Oktagon 62: Patrik Kincl vs. Kerim Engizek
Dvojice, která dokázala, co nikdo předtím. Slovenský podnikatel a nadšenec do bojových sportů Pavol Neruda založil v roce 2016 s českým moderátorem a komentátorem Ondřejem Novotným organizaci Oktagon, která v sobotu 12. října vyprodala stadion Deutsche Bank Park ve Frankfurtu. Poprvé v historii dorazilo na MMA turnaj 60 tisíc diváků. „Píle a vášeň zkrátka nakonec nesou výsledky. Ale byla to sakra těžká cesta a dál je,“ říká Neruda v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Navíc prozradil náklady akce či odhad sledovanosti galavečera.
Jaké bylo sledovat na turnaji Oktagon 62 šedesát tisíc fanoušků?
Rozhlížel jsem se po tribunách a nemohl jsem uvěřit, že je tam tolik lidí. Seděli do poslední řady, kam jsem dohlédl. To si budu vždy pamatovat. A pak pro mě byla velkým zážitkem Halftime show. Měli jsme dvacet minut parádní house party s Johnem Newmanem. Bylo to opravdu super. Ze zápasů si budu určitě pamatovat K.O. od Willa Flueryho – velkolepé a zároveň smutné pro Pavola Langera.
ČTĚTE TAKÉ: Kincl se neubránil kopům Engizeka a přišel o titul, padl divácký rekord
V roce 2016 jste společně s Ondřejem Novotným založil Oktagon MMA a teď se vám podařilo uspořádat rekordní akci…
Je to opravdu šílené. Ten nápad jsem měl někdy v roce 2013 či 2014 a nějakou dobu jsme to dávali do kupy. Takže je to nějakých deset jedenáct let. Když si vzpomenu, jak bylo tehdy těžké, skoro nemožné, dostat jeden článek v nějakém alespoň malém médiu. A teď jsme udělali takový rekord. Myslím, že jsme se zařadili mezi nejlepší světové organizace.
Rozhodně.
Podle mě nikdo nemůže zpochybnit, že jsme teď dvojka za UFC. Je to opravdu neuvěřitelné. Píle a vášeň zkrátka nakonec nesou výsledky. Ale byla to sakra těžká cesta a dál je.
Na sociálních sítích jsem viděl video, na němž Ondřej Novotný říká, že se jednalo o turnaj za sedm milionů eur (zhruba 177 milionů korun). Opravdu to stálo tolik?
Ano, je to tak. Neznáme ještě tedy všechny náklady. Nevíme například, jaká bude pokuta a další výdaje, které se teprve projeví, ale většinu z nich víme a je to kolem této sumy.
Pokutu dostanete za překročení času, kdy měl turnaj skončit?
Na tom stadionu je dovoleno mít akci do jedenácté hodiny. My jsme úřady uprosili na půlnoc. Řekli: „Dobře, ale nesmí to být přes.“ Ale nešlo to utnout a skončili jsme patnáct minut po. Tak uvidíme.
A máte v plánu takovou akci zopakovat nebo ještě překonat?
Myslím, že ano. Ptá se nás mnoho lidí a vnímají to jako vrchol, který snad ani nejde překonat. Jako by pro Oktagon šlo o konečný bod. Ale my to tak vůbec nemáme. Je to pro nás fantastický sebenaplňující pocit, ale opravdu vidíme Oktagon jako evropskou ligu mistrů. Chtěli bychom mít fakt velké zápasy. Tento turnaj sledovalo u obrazovek milion nebo dva miliony diváků, možná více, čísla ještě nemáme. Ale určitě lze udělat turnaj, který bude sledovat deset milionů lidí. Z toho bude šest z Německa a Česko-Slovenska a čtyři ze zbytku Evropy. A možná to ani nemusí být na šedesátitisícovém stadionu, ale bude to tak velkolepé, že to lidi poblázní. Ale pokud chceme dělat takové věci, samozřejmě by nás to bavilo třeba v Allianz aréně (hala v Mnichově pro 75 tisíc lidí, pozn. red.). Určitě je kam růst a každého baví posouvat se výš a výš, překonávat sebe sama.
Je něco, co si z této obří akce berete jako ponaučení do budoucna?
Nenapadne mě jedna zásadní věc. Spíše bylo plno drobností, které musíme vyřešit v rámci týmu. Jsou to opravdu drobnosti, ale naštvou, protože bychom takové chyby už dnes dělat neměli.
Ale předpokládám, že to byly věci, kterých si běžný divák ani nevšimne, ne?
