Co se děje s obviněným z únosu dítěte? Prvních 48 hodin je kritických, popisuje detektiv Štoček


Slavný detektiv Jan Štoček byl například u případu zmizelé Aničky v Troji, kterou policie nalezla mrtvou několik měsíců po zmizení a pachatel byl dopaden. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS bývalý vyšetřovatel přiblížil i to, jak v praxi probíhá 48 hodin předběžného zadržení. „Během toho moc nekoukáte na to, zda jste vyspaní, nebo unavení,“ říká zkušený policista a autor dvoudílného knižního bestselleru Vrah je v každém z nás, jemuž vyšla nová kniha Orlík pojednávající o orlických vrazích.

Jaký případ z vaší praxe se vám vybaví jako první, pokud jde o zmizení dítěte?
Samozřejmě, že Anička v Troji. To byla asi jedenáctiletá holčička a dopadlo to tragicky. Pachatel byl tehdy bez jakéhokoliv vztahu k rodině. Šlo o klasický deviantní případ. Nicméně já na tom moc nedělal. My jsme měli ve skupině jiný případ, na kterém jsme pracovali. Ale zúčastnil jsem se několika porad a hledání, když se prohledával lesopark. Pamatuju si, že se hned první nebo druhý den našla její školní brašna a na ní bylo sperma. V tu chvíli bylo jasné, že je to vážné. Já jsem později pachatele i vyslýchal. Každopádně znalci u něho nenašli žádný pedofilní znak.

ČTĚTE TAKÉ: Propuštění Vocáska z vězení? Je nebezpečný. Dá si dvě piva a může vraždit znovu, varuje Štoček

Říkáte, že šlo o případ devianta, ale nešlo o pedofila…
Ano, byla u něj zjištěna sexuální agrese a on v té holce viděl laciný sexuální objekt, že mu zkrátka nebude odporovat. On by si zřejmě netroufl na dospělejší ženu, dívku. A ona pro něj bohužel byla snadný sexuální objekt.

Můžete přiblížit, jak policie reaguje, když se ztratí dítě?
Co nejdříve se vyhlašuje takzvané „Dítě v ohrožení“, to je celorepublikový pokyn a má své specifické postupy. Nejprve se prověří místa, kam dítě často chodilo. Například kam si chodilo hrát. Nevím, jestli se postupy nějak nezměnily, ale dříve platilo, že bylo třeba vyrozumět učitelku, a pokud je to možné, tak vejít v kontakt se spolužáky… Kontaktujete ředitele školy, ten vám řekne jméno třídní učitelky nebo pedagoga, který byl s dítětem v častějším kontaktu. A co vím z vlastní zkušenosti, učitelé se vždy mezi sebou kontaktují a informují se.

PODÍVEJTE SE VÍCE O PŘÍPADU: Záhada vraždy devítileté holčičky v Praze. Policie si je pachatelem jistá, na soud ale nedošlo

Co se dělá dál?
To je situace od situace. Když je poblíž třeba dráha vlaku, tak v tu ránu procházíte po kolejích, kilometr sem, kilometr tam. Rozhodně se nic nesmí podcenit. Většina případů zmizení dítěte dopadá dobře, ale nikdy nevíte, jak zrovna daný případ dopadne. Opravdu nelze nic podcenit. Musíte udělat vše, co jde. Nic nelze odložit na další den.

Někdy se přistupuje i k rojnicím, kdy větší počet lidí prohledává například les. Jdou vedle sebe v řadě v několikametrovém rozestupu. Jsou pro toto nějaká pravidla?
To je podle terénní situace. V dnešní době lze použít i vrtulník s termovizí nebo drony. Zvlášť když máte složitý terén, v tu chvíli vám nic jiného ani nezbývá. Vše se musí využít.

Mimochodem, když je podezřelý umístěn do cely předběžného zadržení, co následuje?
Tam je maximálně 48 hodin, než se případně rozhodne o vazbě. Pro policii v tu chvíli začíná velmi náročná práce. Těmto 48 hodinám se kdysi říkalo „pátrání po horké stopě“. Dnes nevím, jak se to nazývá, každopádně to, co neuděláte během těchto dvou dnů, později nedoženete.

A jak to probíhá? Kolik může podezřelý absolvovat v tomto čase například výslechů?
Vyslýchat můžete v podobně vážném případě skoro pořád. Musíte dodržet nějaké minimální vyspání a stravu pro podezřelého, ale jinak moc omezeni nejste.

Těchto 48 hodin předběžného zadržení si asi tým, který má případ na starost, dost hlídá a odpočítává čas, že?
Ano. A musí se vše udělat pořádně. U aktuálního případu jsem četl, že policisté danou chatu fyzicky hlídají. Takže se tam zajišťují jakékoli stopy. A to se dělá velmi důkladně.

Během oněch 48 hodin předběžného zadržení se vyšetřující tým asi moc nevyspí…
Pochopitelně. Během toho moc nehledíte na to, zda jste vyspaní, nebo unavení. Nikdo neřekne: „Už jsem utahaný, jdu si lehnout.“ To by udělal jednou a šel by asi řídit křižovatku. A jen dodám, že na každé kriminálce jsou takzvaní „pátrači“. Jako my jsme byli specialisté na vraždy, tak oni jsou na pátrání po zmizelých. Věnují se zkrátka především tomu. Takže já jsem vždy jen pomáhal plnit úkoly, které určil někdo jiný. Vzpomínám si například na případ ze severních Čech, myslím, že to bylo u Liberce. Zmizela tehdy asi dvanáctiletá dívka a dodnes se nenašla. Jela na kole od příbuzných z vesnice do vesnice a dodnes není.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Vzal si LSD a nakrájel si orgány, vzpomíná slavný kriminalista Štoček na zvláštní úmrtí