Je již poměrně běžným jevem, že se na hokejových šampionátech v barvách některého z národních týmů prohánějí hráči, kteří svým jménem do daného týmu a především národnosti příliš nezapadají. Může za to naturalizace. Ta tak umožňuje například řadě hokejistům původem z Kanady či USA hrát za Bělorusko, Kazachstán či Itálii. Takové hráče bude možné vidět i na letošním mistrovství světa.
Snad nejvíce zběhlí v umění naturalizace hokejistů jsou Bělorusové. Tamní autoritativní a velmi kontroverzní prezident Alexandr Lukašenko je velkým hokejovým fanouškem, tudíž mu nečiní problém udělit běloruské státní občanství hráčům z cizí země, kteří by si chtěli zahrát na hokejovém šampionátu.
Bělorusové tak v posledních letech takřka vždy na šampionát přivezou tým, ve kterém jsou i hráči, kteří se narodili a vyrůstali za oceánem, přičemž s Běloruskem nemuseli mít vůbec nic společného. Časem je ovšem hokejový osud dostal do týmu Dynamo Minsk, který hraje převážně ruskou soutěž KHL, kde se mohli osvědčit nejen jako tahouni tohoto klubu, ale i jako potenciální reprezentanti Běloruska.
Na své páté mistrovství světa tak v barvách Běloruska vyráží útočník Geoff Platt, rodák z kanadského Toronta, který dokonce jako mládežník patřil mezi reprezentanty své rodné země. Bělorusové kromě něj letos využíjí také beka Nicka Bailena či útočníka Shanea Prince, Američany ze státu New York. Ty pak doplní ještě další hráči původem z Kanady. Jde o útočníka Francise Parého a brankáře Dannyho Taylora, který před časem krátce hrál za pražskou Spartu.
Americký kapitán Kazachstánu
Podobný styl získávání nových hokejistů často volí i Kazachstán. Ten na světových šampionátech dokonce neváhal naturalizovaným reprezentantům našít na dres kapitánské „C“, přestože se do Kazachstánu mnohdy dostali až v dospělosti a v zemi ani neměli kořeny.
Hned na několika mistrovstvích světa takto působil útočník Brandon Bochenski, který si přitom v roce 2007 dokonce na mistrovství světa zahrál za své rodné USA. Ten však již letos své nové zemi nepomůže, protože po šampionátu v roce 2019 ukončil hráčskou kariéru.
Letos Kazaši přivezli čtveřici takových hráčů. Klasické Kazachy doplní obránci Jesse Blacker a Darren Dietz společně s útočníkem Curtisem Valkem, všichni původně z Kanady. Kromě toho patří mezi letošní reprezentanty Kazachstánu také původně švédský obránce Viktor Svedberg.
Itálie vítá ztracené syny
Výjimku v tomto směru netvoří ani Italové. Vzhledem k tomu, že nepatří mezi tradiční hokejové státy, se i oni rozhodli využít služeb hráčů, kteří původně pochází z jiných zemí. Letos ovšem za nepříliš pěkných podmínek. Většina národního týmu, která měla odcestovat do Rigy, se totiž před odletem nakazila koronavirem, a Italové tak museli na poslední chvíli vyměnit hned patnáct hráčů.
Nakonec do Lotyšska odletěl velmi obměněný tým, ve kterém lze najít celou řadu hokejistů, kteří jsou původem Kanaďané. Nutno však podotknout, že většina z nich má italské kořeny díky svým rodičům, což je patrné i z jejich jmen. Za Italy tak namátkou nastoupí například Anthony Bardaro, Justin Fazio nebo Marco Rossa. Před časem ovšem za Italy nastupoval například Kanaďan Brian Ihnacak, syn slavného československého hokejisty Petera Ihnačáka.
Pomoc využívají i Britové či Švýcaři
Není překvapením, že pomoc hokejistů z Kanady využívá i hokejový trpaslík z Velké Británie, vzhledem k tomu, že obě země ovšem náleží do stejného společenství, to však není příliš velkým problémem. Část současných britských reprezentantů původem z Kanady navíc část svého dětství strávili na Britských ostrovech. Příkladem budiž brankář Jackson Whistle, rodák z kanadské Kelowny v Britské Kolumbii.
Naopak mírným šokem může být nominace útočníka Santeriho Alataloa do národního týmu Švýcarska. Země pod Alpami již totiž rozhodně nepatří mezi hokejové trpaslíky, naopak má ve své sbírce z posledních let již několik cenných kovů. Přesto se rozhodlo letos povolat hráče původem z Finska, který severskou zemi dokonce reprezentoval ještě v juniorských národních týmech.