KOMENTÁŘ: Trump a Netanjahu se zbláznili a Evropa s nimi. Pravidla platí, když se nám to hodí
Americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvrhli Blízký východ do nepřehledného a krvavého konfliktu. A zatímco rakety a drony útočí mimo vojenské cíle i na ty civilní, většina českých a evropských politiků naskočila na americko-izraelskou válečnou vlnu. Vojenské agresi, která je flagrantním porušením mezinárodního práva, nekriticky tleská. Pravidla hry evidentně platí jen pro některé a taky jen tehdy, kdy se nám to zrovna hodí.
„Drazí spoluobčané, v tuto chvíli jsou americké a koaliční síly v počáteční fázi vojenských operací, jejichž cílem je odzbrojit nepřítele, osvobodit jeho obyvatelstvo a ochránit svět před vážným nebezpečím“. Jakoby tato slova pronesl minulou sobotu americký prezident Donald Trump, když oznamoval zahájení úderů proti Íránu.
ČTĚTE TAKÉ: Trump nyní může zastavit dvě války najednou, míní ukrajinský diplomat. Popsal možný scénář
Ve skutečnosti jde však o první větu z asi čtyřminutového projevu, se kterým 19. března 2003 vystoupil tehdejší prezident USA George Bush. Z oválné pracovny Bílého domu tehdy informoval svět o začátku americké invaze do Iráku. O téměř 23 let později jsme svědky podobných výstupů světových lídrů v čele s Trumpem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
I oni společné útoky na Írán ospravedlňují údajným nebezpečím, jež tamní režim představuje pro světový mír. Trump mluvil o „nutnosti zlikvidovat bezprostřední hrozby“, které Teherán pro zbytek planety představuje. Jedním z hlavních důvodů je také údajná snaha Íránců získat jadernou bombu.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Vraťme se ještě na chvíli do roku 2003. Tehdy totiž Američané vysvětlovali napadení Iráku proklamacemi, podle kterých tehdejší režim Saddáma Husajna buď už vlastnil, nebo aktivně vyvíjel zbraně hromadného ničení. O více než osm let, statisíce mrtvých civilistů i vojáků a jednu občanskou válku později se ukázalo, že si Bushova vláda tvrzení o zbraních hromadného ničení částečně přibarvila a částečně zcela vymyslela.
Nutno uznat, že situace kolem íránského jaderného programu byla dlouhodobě nejasná. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) si den před zahájením americko-izraelských úderů stěžovala, že jí Írán neumožňuje provádět dostatečnou kontrolu. Důkazy o tom, že by Írán vlastnil nebo aktivně vyvíjel jadernou zbraň, však také neexistují. Byl to navíc právě Trump, kdo smlouvu, v níž se Írán zavázal svůj jaderný program omezit, v roce 2018 vypověděl.
Zatímco se tak svět už dvě dekády hádá, jestli Íránci usilují o jadernou zbraň, Trump a Netanjahu se rozhodli jednat a v sobotu přešli do útoku. Tím se podle většiny expertů dopustili flagrantního porušení mezinárodního práva, když pro své údery nezískali mandát OSN a zejména nesplnili podmínky sebeobrany.
Babiš chce válku a opozice se vrací ke kořenům
Útoky na Írán jsou tak podle mezinárodního práva aktem nezákonné války. Americké a izraelské rakety či drony útočí mimo vojenskou infrastrukturu i na tu civilní, smutným důkazem tohoto tvrzení se stal útok na dívčí školu v íránském městě Minab. Raketa tam podle íránského Červeného půlměsíce zabila nejméně 153 lidí, z velké části školaček.
Když se však rozhlédneme kolem sebe, skoro to vypadá, že ani nezákonnost celé operace, ani mrtví civilisté vlastně nikomu nevadí. Celá česká politická scéna, jindy znesvářená boji o Čapí hnízdo nebo státní rozpočet, se v dojemné jednotě sešikovala za Spojenými státy a Izraelem. Vláda se s opozicí předhání, kdo vyšle do světa podlézavější vyjádření.
Andrej Babiš, který jindy ve spojitosti s ruskou invazí na Ukrajinu rád opakuje, že nechce válku, ale mír, najednou s válkou nemá žádný problém. Opozice v čele s ODS zase jenom navazuje na starou dobrou podporu Izraele, které se židovskému státu od tehdejší české vlády zcela bezvýhradně dostávalo i v době, kdy izraelská vojska masakrovala Palestince v Pásmu Gazy.
Čtěte také
Vláda a opozice neexistují, česká politická scéna hlásí výjimečnou shodu – Trumpova a Netanjahuova nezákonná válka, která již nyní stála životy stovek nevinných civilistů a má potenciál uvrhnout celý Blízký východ do dlouhého a krvavého konfliktu s nedozírnými následky pro celý svět včetně Evropy, je zkrátka OK.
