Když rozdíly mizí, 51. díl: Pomalu a zběsile – mazané tempo lenochodů

Svou pomalostí si vysloužili pověst nepříliš bystrých zvířat. Pravdou však je, že jejich pomalé reakce na nebezpečí jsou jim jedině ku prospěchu. Jejich největším nepřítelem je totiž harpyje pralesní (ano, ten podivně vypadající obří pták), která dokáže spatřit i ten sebemenší pohyb. Svým vlastním pomalým způsobem tak lenochodi vlastně splňují naší hlavní definici inteligence jako schopnosti přežít – jejich pomalost je klíčem k zachování života.

Ve vodním prostředí se však lenochodi pohybují až třikrát rychleji než na souši! Třicet procent jejich tělesné váhy totiž tvoří obsah jejich žaludku – listí (strávení jediného listu může trvat i celý měsíc!). Díky tomu se na vodní hladině vznáší. Evoluce k nim byla štědrá i v dalších ohledech. Jelikož tráví celé dny zavěšeni na větvích stromů, hodí se jim zvláštní síť cév, které udržují jejich předloktí v chladu, a šetří tak spotřebu energie. I přesto, že na jejich těle nenajdeme zdaleka tolik svalů jako u podobně velkých savců jiných druhů, jsou lenochodi překvapivě silní. I za tím stojí zvláštní stavba jejich těla, která jim umožňuje šetřit energii.

Jednu věc však jejich svaly nedokáží – třást se. Aby se lenochodi zahřáli, vystavují své tělo sluneční paprskům podobně jako plazi.