Roman Prymula Zdroj: Profimedia.cz
Kauza ministra zdravotnictví Romana Prymuly nachytaného v hospodě a bez roušky zdá se být jednou z nejvýbušnějších v naší politice za poslední léta. Na první pohled to opravdu vypadá děsivě. Ministr „prudí“ celé Česko se zákazem shlukování, zavírá školy (a hází nám děti na krk), zakazuje nám zajít si na pivo. A sám si užívá bezrouškových slastí života. Pojďme ale zkusit na chvíli zklidnit vášně.
Pokud by Prymula měl být ukázkovým příkladem politického průšviháře za posledních několik let, je to docela velký paradox a také dosti smutná zpráva. Co se fakticky stalo? Ministr potřeboval něco probrat (ministři pořád něco s někým probírají) a řekněme z „logistických“ důvodů využil nabídky Jaroslava Faltýnka (Babišova Viktora čističe, muže na špinavou práci, jak říká pražská exprimátorka Krnáčová, ale to sem teď nepatří), aby se sešli v restauraci na Vyšehradě. V restauraci, která měla být zavřená, a pak ještě neměli roušky. Ano, je to špatně. Ale je ten povyk kolem adekvátní? A mimochodem, jak to, že se nikdo z představitelů svobodomyslných stran jako ODS nebo TOP 09 nerozčiluje nad nepřípustným šmírováním lidí?
Prymulův průšvih přehledně: Jak k němu došlo, co znamená pro vládu a co bude dál?
Pátek byl jedním z nejdramatičtějších dnů, které Česko pod vedením Andreje Babiše (ANO) zažilo. Je až překvapivé, jak může několik fotek ministra zdravotnictví v noci na ulici rozbouřit vody celostátní politiky. Ještě ráno to vypadalo, že se pod Romanem Prymulou (za ANO) zlomila židle, večer už bylo všechno jinak a ministr minimálně do úterý zůstává. Jak se všechno seběhlo a co to znamená pro další dny?
Vláda zcela jistě udělala v boji s covidem řadu závažnějších chyb, kvůli kterým by možná měli odcházet ministři. A pokud jde o Jaroslava Faltýnka, figurujícího mimo jiné v brněnské kauze Stoka, bylo by směšné, pokud by měl skončit (i když asi spíš neskončí) kvůli jedné návštěvě restaurace.
V české, stejně jako v každé jiné evropské kultuře, je hluboce zakořeněn smysl pro rovnost. Odkaz osvícenství a velké francouzské revoluce se ovšem často ukazuje v poněkud zdeformované podobě.
Jak to s ní vlastně je? Myslí si někdo, že mají všichni rovný přístup kupříkladu ke zdravotní péči? Pochopitelně ne. Vzpomeňme třeba na známé „kulichy“, jak šéf Motola a bývalý ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík říkal prominentním pacientům. Anebo vzdělávání? Stačí se podívat do nějaké školy ve vyloučených lokalitách. Anebo kupříkladu platy zaměstnanců supermarketů. Jak to, že za úplně stejnou práci berou různé mzdy? A muži a ženy na stejných pozicích? Takhle by se dalo pokračovat.
Rovnost ve skutečnosti samozřejmě neexistuje. Ale když se v rámci politicko-mediálního divadla objeví záběry ministra bez roušky, je z toho skandál obřích rozměrů. Ovšem skandál z hlediska PR (z tohoto pohledu Babiš opravdu musí Prymulu odvolat), nikoli z podstaty věci, protože – budeme-li věřit, že se na schůzce opravdu řešil výhradně boj s koronavirem – se doopravdy nic tak hrozného nestalo.
