I když nemáte zahradu, můžete se pustit do kompostování, znáte vermikompostér?

Pokud bydlíte v bytě, nemusíte zoufat. I tady můžete zbytky z kuchyně využít ještě dál a nevyhazovat je. Slupky, skořápky, zbytky jídla? To všechno můžete ještě zužitkovat jako krmení pro žížaly, a získat tak hodnotný kompost. A můžete navíc posunout svou zero waste domácnost ještě dál. Jste zvědaví, jak se to dělá?

Co je vermikompostér?

Vermikompostér je naprosto jednoduchá věc. Jde v podstatě o bednu, ve které žijí žížaly. Je samozřejmě nutné ji upravit tak, aby v ní žížalám bylo dobře. Nesmí se v ní držet voda, musí odtékat. Výhodné je mít víc boxů nad sebou, aby mezi nimi mohly migrovat. Samozřejmě čím více budete mít pater, tím více v něm bude žížal a tím více zbytků dokáží přeměnit. Příbytek si můžete jednoduše vyrobit sami. Nebo se porozhlédněte po obchodech a pořiďte si designový. Nikoho ani nenapadne, co se v něm skrývá. Nemusíte se také bát, že by se vám žížaly rozutekly po bytě. Jsou světloplaché a také dýchají celým povrchem těla. V prostředí mimo nádobu a půdu by jim nebylo dobře a rychle by se vracely zpátky.

Jak to probíhá

Dominantní při vermikompostování jsou bakterie. Bakterie rozkládají buněčné stěny materiálů, organických zbytků v kompostu. Žížaly je pak v podstatě jen olizují. Kompost z tohoto důvodu pak doma ani nesmrdí – to, co zapáchá, žížaly okamžitě zkonzumují. Spodní patro slouží ke sběru tzv. žížalího čaje. V každé rostlině je totiž až 80% vody, která se při rozkladu uvolňuje. Tu je dobré sbírat – na nádobu je možné připevnit kohoutek. Ten dovolí trvalé odpouštění tekutiny nebo její vypuštění v případě potřeby. Žížalí čaj využijte jako účinné domácí hnojivo.

Na mřížku je vhodné umístit geotextilii. Žížaly můžou dírami prolézt a díky textilii se snadno vrátí zpět. Zároveň slouží jako filtr – zbytky kompostu nepropadnou dolů a může odtékat čistý žížalí čaj. Nedochází k zanášení zbytky. Nádobu pak vystelte. Vhodné je kokosové vlákno doplněné o další rostlinný materiál. Do toho už přijdou žížaly. Bude jich potřeba zhruba 300. Postupně se namnoží. Jedna udělá kokon, ze kterého vzniknou další dvě až tři.

Dobré je mít patro, kde se žížaly zabydlí. V dalším patře se krmí. Žížaly si do něj sami prolezou pro potravu. Je to důležité proto, abychom neponičili kokony, které jsou v prvním patře v půdě při manipulaci. Do druhé patra tedy vložte zbytky z kuchyně a zakryjte kokosovou vložkou. Nemohou se k ní tak dostat a namnožit octomilky. Pak už stačí jen přiklopit víkem a nechat žížaly pracovat.

Kompost použijte do truhlíku – rajčata, bylinky i další rostliny ho uvítají. Můžete ho ale v klidu rozsypat před dům na trávu. Ta bude zadržovat vodu, nebude vysychat, udrží se zde vlhko a příjemné prostředí.

Co do vermikompostéru dávat?

Můžete do něj dávat všechny rostlinné zbytky. Určitě tam nedávejte vnitřnosti a maso. Ty vytváří zásadité prostředí, které je pro žížaly toxické. To neplatí pro venkovní kompostér, kde jsou dva prostory, mezi kterými mohou žížaly přelézat a proces kompostování je tam intenzivnější díky provzdušňování. Nemusíte se bát, že byste žížaly překrmily.

Čím více zbytků jim dáte, tím více se budou množit. Vermikompostér můžete nastavit až na 7 pater a žížaly promění v kompost odpad i ze 4 členné rodiny.

Tagy: