Lukáš Bek

Eurovolby jsou hlasováním druhého řádu a bývá obvyklé, že v nich strany vládnoucí doma nevyhrávají. Nadšení a radostné výkřiky, které se po oznámení výsledků ozývaly štábem koalice Spolu, byly přesto neadekvátní. Ukazuje se totiž, že naštvanost velké části voličů v Česku (podobně jako v mnoha dalších evropských zemích) je mnohem větší, než se myslelo.

Předně se čtenářům omlouváme za velmi vulgární výrazy, které ale musely být použity z takříkajíc studijních důvodů. Všechny zazněly v rychlém sledu od čelných politiků, takže mají jistou vypovídací hodnotu o české politické kultuře.

Dosud jediným viditelným efektem pirátského usnesení k „okamžitému odvolání“ ministra spravedlnosti Pavla Blažka je všeobecný posměch. Dokonce je to posměch konsenzuální, protože se k němu svorně přidávají lidé typu exministra financí Kalouska i členové hnutí ANO. Piráti to přitom asi mysleli dobře, chtěli zlepšovat politickou kulturu.

Za minulého režimu koloval vtip: Ústřední výbor nám zvýšil ceny chleba, ale vynahradil nám to zlevněním lokomotiv. Dnes vládní opatření povedou k růstu cen kde čeho, budou se zvyšovat daně a snižovat platy značné části populace. Zato budeme mít báječné nové obrněnce a výhledově i nejlepší stíhačky světa. Kacířská úvaha v době, kdy „jsme ve válce“? Ne, pouhé konstatování faktu.

Vláda představila svůj „ozdravný balíček“ tak trochu v duchu předvolební kampaně – načasování na za pět minut dvanáct, přítomnost všech šéfů stran a ministrů, chlebíčky pro novináře, heslo Česko ve formě… Marketéři zřejmě poradili, že špatné zprávy pro drtivou většinu obyvatel je třeba prezentovat jako něco veskrze optimistického, radostného. Může to ale zakrýt prostý fakt, že především ODS chladnokrevně porušila slib u jednoho ze svých bytostných témat?

Na začátku 90. let Václav Klaus často opakoval heslo o nutném dočasném utažení opasků. Po revoluci lidé většinově věřili, že když se teď pár let uskromní, chytří politici a ekonomové nastartují naše hospodářství a pak už nás bude čekat vysněný západoevropský blahobyt. Plány současné vlády jsou podobné, akorát už se raději neslibují ty světlé zítřky. A část nízkopříjmových obyvatel Česka má oprávněný pocit, že obětí budou téměř výhradně oni.

ANO je po prezidentských volbách v prekérní situaci. Hnutí vzniklo jako alternativa k pravicovým nebo středovým stranám. Místo toho však sbíralo především voliče tradiční levice. Andrej Babiš tuhle kartu chce hrát dál a přibrat k tomu luxování SPD, značná část členstva nikoli. Může fungovat projekt „triumvirátu“ a strany pro všechny?

Když jsme na tomto webu zveřejnili komentář kolegy Jakuba Kvasničky s titulkem Největším poraženým voleb jsou fandící novináři, reakce části twitterové veřejnosti byla až hysterická. Média prý sice mají být objektivní, v prezidentské volbě šlo však o víc – jeden z kandidátů totiž představoval nebezpečí pro Česko. Chce se zvolat: „Přepište dějiny!“