Lukáš Bek

Za minulého režimu koloval vtip: Ústřední výbor nám zvýšil ceny chleba, ale vynahradil nám to zlevněním lokomotiv. Dnes vládní opatření povedou k růstu cen kde čeho, budou se zvyšovat daně a snižovat platy značné části populace. Zato budeme mít báječné nové obrněnce a výhledově i nejlepší stíhačky světa. Kacířská úvaha v době, kdy „jsme ve válce“? Ne, pouhé konstatování faktu.

Vláda představila svůj „ozdravný balíček“ tak trochu v duchu předvolební kampaně – načasování na za pět minut dvanáct, přítomnost všech šéfů stran a ministrů, chlebíčky pro novináře, heslo Česko ve formě… Marketéři zřejmě poradili, že špatné zprávy pro drtivou většinu obyvatel je třeba prezentovat jako něco veskrze optimistického, radostného. Může to ale zakrýt prostý fakt, že především ODS chladnokrevně porušila slib u jednoho ze svých bytostných témat?

Na začátku 90. let Václav Klaus často opakoval heslo o nutném dočasném utažení opasků. Po revoluci lidé většinově věřili, že když se teď pár let uskromní, chytří politici a ekonomové nastartují naše hospodářství a pak už nás bude čekat vysněný západoevropský blahobyt. Plány současné vlády jsou podobné, akorát už se raději neslibují ty světlé zítřky. A část nízkopříjmových obyvatel Česka má oprávněný pocit, že obětí budou téměř výhradně oni.

ANO je po prezidentských volbách v prekérní situaci. Hnutí vzniklo jako alternativa k pravicovým nebo středovým stranám. Místo toho však sbíralo především voliče tradiční levice. Andrej Babiš tuhle kartu chce hrát dál a přibrat k tomu luxování SPD, značná část členstva nikoli. Může fungovat projekt „triumvirátu“ a strany pro všechny?

Když jsme na tomto webu zveřejnili komentář kolegy Jakuba Kvasničky s titulkem Největším poraženým voleb jsou fandící novináři, reakce části twitterové veřejnosti byla až hysterická. Média prý sice mají být objektivní, v prezidentské volbě šlo však o víc – jeden z kandidátů totiž představoval nebezpečí pro Česko. Chce se zvolat: „Přepište dějiny!“

S Petrem Pavlem na Hradě nastane v historii Česka něco nevídaného. Všichni nejvyšší ústavní činitelé a většina zákonodárců v obou parlamentních komorách budou spadat do jednoho politického proudu. Zvolený prezident i premiér Petr Fiala (ODS) v sobotu dali najevo, že si nestandardnost takové situace uvědomují. Podaří se zastavit „studenou občanskou válku“?

Jedním z předmětů místy až fanatického boje o Hrad je strach z rozdělování společnosti. V podstatě je to hloupost, protože kdyby politika nerozdělovala, neměla by smysl, to bychom mohli rovnou obnovit Národní frontu. Můžeme mít naopak pocit, že se celé Česko krásně demokraticky rve, a tudíž náš politický systém bezvadně funguje. Jedna drobná potíž tu však je. Obsah, který oba kandidáti nabízejí, je z velké části falešný.

Tak to dopadá, když se věci dělají napůl. Poslanci ANO chtěli pomoci svému šéfovi na Hrad, ale současně to mělo vypadat, že to s kampaní nemá vůbec nic společného. Výsledkem bylo, že se po zahájení schůze u řečnického pultíku střídali ministři a z jednání o vyslovení nedůvěry vládě se stala přehlídka jejích úspěchů.

Andrej Babiš svůj výsledek v prvním kole boje o Hrad označil za „famózní“. Ve skutečnosti to pro něj není žádná velká sláva a papírovým favoritem je generál Petr Pavel. Babiš také v neděli odpoledne řekl, že nevede negativní kampaň, aby záhy takzvaně sundal rukavice, jak se v posledních dnech často říká. Co čekat od úplně nové fáze voleb?