Když rozdíly mizí, 65. díl: Nezkrotný Afričan s pruhovaným tajemstvím

I když se ve filmu Rychlý Stripes stal ze zebřího nalezence dostihový šampion, pravdou je, že zebry se pokusům o osedlání pořádně vzpírají. V 19. století to zjistil i excentrický zoolog Lionel Walter Rothschild, který pár zeber vycvičil k tomu, aby táhly jeho kočár. I on však záhy přišel na to, že další domestikace, natož osedlání zeber, nepřichází u těchto svéhlavých zvířat příliš v úvahu. Na rozdíl od koní si totiž nadále uchovávají svou obezřetnost kvůli případnému útoku predátorů. A to platí i o křížencích zeber s koňmi.

Co se týká záhady jejich pruhů, za stovky let výzkumů se objevilo hned několik hypotéz o jejich vzniku a významu. Odhánějí mouchy, vedou vzduch kolem těla a ochlazují, slouží ke komunikaci…? V současné době se však vědci kloní především k dvěma hypotézám. První z nich tvrdí, že pruhy slouží ke zmatení predátora. V roce 2013 byla provedena studie, která tento názor potvrdila. Byla však realizována v laboratorních podmínkách se simulovaným zrakovým systémem. V přírodě se ji zatím potvrdit nepodařilo.

Druhá hypotéza předpokládá, že pruhy udržují v bezpečné vzdálenosti mouchy. Kvůli životu v tropických podmínkách (a tedy v prostředí s vysokými teplotami a vlhkostí) jsou zebry samozřejmě hmyzu vystaveny ve větším měřítku. Štípance od much jsou doslova vyčerpávající – během pár hodin totiž dokáží zebru obrat o pořádnou část krve. A protože zebry mají na rozdíl od svých příbuzných kratší srst, jsou pro mouchy snadnějším cílem. Sami vědci však uvádějí, že s jistotou zatím žádnou hypotézu za tu jedinou pravou prohlásit nemohou. Koneckonců zebří pruhy jsou stejně jedinečné jako naše otisky prstů. A tak je možné, že nakonec slouží hned k několika účelům.