Dokáže se dostihový průmysl vyrovnat se změnou potřebnou pro bezpečnost koní? Zdroj: Pexels
Letošní první slušovické dostihy s sebou nesou pachuť tragédie. Úmrtí tří koní, sedmileté hnědky Kil Al Jamal, ryzky Azteky a bělouše Waggera, ve společnosti znovu otevírají diskusi o budoucnosti dostihů u nás. Podobné diskuse však dlouhá léta vedou ochránci zvířat i v zahraničí. Dostihy totiž mají na svědomí životy tisíců zvířat.
Těla utracených koní ležela na slušovickém závodišti dva dny. Upozornil na to jeden z diváků, který celou věc zdokumentoval a zveřejnil na sociálních sítích. Podle pořadatele dostihů celá záležitost sport poškodila. Vyjádření obou najdete zde:
Mohlo by se zdát, že naše Velká pardubická patří mezi „nejsmrtelnější“ dostihy na světě. S mnohem většími počty zranění se ale při dostizích potýkají v USA. Podle databáze jezdecké organizace The Jockey Club došlo mezi lety 2009 a 2018 ke smrtelnému zranění u více než šesti tisíců plnokrevníků, kteří závodili v Severní Americe. V posledních letech se však i tady počty zranění snižují. Stojí za tím menší počet dostihů i stále větší preventivní opatření a přechod na syntetický povrch dostihových drah. Ne všechna americká závodiště se však o své statistiky úmrtí a zranění při dostizích veřejně dělí – na některých z nich je údajně míra zranění i o polovinu vyšší než jinde.
Některá závodiště v USA své statistiky zranění tají. Zdroj: Pexels
Loni bylo na tři týdny uzavřeno nové závodiště v kalifornské Santa Anitě kvůli vyšetřování nadměrného počtu zranění a úmrtí dostihových koní. Šetření bylo uzavřeno bez výsledku. Přitom od loňského prosince zde zemřelo již 12 koní. Jde o nižší počet než loni touto dobou – kvůli pandemii bylo však závodiště několik měsíců uzavřeno. K poslednímu zranění přitom ani nedošlo přímo během dostihu – dvouletý hřebec Last Renegade shodil při tréninku ze sedla jezdce a zamotal se do otěží.
Za zranění koní vedoucí ke smrti stojí přepínání sil, používání posilujících látek i špatný povrch závodišť. Zdroj: Pexels
Nicméně závodiště v Santa Anitě není výjimkou. Podle ochránců zvířat za vysoké počty zranění a úmrtí u severoamerických dostihových koní mohou podávané posilující látky a nevhodný povrch závodišť, ale i snaha na dostizích co nejvíce vydělat. Americké statistiky se od těch evropských i asijských značně liší, a to až o dvaapůlnásobek. Možná i právě proto, že podávání zakázaných látek je zde přísněji hlídáno. Při jejich použití mohou totiž koně běžet bolesti navzdory a v rychlejším běhu přehnaně namáhají svá těla. Ke zranění tak dojde snadno.
„Jde o chvíli, kdy musíme ustoupit zpět a říci si, že to musíme dělat lépe a že musíme změnit způsob, jakým to provádíme,“ uvedl Michael Peterson, ředitel koňských programů na Kentucké univerzitě. „Jinak tohle odvětví nepřežije. Lidé se na dostihová úmrtí nedívají stejně jako dřív.“
I dostihový průmysl si je svých nedostatků vědom. Navzdory pokročilé veterinární péči je rehabilitace zlomenin u koní stále vzácností – tato zvířata totiž není možné znehybnit. Závodění je pro ně proto bezesporu riskantní a názor veřejnosti na zabíjení koní se mění podobně jako u dalších případů možného týrání zvířat.
„To, k čemu v posledních letech v Americe došlo, dostihový průmysl vyděsilo,“ prohlašuje Patrick Battuelo, zakladatel stránky HorseRacingWrongs.com, která sleduje zranění a úmrtí koní na dostihových drahách. „Podívejte se na jiná zábavní odvětví, která využívají zvířata: Ringling Brothers, Sea World. Chrtí závody se blíží ke konci. Proč by koňské závody měly být výjimkou?“ připodobňuje dostihy k cirkusu či mořským parkům. „Nedokáží, aby koně neumírali. Je to s tím spojené. I kdyby se jim to podařilo trochu zmírnit, nedokáží tomu zcela zabránit. Co je přijatelná ztráta? Věci se mění. Vždy o tom budou mluvit jako o sportu, ale nakonec je to jen zneužívání zvířat, které musí zmizet,“ dodává.
