Při nelegálních kohoutích zápasech zemřel policista. Zabil ho kohout

Kohoutí zápasy jsou povoleny jen na licencovaných místech a pouze o nedělích či svátcích. Poručík Christine Bolok byl zasažen kohoutím gaffem, což je ostrý hrot (jako břitva), který se kohoutům přidělává na pařáty.

Christine kohout přesekl stehenní tepnu a než se dostal do nemocnice, vykrvácel. Velitel tamní policie Colonel Arnel Apud byl z celé události zděšen a potvrdil, že za 25 let své kariéry se nic podobného nestalo. Zatčeni byli 3 lidé a zabaveno 7 bojových kohoutů, další 3 podezřelí jsou na svobodě.

Tato krutá „zábava“, které místní říkají sabong, je na Filipínách velmi populární a přitahuje davy. Původ má patrně v Asii, v 5. stol. př. n. l. byly známy i v Athénách a o málo později i u Etrusků a Římanů. Publikum sází na vítěze, a i když je to spíš hazard, pro Filipínce je to sport. Kohouti začínají kariéru ve věku 1 roku, a pokud hned první zápas neprohrají, těší se u svého majitele velké pozornosti. Zápasy jsou sice povoleny jen v dané dny, ale tréninky omezeny nejsou. Ty často probíhají kdekoliv na veřejném prostranství, kdy zpravidla trénují „sousedé“ a kohouti nejsou ozbrojeni. Zde není vítěz ani poražený, majitelé své kohouty včas odtáhnou a boj ukončí. Nechtějí, aby padli dříve než je nutno. Své bojovníky i velmi důkladně pozorují, například když mění peří, vědí, že není vhodná doba na zápasy, jelikož to pro kohouta je samo o sobě dost nepříjemné.

Bojovní kohouti jsou často pro majitele velmi důležití, protože si díky nim přijdou na pěkný výdělek. Vzhledem k tomu, že při razii bylo zajištěno 550 filipínských pesos (11 USD) a vstup na podívanou se často pohybuje okolo 10 korun, si asi umíte představit, v jakých částkách lidé na Filipínách žijí.

Svou arénu má každá významnější vesnice. Pro turisty je velmi náročné se na zápasy dostat, místní o popularitu zrovna nestojí. „Sblížili jsme se s jedním domorodcem a ten nás v neděli na zápasy vyvezl. Říkal, že to musíme vidět. Je to hlavně mužská zábava, ženy tam nevidíte. Z počátku jsme byli překvapeni atmosférou, která nás strhla. Jakmile se ale do sebe kohouti pustili a ta ‚pravá zábava‘ začala, všichni jsme odešli. Byli jsme 4 chlapi a ani jeden z nás se na to nevydržel dívat,“ popisuje krvavou tradici Tomáš Zelený, který s přáteli navštívil Filipíny loni. „Pro tamní muže je to stejná tradice, jako pro jiné chodit do kostela," dodává. Odhaduje se, že při zápasech ročně zemře 30 milionů opeřenců.