Bujné záhony bez jasného řádu vás ohromí svou divokou krásou

Tato výsadba nemá nic do činění se zanedbaným a zapleveleným záhonkem, kde jednotlivé rostliny živoří. Naopak, neměli bychom zde najít rostlinu, která strádá. Za celou divokou nádherou květů se skrývá stejná péče a plánování jako u pravidelně pěstovaného záhonku. Nejlepším termínem založení je právě jaro, kdy je nabídka druhů na trhu největší, rostliny se dobře ujímají, do léta stihnou zesílit a již prvním rokem bohatě kvést.

Pro přirozený vzhled je nejlepší kombinovat dohromady různé skupiny rostlin, letničky trvalky, cibuloviny a keře. Chytrým řešením je vybrat na zahradě takové místo, kde již několik pěkných keřů roste, a pouze je doplnit dalšími druhy. Na podzim je dobré vymodelovat tvar záhonu, plochu obohatit organickou hmotou a zrýt. Na jaře pak upravíme strukturu a povrch záhonu, pak už stačí jen sázet a vysévat. Divoký záhon plný květů ale můžete vytvořit i na zcela prázdném místě. Pokud máte pocit, že některé části zahrady chybí život, bude takový záhon pravou volbou.

Aby se rostlinám dobře dařilo, je třeba vybrat správné druhy do dané lokality. Základ a kostru by měly tvořit nenáročné a vyzkoušené druhy, kterým se u vás na zahradě daří. Mohou to být keře i trvalky, které nemusejí vyloženě bohatě kvést, ale záhonu dodají hmotu a zeleň. Mohou být trochu robustnější i vyšší. K takovým druhům patří například juky (Yucca) a krásné modré máčky (Eryngium), které vyžadují teplé, slunné a suché stanoviště. Popelivka (Ligularia), hosta, čechrava (Astilbe) jsou zase velmi vhodné pro stinná a vlhká místa.

Ve stínu stromů se bude dobře dařit i udatně (Aruncus dioicus). U chaty nebo starší chalupy se budou dobře vyjímat nenáročné slezové růže (Alcea), které jsou sice dvouletkami, ale sami se stanovišti udržují samovýsevem. V mírných zimách se vytrvají i po více let. Pro efekt opravdu bohatého kvetení zvolte třapatky (Rudbeckia), lupinu (Lupinus), a šalvěje (Salvia), které patří k těm nejvděčnějším trvalkám vůbec, mají řadu krásných druhů a kultivarů. Na výběr je nepřeberné množství druhů a do záhonu se nebojíme nakombinovat třeba i zeleninu.

Pro divoký a hodně přírodní vzhled se hodí trvalky, které známe z lesů a luk, jen v kulturnější formě. Příkopy často lemují husté porosty konopáče (Eupatorium), druh Eupatorium maculatum má těžší fialové květy a je opravdu pěkný, podobně je to s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria), který je často k vidění na podmáčených plochách. Podobný druh tužebník červený (Filipendula rubra) kvete růžově velkými květy a je nepřehlédnutelný.

Keře, které skvěle doplní výsadbu i na menších plochách mohou být hortenzie (Hydrangea), perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), nižší druhy kalin (Viburnum), třezalky (Hypericum) a azalky (Azalea). Záhony nezapomeňte doplnit i oblíbenými letničkami, které přidají ještě více květů. Pěkný je kohoutek věncový (Lychnis coronaria), chrpy (Centaurea cyanus) a sporýše, zejména pak vysoký druh sporýš klasnatý (Verbena bonariensis).

Výbornou skupinou rostlin, která záhon hezky propojí, jsou traviny. Zvolte vysoké i nízké druhy. Vhodným řešením je zvolit jen několik druhů, jeden, dva postačí a ty na záhoně zopakovat. Vyšší druhy použijeme jednotlivě, nižší, můžeme sesadit po 3-5 sazenicích k sobě. Barevnou souhru záhonu v podstatě příliš řešit nemusíte. Pokud chcete dílo povýšit, můžete druhy sladit do některých tónů, osvědčenou kombinací je bílo-růžovo-fialovo-karmínová, bílo-modro-žlutá, oranžovo-modro-žlutá.

Záhon by měl být pěkný od časného jara, proto by na něm měly mít svoje místo i cibulnaté a hlíznaté rostliny, které právě na jaře kvetou. Po odkvětu, do doby než cibule zatáhnou, si nemusíte dělat starost o žloutnoucí listy, které nemusejí vypadat úplně nejlépe. Pěkně je schovají listy a zeleň rašících trvalek. Aby záhon vynikl, potřebuje dostatečnou plochu, minimálně 2 × 4 metry. Dobrým řešení je instalovat závlahu, která pomůže udržet i v letním vedru bohaté květy a svěží zeleň.

Záhony dobře doladí i zahradní doplňky, jako jsou lavičky, plastiky, sedátka a ptačí napajedla. Velice dobře zde vypadají i úzké travnaté cesty, které mohou prolínat celou výsadbou. Stejně jako tráva funguje i štěrk, nebo kůrový mulč, který podpoří naturální vzhled. Záhony můžete doplnit i pergolami s popínavými rostlinami.

Péče

Pro snadnější péči během vegetace je velmi důležité správný výběr druhů, pečlivé založení záhonu a příprava půdy. Až do chvíle, kdy se porost zapojí, bychom měli pečlivě odstraňovat všechny plevele. Pro snadnější práci a přístup k rostlinám si v záhonu ponechte nášlapné kameny nebo pražcové cestičky. Pletí výrazně omezuje i zakrytí záhonu netkanou textilií a mulčem. Zde se ovšem daleko hůře dosazuje a v případě použití cibulovin je toto řešení skoro nemožné.

Pokud zadní část záhonu tvoří stabilní keře a vytrvalé rostliny, se kterými se často nehýbe, můžete textilii položit pouze zde. Ve chvíli, kdy se záhon zapojí, nemají jednoleté plevele velkou šanci vyklíčit a výsadbu zásadně ohrozit, vytrvalým plevelům jako jsou svlačce a kopřivy se někdy nevyhneme. Ruční pletí jednou za čas bude nezbytné, ale krása záhonu nám naši péči mnohonásobně oplatí.