KOMENTÁŘ: Putinovi přátelé padají jako mouchy. Trump se baví, Evropa nervózně přešlapuje
Začalo to svržením syrského vládce Bašára al-Asada a jeho úprkem do Ruska. Poté následoval americký únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura do USA. Nyní je tématem číslo jedna smrt nejvyššího vůdce Íránu Alího Chámeneího, který zemřel v důsledku amerických a izraelských raketových úderů. Skoro se zdá, jako by karma neúnavně šla po každém diktátorovi, který kdy podporoval Putinovo krvavé tažení na Ukrajině. A zatímco běžní Íránci oslavovali smrt teheránského řezníka v ulicích hlavního města, reakce z Evropy jsou často nejednoznačné a více zdrženlivé. Mnozí Evropané totiž stále nemohou přijít Donaldu Trumpovi na jméno, přičemž nadále fantazírují nad iluzí mezinárodního práva.
Už v prosinci 2024 vyvrcholila vleklá občanská válka v Sýrii. V mnoha ohledech složitý a nepřehledný konflikt skončil pádem Asadova režimu a jeho následným útěkem do Ruska, které syrského diktátora léta drželo u moci. V důsledku vítězství tamní opozice Kreml utrpěl mezinárodní ostudu. Zároveň ztratil strategického partnera na Blízkém východě.
ČTĚTE TAKÉ: Írán má odporný režim, udělal strategickou chybu, řekl Fiala. Útok byl nutný, přidal se Havlíček
Připomeňme, že Asad byl jako syrský prezident jedním z nejloajálnějších Putinových vazalů i podporovatelů invaze na Ukrajinu. Leckdo si vybaví, že to byla právě Sýrie, která už v březnu 2022 společně s Běloruskem, Eritreou a Severní Koreou hlasovala proti rezoluci OSN odsuzující ruskou agresi. Tím Moskvě ukázala bezmeznou, až směšnou oddanost.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
O dalšího poslušného mazlíčka Putin přišel začátkem letošního ledna, kdy svět šokovala zpráva o americké vojenské operaci ve Venezuele. Armáda USA tehdy doslova zaklepala Madurovi na dveře, poté ho zbavila moci a společně i s manželkou jej fakticky unesla do Spojených států, kde zmíněný diktátor čelí obvinění z narkoterorismu. Nutno podotknout, že Venezuela pod jeho vedením fungovala jako satelit i černý kůň Ruska v Jižní Americe.
Madurův pád znamenal pro Moskvu další geopolitickou ránu i obrovské mezinárodní ponížení údajné supervelmoci. Je pravdou, že americká blesková operace ve Venezuele působila až neuvěřitelně – zejména ve srovnání s ruskou „speciální vojenskou operací“, jejímž cílem bylo obsadit Ukrajinu do několika dnů. Tato invaze se totiž protáhla na čtyři roky, přičemž splnění původních ruských cílů se zdá být stále v nedohlednu. V Kremlu tak zůstává pachuť i závist z očividně silnějšího amerického rivala.
Návrat dynastie Pahlaví?
A aby toho nebylo málo, v současnosti se oči celého světa upírají na Írán, jehož představitelé nyní draze zaplatili za odmítnutí vzdát se snu o vlastnictví jaderných zbraní i za četné provokace vůči Západu. V důsledku posledních leteckých úderů americké a izraelské armády zemřelo hned několik členů nejužšího íránského vedení, a to včetně ajatolláha Chámeneího.
Čtěte také
Tato zpráva znovu vlila naději do žil íránské opozice, která usiluje o svržení tamního radikálního islamistického režimu. Smrt íránského vůdce, který svou zemi po několik posledních dekád utápěl v krvi, tak zdaleka neoslavují jen Trumpovy Spojené státy či Netanjahův Izrael, ale i tisíce Íránců v Teheránu. Někteří z nich touží po návratu dynastie Pahlaví.
Takovou myšlenku podporuje i Kýros Rezá Pahlaví, který od konce 70. let žije v americkém exilu. Podle něj by bylo ideální cestou, kdyby se Írán stal znovu monarchií, tentokrát ovšem s prvky parlamentní demokracie. Zda se ale Pahlaví někdy skutečně vrátí do rodné země a usedne po vzoru svých předků na perský trůn, je otázkou. Vše bude záležet na tom, jak se komplikovaná situace v Íránu vyvine. Už nyní ale lze odhadnout, že představitelé Moskvy nebudou zrovna spokojeni.
