Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
„Někdy mám pocit, že ty filtry vyhlazují a vylepšují věci, o kterých jsem netušila, že bych z nich měla mít komplex.‘‘ „Jako máma dvou holčiček, které vyrůstají ve světě sociálních sítí, bych si přála, aby se kvůli nim necítily méněcenné.‘‘ Takové a mnohé další zprávy mi přišly poté, co jsem se zapojila do debaty o obličejových filtrech. Toto téma na Instagramu už delší dobu (ale nijak intenzivně) sleduji a důvody, proč jej beru jako problém, se pokusím popsat na následujících řádcích.
A zpráv jsem obdržela mnohem více. „Je mi 17 let a nebudu lhát, je pro mě neskutečně těžké si připustit, že Instagram (a vlastně každá sociální síť) je jedno velké pozlátko. Celá dnešní doba je trochu postavená na hlavu.‘‘
„Je mi 36 let. Jsem mámou dvou dětí a i tak je těžké čelit dokonalému životu některých rádoby ,star‘ tady na Instagramu.‘‘
Nejsou to totiž ty instagramové filtry, které udělají oblohu lehce modřejší a trávu zelenější, což byl původní záměr této sociální sítě, když v roce 2010 začínala a lákala lidi, aby si na ní vytvářeli čtvercové fotografické vzpomínky a sdíleli je s ostatními. Někdo chce mít svoje fotky světlé, někdo je ladí do studena, někdo do růžova. Instagram je o estetice a tak ho máme rádi. Předmětem tohoto komentáře jsou ale filtry, které vám přifouknou rty, zúží nos, zvětší oči, vyhladí pleť. Udělají z vás jiného člověka. Dokonalého, podle moderních měřítek krásy. Pamatujete si na ty nevinné psí uši na Snapchatu?
Norská vláda před pár dny schválila překvapivý a pokrokový zákon, podle kterého musí tamní influenceři a internetové celebrity přiznávat, zda ve svých příspěvcích použili filtry či retuše. Chce tak zabránit zkresleným představám o ideálním těle a obličeji všech, kteří je sledují. Část internetových celebrit se za zákon staví a je podle nich potřeba. Už v květnu 2019 tato sociální síť testovala skrývání lajků v Kanadě s důvodem, aby se lidé více soustředili na propojování jednoho s druhým, a nikoli na „srdíčka“, která na této platformě mohou znamenat úplně všechno. Výzkum medicínského média The Lancet z téhož roku ukázal, že u 28 procent mladých dívek, které používaly sociální sítě velmi často, byly prokázány psychické obtíže. U těch, které sociální sítě používaly nejvíce, výzkum zaznamenal nižší životní spokojenost a vyšší pocit úzkosti.
Z reality nereálno
Nebudeme si nalhávat, že sociální sítě jsou odrazem reality a že se o její nejvěrnější podobu musíme všichni povinně snažit. Toho lze v internetovém prostředí dosáhnout jen těžko. Je přirozené chtít sdílet s ostatními radostné okamžiky a postovat fotografie, kdy nám to sluší. Kdo by se chtěl fotit s mastnými vlasy, virózou na záchodě nebo sdílet, jak brečí? I před vznikem sociálních sítí se lidé většinou hádali doma za zavřenými dveřmi, a ne uprostřed náměstí.
Obličejové filtry ale nemají s tímto výběrem reality nic společného. Z reality totiž udělají něco nereálného, čeho lze dosáhnout jen pomocí invazivních zásahů do obličeje. Škodí influencerům, protože v reálném životě je pro ně pak nemožné držet krok se svým internetovým obrazem. Ale především škodí jejich sledujícím. Ty „upřímnější“ internetové celebrity je nechávají označené, ale jak vyplývá z některých zpráv, které mi dnes přišly, ne každý uživatel je schopný je vnímat a od reality odlišit. A při sledování a zkoušení všech filtrů a verzí, jak bychom mohli vypadat, ale nevypadáme, pak všichni škodíme především sami sobě.
Posouváme se. A postupně přicházíme na to, že některé aspekty sociálních sítí společnosti nesvědčí. Začali jsme schovávat lajky, více mluvit o přirozenosti. Stále častěji se otevírají i témata, která ještě donedávna byla na Instagramu plném dokonalých čtvercových výběrů toho nejlepšího z našich životů tabu. Věřím, že stejně jako zapadly ikonické psí uši, posuneme se i od úprav našich obličejů. Někam dál. Snad k něčemu lepšímu.
