea). Záhony nezapomeňte doplnit i oblíbenými letničkami, které přidají ještě více květů. Pěkný je kohoutek věncový (Lychnis coronaria), chrpy (Centaurea cyanus) a sporýše, zejména pak vysoký druh sporýš klasnatý (Verbena bonariensis).
Bujný záhon je vysázen v červenomodrém tonu. Dominují zde lupiny, traviny, kosatce, orlíčky, měsíčnice a koniklec Zdroj: Daniela Dušková
Výbornou skupinou rostlin, která záhon hezky propojí, jsou traviny. Zvolte vysoké i nízké druhy. Vhodným řešením je zvolit jen několik druhů, jeden, dva postačí a ty na záhoně zopakovat. Vyšší druhy použijeme jednotlivě, nižší, můžeme sesadit po 3-5 sazenicích k sobě. Barevnou souhru záhonu v podstatě příliš řešit nemusíte. Pokud chcete dílo povýšit, můžete druhy sladit do některých tónů, osvědčenou kombinací je bílo-růžovo-fialovo-karmínová, bílo-modro-žlutá, oranžovo-modro-žlutá.
Záhon by měl být pěkný od časného jara, proto by na něm měly mít svoje místo i cibulnaté a hlíznaté rostliny, které právě na jaře kvetou. Po odkvětu, do doby než cibule zatáhnou, si nemusíte dělat starost o žloutnoucí listy, které nemusejí vypadat úplně nejlépe. Pěkně je schovají listy a zeleň rašících trvalek. Aby záhon vynikl, potřebuje dostatečnou plochu, minimálně 2 × 4 metry. Dobrým řešení je instalovat závlahu, která pomůže udržet i v letním vedru bohaté květy a svěží zeleň.
Divoký záhon musí být dekorativní celoročně i v pozdním podzimu. Podzimní efekt obstarají traviny, astry a rozchodník Zdroj: Daniela Dušková
Záhony dobře doladí i zahradní doplňky, jako jsou lavičky, plastiky, sedátka a ptačí napajedla. Velice dobře zde vypadají i úzké travnaté cesty, které mohou prolínat celou výsadbou. Stejně jako tráva funguje i štěrk, nebo kůrový mulč, který podpoří naturální vzhled. Záhony můžete doplnit i pergolami s popínavými rostlinami.
Péče
Pro snadnější péči během vegetace je velmi důležité správný výběr druhů, pečlivé založení záhonu a příprava půdy. Až do chvíle, kdy se porost zapojí, bychom měli pečlivě odstraňovat všechny plevele. Pro snadnější práci a přístup k rostlinám si v záhonu ponechte nášlapné kameny nebo pražcové cestičky. Pletí výrazně omezuje i zakrytí záhonu netkanou textilií a mulčem. Zde se ovšem daleko hůře dosazuje a v případě použití cibulovin je toto řešení skoro nemožné.
Pokud zadní část záhonu tvoří stabilní keře a vytrvalé rostliny, se kterými se často nehýbe, můžete textilii položit pouze zde. Ve chvíli, kdy se záhon zapojí, nemají jednoleté plevele velkou šanci vyklíčit a výsadbu zásadně ohrozit, vytrvalým plevelům jako jsou svlačce a kopřivy se někdy nevyhneme. Ruční pletí jednou za čas bude nezbytné, ale krása záhonu nám naši péči mnohonásobně oplatí.