Írán jako klíčový partner Ruska
Zatímco působení Asadovy Sýrie a Madurovy Venezuely na mezinárodní scéně často vyvolávalo spíše posměch nežli respekt, Chámeneího Írán byl naproti tomu jedním z nejmocnějších spojenců putinovského Ruska. Není náhodou, že tato 90milionová mocnost ze Středního východu dlouhodobě dostávala od západních států nálepky jako „čiré zlo“ či „odporný režim“.
Čtěte také
Zdaleka přitom nešlo jen o íránský jaderný program, rozsáhlé porušování lidských práv, raketové útoky na Izrael, politický i vojenský tlak na nejrůznější arabské země nebo podporu radikálních organizací na Blízkém východě, jako jsou palestinský Hamás či libanonský Hizballáh. Teherán také dlouho plnil roli klíčového partnera Ruska v jeho válečném úsilí na Ukrajině. Byl to právě Írán, který Rusům pomohl eliminovat jejich problém spočívající v počátečním podcenění přínosu bezpilotních letounů, jelikož agresorovi dodával nepřeberné množství sebevražedných dronů.
„Alí Chámeneí, jeden z nejzlejších lidí v historii, je mrtvý. To je spravedlnost nejen pro íránský lid, ale také pro všechny lidi z mnoha zemí po celém světě, kteří byli zabiti nebo zmrzačeni Chámeneím a jeho bandou krvežíznivých zločinců. Toto je pro íránský lid jedinečná příležitost, jak získat zpět svou zemi,“ neskrýval své nadšení Trump. K tomu s nadsázkou dodal, že většina íránského vedení, s nímž Američané v minulosti jednali, je pryč.
Mezinárodní právo je spíše iluzí
I když se evropští lídři a další politici starého kontinentu s šéfem Bílého domu vesměs shodují na obludnosti íránského teokratického režimu, někteří také otevřeně kritizují i Spojené státy a Izrael, jejichž operaci považují za porušení mezinárodního práva. Toto nervózní přešlapování Evropy šlo pochopit v případě amerického únosu venezuelského prezidenta, který byl sice nelegitimně zvoleným, přesto ovšem vrcholným představitelem suverénního státu.
Je ale opravdu na místě nyní moralizovat Trumpa a Netanjahua za to, že poslali do pekla teheránskou zrůdu, která dlouhá léta představovala jedno z největších existenčních rizik pro západní svět? Ze strany Evropy by možná bylo nejrozumnější alespoň potichu poděkovat svým partnerům, kteří si sice ušpinili ruce, ale v konečném důsledku udělali z našeho světa o něco lepší místo.
Čtěte také
Neustále opakovaný mýtus mezinárodního práva je dnes už spíše idealistickou iluzí. Takzvané mezinárodní právo si totiž svobodná část světa prosadí jen v případě, pokud z nás půjde strach. Onen smutný důkaz toho, že narušovat suverenitu a měnit hranice slabších států lze pomocí síly, nám v poslední době už několikrát ukázalo Rusko – ať už v roce 2008 v Gruzii či v letech 2014 a 2022 na Ukrajině.
A to stejné Rusko nyní ochutnává vlastní medicínu, když musí sledovat kontroverzní, ale zároveň precizní americké vojenské akce, během nichž jeho nejbližší spojenci padají jako shnilé švestky.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Íránský režim má na kahánku, říká bezpečnostní analytik. Zmínil tři hlavní důvody
Věnuje se převážně domácí politické scéně. Nenechává ho chladným ani zahraniční politika, akcentuje témata kolem války na Ukrajině. Rád zpracovává i gaming a nezanedbává v textech ani svou vášeň v podobě houbaření. Studoval na Gymnáziu Na Vítězné pláni a poté na Vyšší odborné škole publicistiky (VOŠP), kde také získal první novinářské zkušenosti. V on-line zpravodajství CNN Prima NEWS začal pracovat v květnu 2020. V té době přispíval také do studentského magazínu VOŠP s názvem Generace20 a na hudební web Planeta Hudba. Po dokončení studií na VOŠP v létě 2021 nastoupil na CNN Prima NEWS jako redaktor. Nesnáší totalitní ideologie, přehnanou politickou korektnost i striktní dělení světa na „černou“ a „bílou“.