Většinou. Na začátku se například nezapnuly správně obrazovky. Dívali jsme se na vlajku, místo toho, abychom sledovali děvče, které zpívalo hymnu. Když jsme s Ondrou nastupovali, ani jsme se pořádně neslyšeli, nešly správně odposlechy. Xy věcí se nepovedlo, ale celkově byl turnaj skvělý. Myslím, že jsme přinesli perfektní show. Skoro mám obavy, abychom na tomto úspěchu moc neuletěli a neusnuli na vavřínech. Musíme zůstat pořád namotivovaní. Lístky se prodávaly překvapivě lehce, 30 tisíc za dva týdny. V tu chvíli si člověk může snadno myslet, že je moc dobrý a přestane se snažit. My ale musíme zůstat nohama na zemi.
Jediná kritická věc, které jsem si všiml, byla zima, na kterou si diváci stěžovali s tím, že by turnaj měl být v dřívějším termínu.
To je pravda. Tohle je dobrá připomínka.
I přes zimu bylo ale znát, že si němečtí fanoušci umí turnaj pořádně užít. Vládla tam skvělá atmosféra.
Ano, byli opravdu skvělí. Od prvního zápasu fandili. I přesto, že tam přišlo plno úplně nových fanoušků.
Vy sám jste ale zažil na akci moment, který určitě nebyl příjemný, ale o to víc fanoušci oceňovali, že jste to ustál. A to, když vám omylem vrazil pěstí šampion těžké váhy Hatef Moeil, který se snažil probít k vyzyvateli.
Dostal jsem od něj levý hák někde do oblasti krku a čelisti. Byla to relativně dobrá rána, ale naštěstí mě neposadila na zadek. To by byl trapas. Nebyla to ale úplně knockoutová síla, abych pravdu řekl. Nedal do toho vše.
Diváci hned diskutovali, zda to pro něj bude mít nějaké následky, jestli bude potrestán.
Asi ne. Určitě neměl úmysl udeřit mě. Bylo to v rámci vyhrocené situace. Nebylo to nějak totálně nesportovní chování. Opravdu odlišuji, zda jde o nějaký záměr ublížit, nebo jen úlet.
Nicméně chtěl zaútočit na bojovníka, který měl právě po zápase. To není úplně fér.
To je pravda. Osobně vnímám, že tohle správné nebylo. Ale je to Hatef, který má krátkou zápalnou šňůru.
Českou republiku na turnaji Oktagon 62 reprezentoval Patrik Kincl, který prohrál na body s Kerimem Engizekem. Ale jako by Kincl nebyl úplně ve své kůži, nezdálo se vám?
Vnímal jsem to stejně. Jako by se vůbec nedostal do zápasu, nedokázal rozvinout, co vždy dělá. Mínus třicet procent oproti klasickému Patrikovi. Bylo to strašně zajímavé. Stále jsem čekal, kdy se nastartuje, ale nestalo se to celou dobu. Nevím, jestli ho Kerim zaskočil a Patrik ho třeba trochu podcenil. Protože papírově byl Patrik jasný favorit. Ale on je profesionál, který soupeře nepodceňuje. Nevím, co se stalo. Neměl jsem pocit, že by ho sežralo publikum, tlak od německých fanoušků. Ale nevidím Patrikovi do hlavy. Vše se mohlo sečíst, navíc byl v cizím prostředí, což na člověka vždy dopadá, i když se to nemusí zdát.
Kdy se u vás dostavilo asi největší štěstí z dobře odvedené práce?
Asi po after party, kdy jsem šel úplně sám po ochoze, díval jsem se na tu halu… Na after party jsem si všiml stěny s fotkami z historie stadionu. Díval jsem se na ně a došlo mi, že jsme na tomto slavném místě dokázali udělat světový MMA rekord. Vylezl jsem na ochoz a nedalo mi to – zakřičel jsem: „YES! Dali jsme to.“ Zaplavily mě ohromné emoce.
Gratuluji ještě jednou. Je něco, co byste chtěl dodat?
Chtěl bych jen poděkovat všem fanouškům, bojovníkům a týmu Oktagonu. Dokázali jsme něco neuvěřitelného. Parta obyčejných lidí z Česko-Slovenska šokovala svět. Těším se, co nás ještě čeká. Věřím, že jsme se posunuli o několik levelů výš a bude to teď snazší se sponzory, se vším. Přál bych si, abychom zkrátka chytli vlnu. Buď je toto ten moment, nebo jsme se k němu velmi přiblížili.
