KOMENTÁŘ: Fenomén letošních voleb. Proč chybí program stran a zbyla jen úderná hesla?
Do klíčových voleb zbývají méně než dva měsíce a mnozí dlouholetí pozorovatelé české politiky si všímají zajímavého fenoménu. Řada kandidujících subjektů, včetně těch aspirujících nejen na účast v příští Poslanecké sněmovně, ale dokonce na volební vítězství a na skládání vlády, doposud nepředstavila ucelený volební program. Když se mě před časem jeden novinář ptal, proč tomu tak je, odpověděl jsem tak trochu lakonicky: „Protože žádný nemají.“
Ono to samozřejmě je mnohem složitější a moje odpověď nezůstala jen u této jedné strohé, byť – myslím – výstižné věty. Nic to ale nemění na skutečnosti, že volební programy v tom klasickém slova smyslu, jak jsme je znali od obnovení politické soutěže na počátku 90. let, už vidíme jen zřídka.
ČTĚTE TAKÉ: Obliba Maláčové mezi Čechy roste. Nejvíce negativně vnímají premiéra Fialu
Alespoň pokud se bavíme o programu ve smyslu dokumentu, který konzistentně, komplexně a systematicky nastiňuje hodnotovou vizi kandidujících subjektů na následující čtyřleté funkční období, ideálně i s nějakým strategickým dlouhodobějším přesahem nad rámec čtyř let.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
A právě v té předchozí větě se skrývá jeden z mnoha důvodů současného stavu, byť není zdaleka důvodem jediným. Politikům a kandidujícím subjektům totiž často vize a hodnoty chybí, nemluvě o nějakém strategickém dlouhodobém výhledu. Kampani tak více než obsah dominuje forma a obal, do kterého to sdělení zabalíte, a dále kandidující osobnosti – ať už jejich pozitivní prezentace, nebo negativní vymezování se.
Názorová flexibilita vznik programu neumožňuje
Dalším důvodem absence programů je skutečnost, že čím dál tím více subjektů kandiduje v podobě volebních koalic, ať už otevřených a přiznaných, nebo skrytých koalic s cílem vyhnout se vyšší uzavírací klauzuli. A přestože u každého předvolebního spojenectví existuje nějaký společný programový jmenovatel, jeho „síla“ a objem průniku se liší. V některých případech je vyšší, byť přirozeně nikdy ne stoprocentní, a v některých je nižší. A zejména u subjektů s tím slabším společným programovým jmenovatelem je pak tvorba komplexního a strategického dokumentu oříškem.
Navazuje na téma
Nicméně skutečnost, že program aktuálně chybí i favoritovi voleb, který kandiduje zcela sám, jednoznačně ukazuje, že vliv vnitřní struktury na přítomnost nebo naopak absenci programu také není jediným rozhodujícím kritériem. Tím se dostáváme ke kategorii subjektů, jimž názorová flexibilita sepsání systematického programového dokumentu, navíc konzistentního s předchozími dokumenty či jinými politickými proklamacemi, de facto znemožňuje.
A tak, ať už z jakéhokoli výše zmíněného důvodu či mnoha jiných důvodů zde nezmíněných, nás letos patrně strany a koalice budou před volbami oslovovat namísto klasických programů spíše abstraktními, ale o to údernějšími slogany a hesly. Až na několik výjimek, dlužno dodat, abychom nebyli úplně nespravedliví. Nicméně jak známo, výjimka potvrzuje pravidlo.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Poslanec STAN Kuchař připustil, že by uvítal odchod Decroix
Vedoucí Katedry politologie a anglofonních studií Metropolitní univerzity Praha. Vyučuje rovněž na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
