Pavel Košek, odborník na on-line bezpečnost a ředitel korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR. Zdroj: Pavel Vítek / Huawei
Také české domácnosti zavalí při Štědrém večeru především technologické dárky. Počínaje mobilními telefony pro nejmenší děti, přes tablety a počítače i pro starší generaci. Právě tyto dvě kategorie patří mezi nejohroženější při vstupu do on-line světa. Jak se vypořádat s nástrahami, či jak si pomoci v rodině, vysvětluje v rozhovoru Pavel Košek, odborník na on-line bezpečnost a ředitel korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR.
Mobilní telefon, tablet či počítač jsou častými vánočními dárky. Dostávají je jak děti školou povinné, tak i starší lidé. Na co je třeba dávat největší pozor u těchto dvou věkových kategorií, které vstupují do on-line světa, tedy na internet či sociální sítě?
Je to kompletně nové a jiné prostředí, ve kterém se děti pohybují jako ryba ve vodě a senioři více či méně tápou. Ani jedna z těchto situací není výhoda či nevýhoda, pokud k on-line prostředí přistupujeme obezřetně a s respektem. Má totiž na rozdíl od reálného světa svoje specifika. Senioři méně rozumějí technologické stránce, protože vyrostli v analogické době, děti jsou naivní a mají menší zkušenosti se společenskou stránkou užívání technologií, tedy co je vhodné a co nikoliv. Na obě kategorie však číhají nejrůznější online nástrahy a fenomény.
Pavel Košek (46 let)
Odborník na on-line bezpečnost a ředitel korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR.
Vystudoval žurnalistiku, veřejnou a sociální politiku na pražské Univerzitě Karlově.
Pracoval v médiích, ve finančním sektoru, ale i ve státních službách či farmacii.
Rekreačně sportuje, zajímá se o umění, design, též o film, hudbu a literaturu.
Je ženatý, má jednoho syna.
Jaké?
U dětí je zejména potřeba zvážit v jakém věku je plnohodnotně do on-line světa pozvat. Osamostatňovat by se měly na prvním stupni základní školy, mezi 6. a 10. rokem věku. Klíčové pak musí být, aby rodič či dospělý byl pro dítě průvodcem, ochráncem a garantem bezpečného a přínosného užívání technologií, chránil je zejména před nadměrným trávením času on-line, šikanou, hecováním a predátory. Tzv. rodičovská kontrola je základem, každodenní budování vzájemné důvěry mezi rodičem a dítětem je naprosto zásadní pro prevenci a ochranu malého uživatele. Rodič by taky měl být vzorem. Nemůžete čekat, že když sami nedáte mobil z ruky a stále sedíte před monitorem, tak bude snadné omezovat čas před obrazovkou dítěti.
Jak je to u seniorů?
Stejně i u nich je nezbytné předcházet digitálním karambolům, identifikovat nebezpečné situace a fenomény a naučit seniory se těmto rizikům vyhýbat. Starší lidé jsou snadným cílem různých on-line podvodů a digitálních šmejdů, kterým často naletí i zkušenější uživatel internetu. Je potřeba se společně vzdělávat i napříč generacemi, tedy děti, rodiče, prarodiče.
Jak nejlépe vysvětlit dětem z prvního stupně základní školy, co s novým zařízením smějí, a co ne?
Musím předně říci, že neexistuje žádné univerzální řešení nebo stoprocentně účinná sada pouček. Je to tvrdá rodičovská dřina. Z pohledu základní rodičovské strategie doporučuji zdravý a vyvážený přístup. Technologie jsou užitečné, ale dítě by mělo zvládat běžné situace a řadu krizových situací i bez nich. Není nic děsivějšího než dítě, které uvádí do paniky ztráta připojení k internetu. Z hlediska taktiky je už zmíněná dvojice „důvěra a komunikace“. Je to stejné jako s jakýmikoliv dalšími oblastmi rodičovství, je to nesmírně náročné a je nezbytné na tom pracovat v podstatě každý den. Vztah s dítětem a znalost jeho on-line světa je pro rodiče nezbytnou součástí výchovy. Pro děti, které vyrostly v době běžně dostupného internetu, představuje digitálno přirozené prostředí.
U dětí je zejména potřeba zvážit v jakém věku je do on-line světa pozvat. Osamostatňovat by se měly na prvním stupni základní školy, mezi 6. a 10. rokem věku. Klíčové pak musí být, aby rodič byl pro dítě průvodcem, ochráncem před šikanou a predátory.