Jediný z nejvyšších politických činitelů, kdo se podlézání Izraeli a Spojeným státům alespoň trochu vzepřel, je předseda Sněmovny Tomio Okamura. Je bez nadsázky děsivé, že jsme se dožili chvíle, kdy nejrozumnější a nejstřízlivější prohlášení k začátku nové války na Blízkém východě slyšíme z úst člověka, jehož strana si otevřeně pohrává s rasistickou ideologií, šíří nenávist vůči kde komu a slouží jako prvotřídní hlásná trouba ruské propagandy.
O moc lepší není ani situace za hranicemi. Lídři Francie, Velké Británie a Německa si v sobotu dopoledne nejspíš horlivě telefonovali, aby přispěchali s prohlášením, ve kterém útoky jasně odsuzují. Dosáhli tím vrcholu cynismu – neodsoudili totiž prvotní americké a izraelské údery. Trojka Macron, Starmer a Merz se jasně vymezila proti íránské odvetě.
Iluze nadřazenosti skončila s Gazou
Jako by se nejen drtivá většina politiků v Česku, ale i téměř všichni evropští státníci rozhodli naprosto ignorovat skutečnost, že konflikt začala dvojice USA-Izrael, potažmo Trump-Netanjahu.
Asi jediným evropským politikem, který dokázal nabídnout vyjádření, ze kterého si člověk znechucením nechce vytrhat všechny vlasy, je španělský premiér Pedro Sánchez. Ten americko-izraelské útoky jasně odsoudil, vyzval ke klidu a ostře se vymezil také proti íránskému režimu.
Servilita českých, respektive evropských politiků vůči Spojeným státům a Izraeli během minulého víkendu dosáhla pomyslného vrcholu. Skoro nikdo z 27 členských států EU nedokázal najít sílu, aby se Trumpovi a Netanjahuovi postavil a jasně řekl to, co víme všichni: jde o do očí bijící porušení mezinárodního práva. Pokud snad už na mezinárodní právo nevěříte, vzkaz může znít třeba následovně: zabíjením civilistů lid neosvobodíte.
Čtěte také
A když už jsme u osvobozování lidí a ochrany lidských práv, která zrůdný íránský režim nepochybně velmi tvrdě pošlapává, skutečně věříme tomu, že Spojeným státům a Izraeli záleží na ochraně íránských obyvatel?
Vždyť je to právě Izrael v čele s Netanjahuem, jenž se v Pásmu Gazy podle rozhodnutí komise OSN ze září minulého roku dopouští genocidy. Od útoku Hamásu dne 7. října 2023 zemřelo v důsledku izraelských úderů přes 72 tisíc Palestinců, z toho skoro 11 tisíc žen, přes 21 tisíc dětí a více než pět tisíc seniorů. Ale ano, tentokrát jde Izraeli nepochybně o mír. Tentokrát to určitě dobře dopadne.
O Západu se často mluví jako o jakémsi světovém policistovi, který má právo vymáhat dodržování pravidel po všech ostatních. Iluze morální nadřazenosti západních zemí však skončila nejpozději ve chvíli, kdy zavřely oči nad genocidou v Gaze. Pokud i po ní někdo věřil, že Západu skutečně záleží na univerzálním dodržování lidských práv, nyní mu už musí být jasné, že podle Washingtonu, Tel Avivu, Londýna, Paříže, Berlína a ve finále i podle Prahy platí pravidla hry jen pro někoho a jen tehdy, když se nám to zrovna hodí.
Svědectví Iráku či Afghánistánu
Jak jinak si vysvětlit, že nejen strany současné opozice na jedné straně hlasitě podporují napadenou Ukrajinu, která se statečně brání ruské invazi, a jedním dechem přinejmenším přehlíží izraelskou genocidu v Gaze i nezákonnost současných útoků na Írán? Jak jinak si vysvětlit, že někdy mezinárodní řád platí, a jindy ne, než konstatováním, že jde o prosté pokrytectví?
Dosažení míru skrze kulky a bomby, o tom nám nejen Američané a Izraelci vyprávějí už pěknou řádku let. Většina českých politiků tuto pohádku naprosto nekriticky přebírá do svého slovníku. Ale všimli jste si, že to skoro nikdy nefungovalo?
Jak dopadl Irák po zmiňovaných Bushových proklamacích o pomoci tamnímu lidu? Jak dopadla Libye poté, co tam roku 2011 vtrhla vojska NATO pod záminkou chránit civilisty? Jak skončil Vietnam, Laos, Afghánistán nebo Panama?
Ne, z těchto zemí se po americkém vojenském zásahu nestaly prosperující demokracie s respektem pro lidská práva. Ve většině zmíněných případů následoval vleklý konflikt plný násilí, který způsobil smrt tisíců až statisíců nevinných civilistů. Bohužel neexistuje jediný důvod věřit, že tomu zrovna tentokrát a zrovna v Íránu bude jinak.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Írán a USA u jednoho stolu? Dolník popsal cíle obou stran i nejčastější chyby při vyjednávání
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě.
