Když rozdíly mizí, 30. díl: Ohrožený dravec s dokonalou loveckou výbavou

Pro velkou část myslivců a zemědělců představuje jestřáb (jako koneckonců jakýkoliv dravec) „škodnou“, která mimo jiné loví nedostatečně zabezpečená „hospodářská“ zvířata. Proto je lidé celá staletí nemilosrdně a často i krutě zabíjejí.

Bohužel na tom nemění nic ani skutečnost, že jestřábi patří mezi nejinteligentnější ptačí druhy. Když kanadský ornitolog a výzkumník Louis Lefebvre v roce 2005 přišel s novou metodou měření IQ u ptáků, jestřábi se umístili na druhé příčce hned za krkavcovitými. Ve svém výzkumu IQ definuje jako schopnost zdolat rozmanité výzvy při získávání potravy. Pro svůj výzkum zrevidoval výzkumné práce za posledních více než 75 let a došel ke zjištění, že se toto inovativní chování vyskytuje u mnoha různých druhů. A zvláště u krkavcovitých a dravých ptáků, jako jsou jestřábi.

V souvislosti s tím je vhodné zmínit i úžasnou genetickou výbavu jestřábů. Díky čtyřem druhům receptorů barvy ve svých očích totiž dokáží vidět i ultrafialovou část spektra. Další oční „výbava“, velké množství fotoreceptorů (až jeden milion na čtvereční milimetr oproti pouhým dvěma stům tisícům u člověka) jim umožňuje detekovat i polarizované světlo či magnetická pole.

Kromě toho jsou i dokonalými lovci. Jejich silné a ostré drápy a ostře zahnuté zobáky z nich dělají nelítostné predátory. Svou kořist jsou schopni polapit i za letu – při pádu střemhlav za kořistí jsou schopni vyvinout rychlost i více než 240 kilometrů v hodině. Dlouhá výdrž v letu jim přijde vhod i během migrace, při které některé druhy urazí i tisíce kilometrů.

I když jde o velmi oblíbený druh mezi sokolníky, jestřábi a další draví ptáci (či dravci obecně) patří především do přírody, kde hrají svou nezastupitelnou roli. I proto jsou přísně chráněni.