Pavel Košek, odborník na on-line bezpečnost a ředitel korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR. Zdroj: Pavel Vítek / Huawei
Existují nějaká doporučení?
A nakonec každodenní taktika a tři jednoduchá běžná doporučení: nezakazovat, nezaostávat a nezanedbávat. Zákazy děti dokážou snadno obejít, navíc jsou v digitálním prostředí často zručnější než dospělí. Také známe poučku o zakázaném ovoci a také, že dospělí musí jít příkladem, což se nezřídka neděje.
Takže něco jako vzájemné „doučování“ mezi dítětem a rodičem?
Rodič by si také měl udržovat úroveň technologických znalostí a zkušeností alespoň na dohled svému dítěti, ideálně by je měl rozvíjet se svým dítětem. A také by se mu měl velmi pečlivě věnovat, problémy dětí často vznikají a rostou velmi nenápadně. Případná krize se tak dá neúmyslně snadno zanedbat. Další konkrétní tipy naleznete v rámci projektu společnosti Huawei #vbezpečí, kde je i praktické desatero digitálního rodiče, které může pomoci se zorientovat v základních situacích. Doporučuji se také radit s dalšími rodiči a odborníky, na internetu je několik užitečných projektů a kampaní, za všechny jmenuji E-Bezpečí, O2 Chytrá škola, Vodafone Digitální rodičovství či Avast Buď safe on-line.
Odvaha a touha po zkoumání mohou být u dětí větší než u jejich babiček a dědečků?
Ne nutně, ale je důležité předpokládat, že obě věkové skupiny vstupují do on-line světa bez zkušeností a budou ho chtít prozkoumat, třebaže každý svým tempem. Ano, děti jsou schopné technologie používat velmi intuitivně a jejich objevovací elán může být daleko vyšší. Na druhou stranu stejně jako senior není dítě schopné odhadnout všechny nástrahy a nerozumí souvislostem. Ačkoliv se digitální život odehrává na našem stole nebo v našich rukách, je to extrémně veřejný prostor. Navíc každá informace v něm je velmi snadno zjistitelná, replikovatelná a sdílitelná. Jedná se o úplně jiný koncept soukromí, než jej máme zažitý fyzicky.
Doporučil byste tzv. zaučovací kolečko pro obě generace společně? Že by syn vzal svou matku a svého syna na „školení“ a ukázal jim, jak vše funguje, na co si dát pozor. Vždyť i babička někdy hlídá vnouče.
Určitě, je to velmi přínosné napříč generacemi a věkovými skupinami. Děti na rozdíl od spousty dospělých lidí již dávno vědí, jak technologie ovládat, protože s nimi odmala přicházejí do styku a zvládají je ovládat intuitivně. Je nesmírně cenné, pokud vnouče naučí babičku nastavit chytrý telefon nebo televizi, a je přínosné, když babička na oplátku projde etiketu chování v reálném světě. Všechny kategorie, včetně rodičů, se musí primárně naučit nesdílet své soukromé informace a údaje a dodržovat dostatečnou míru opatrnosti a důvěry.
Je nesmírně cenné, pokud vnouče naučí babičku nastavit chytrý telefon nebo televizi, a je přínosné, když babička na oplátku projde etiketu chování v reálném světě.
Která z věkových kategorií bývá snadnějším cílem k útokům, podvodům, šikaně či dezinformacím?
To není možné říci kategoricky. Senior spíš naletí zázračnému léčivému přípravku, lákavé nabídce nebo nasdílí fake news a dezinformace. Mimochodem ty senioři přeposílají a sdílejí tři až šestkrát častěji než mladí lidé, protože jsou zvyklí na určitou sílu a odpovědnost tradičních médií, což internet není. Dítě může zase mnohem snáze padnout do rukou internetového predátora, který finguje, že je kamarád, ale pak může začít vyvíjet manipulaci a nátlak, aby s ním dítě sdílelo citlivé informace či materiály, vydírat jej, zneužívat. Každá z ohrožených skupin má svoje specifika a svá slabá místa, o kterých útočníci vědí. Důležité je, aby se senior i dítě uměli včas a správně svěřit a svoje problémy řešit. Zde je role rodičů, expertů a příslušných státních orgánů.
O co jde útočníkům u dětí?
