Párky z továrního řeznictví jsou nejprodávanějším výrobkem Volkswagen na světě (autor: Volkswagen). Zdroj: CNN Prima NEWS
Volkswagen ve svém sídle v dolnosaském Wolfsburgu hodlá od podzimu zřídit bezmasou závodní jídelnu. Poprask, který tato nevinná zpráva vyvolala nejenom v Německu, spíše než o diktátu býložravé menšiny nad masožravou většinou svědčí o přecitlivělosti dnešní doby.
Tak nám zakázali maso, paní Millerová, řekl by nejspíš voják Švejk, kdyby se dočkal dnešních dnů. Informaci, že jídelna v hlavní administrativní budově Volkswagenu nebude „na přání zaměstnanců“ od podzimu nabízet masité pokrmy, přinesl deník Automobilwoche, následně pak i většina německých a českých médií. Snad že se zpráva trefila zrovna do začátku celozávodní dovolené, kterou ctí i obvykle agilní tiskoví mluvčí, nabrala dalším a dalším přepisováním pořádné grády. Že chce Volkswagen připravit své zaměstnance o tradiční currywurst, který pro ně až dosud skoro půlstoletí vyrábí, muselo bolestně zasáhnout i čtenáře, kteří o existenci automobilových párků až dosud vůbec nic netušili.
Párek, základ státu
Takže pro jistotu: Když po válce ve Wolfsburgu rozjeli výrobu Brouka, třeli Němci bídu s nouzí. A protože hladový montér není synonymem pro efektivní pracovní sílu, automobilka se rozhodla jej nakrmit. Postavila vlastní vepříny i masozávod, který vyráběl tehdy obvyklý sortiment uzenářských výrobků.
Začátkem 70. let už však tento model postrádal smysl. Západní Německo zažívalo hospodářský zázrak, obchody byly jídla plné. Automobilka tedy zrušila chov dobytka, ale uzenářskou tradici chtěla za každou cenu zachovat. Tak v roce 1973 vznikl currywurst, párek podle speciální receptury, který v souladu s pravidly marketingu dostal i vlastní katalogové číslo. Jako každý jiný náhradní díl.
Když jsme se s kolegou z dnes již neexistujícího motoristického měsíčníku před časem vypravili do Wolfsburgu právě jen kvůli slavným párkům, místní průvodce Torsten Cramm nás ujišťoval, že currywurst si zaměstnanci automobilky nikdy nenechají vzít. „V dnešní době, kdy se vše tak rychle mění, je pro ně currywurst jednou z jistot,“ řekl tehdy doslova. A dodal, že když automobilka musela kvůli krachu výrobce neméně slavného volkswagenovského kečupu přejít k jinému, zaměstnanci protestovali, že kečup už nechutná stejně.
Mnoho povyku pro nic
Dodnes mám před očima obrovskou porci milánských špaget, kterou jsem dostal v závodní kantýně BMW v Lipsku. A i dnes vidím onu naběračku formátu XXL, kterou kuchař na talíř plácl porci mletého masa. Něco tak vydatného může v automobilce sníst jen dělník od pásu — přes všechnu robotizaci je totiž montáž auta stále především dosti náročnou fyzickou prací. Že by se zrovna tito lidé o vlastní vůli v polední pauze sytili porcí tofu s divokou rýží, je opravdu těžko myslitelné.
Aby však člověk pochopil, co znamená jedna bezmasá jídelna v celém závodě, musí Wolfsburg navštívit. Celý areál závodu je velký jako Gibraltar, střechy budov mají rozlohu Monaka a služební vjezd připomíná mýtnice na italské dálnici. Pracuje tu více než 70 tisíc lidí.
Pokud jde o kantýny, těch je tu celkem dvanáct. K tomu deset bister, sedm samoobslužných a tři pojízdné prodejny, třináct kaváren a 627 jídelních automatů. Summa summarum, jde o největší komplex závodního stravování v celém Německu, který ročně obslouží přes pět milionů lidí. Jedna bezmasá jídelna, byť v hlavní administrativní budově, patrně jídelní návyky zaměstnanců zásadně změnit nemůže. Jen ti, kteří budu chtít omezit příjem masa, to budou mít o něco jednodušší.