Velmi často se jedná o vylákání citlivých materiálů, jak jste mohli vidět v dokument V síti, který zmapoval predátorské chování dospělých na internetu vůči nezletilým dívkám. Cílem se mohou stát samozřejmě i chlapci. Podle výzkumu projektu E-Bezpečí více než 15 procent českých dětí posílá intimní materiály přes internet a tyto materiály se mohou stát nástrojem vydírání nebo kyberšikany. Dítě nebo rodič také vytváří určitou digitální stopu, sdílí možná materiály, které nám nemusí přijít nijak závadné. Ale musíme si uvědomit, že on-line jsou takové materiály téměř navěky. Vaši fotku na nočníku nebude vaše maminka pak ukazovat pouze návštěvám, ale může obletět doslova celý svět. Na to je potřeba myslet při jakémkoliv zveřejňování nebo sdílení.
A o co u seniorů?
Často jde o podvody či vylákání peněz, spamy od „dědiců pohádkového jmění“, podezřele výhodné nákupní akce na internetu. Na některé z podvodů naletí i nejeden technologiemi protřelý dospělý. Jedná se o podvodné e-maily tvářící se jako zpráva od vaší banky, nebo falešná zpráva od zásilkové služby. Ale takové věci se děly i v analogovém světě, vzpomeňme na zájezdové prodeje hrnců, a dějí se doposud i velmi tradičně prostřednictvím podomních prodejů. Digitální cesta je potom masovější a jednodušší.
Je dobře, ale také demokratické, blokovat dětem i seniorům některé internetové stránky?
Senioři jsou primárně dospělí, svéprávní lidé a blokování stránek s nevhodným obsahem by bez předchozí domluvy nebylo vhodné. I u dětí je lepší se o všem otevřeně pobavit a domluvit. Blokování nevhodných stránek je ovšem v případě dětí naprosto legimní nástroj rodičovské kontroly, ale už jsme probrali zásadu nezakazovat. K nevhodnému obsahu se dítě může nevyhnutelně dostat například přes starší kamarády nebo v kolektivu, proto je potřeba včas intimní a sexuální témata probrat a mít přehled o tom, zda dítě není neplánovaně „napřed“.
Internet je pelmel pravd, polopravd a lží. Jako ve škole udělejte test: Nechejte seniora i dítě přečíst evidentně dezinformační článek a zeptejte se jich, co si o tom myslí a proč. Vysvětlete důležitost kritického myšlení, ověřování informací, čerpání z důvěryhodných zdrojů, naučte je přemýšlet.
Jak oběma generacím vysvětlit, že ne vše, co se píše na internetu, je pravda?
Tak to je extrémně těžká otázka. Internet je pelmel pravd, polopravd a lží. Klidně si stejně jako ve škole dejte dohromady malý test: Nechejte seniora nebo dítě přečíst evidentně dezinformační článek a zeptejte se jich, co si o tom myslí a proč. Následně jim vysvětlete důležitost kritického myšlení, ověřování informací, čerpání z důvěryhodných zdrojů, naučte je přemýšlet. Dětem je nezbytné neustále opakovat, že na internetu není téměř nic takové, jak to vypadá. Děti například obcházejí minimální hranici nezbytnou pro registraci na sociální sítě. A když se 12leté dítě tváří jako 15letá Anička, jak si může být jisté, že tomu není tak i na druhé straně? Či podstatně jinak?
Lze najít nějakou technologickou aplikaci kontroly přímo v zařízeních, ať mobilu, tabletu či počítači?
Je řada nástrojů a návodů i přímo v zařízeních. Rodič by měl mít v rámci rodičovské kontroly možnost sledovat či schvalovat i například instalace a platby v rámci aplikací. Toto umožňuje například Huawei AppGallery, kde lze v Nastavení stanovit Omezení přístupu k aplikacím podle věkové kategorie dítěte. Dále je možné využít nástroj Rodičovská kontrola, tedy nastavit omezení aplikací, obsahu a času. Toto jde i v rámci Dětského koutku pro tablety značky Huawei. Také je k dispozici nástroj Digitální rovnováha nebo další nastavení omezení, autorizace plateb či přístupu dětí k obsahu a jejich kontrola prostřednictvím HuaweiID pro všechna zařízení naší společnosti. Nejlepší je ovšem dítěti nabídnout vhodné alternativy a motivovat jej k času strávenému bez technologií pozitivně. Prostě jako kdyby internet neexistoval. Technologie jsou fajn, ale měly by nám pomáhat, ne si nás omotat okolo prstu.
