König o dramatické Tour de France: Pogačar předvedl jízdu desetiletí

Celkem 21 dní a 3 484 kilometrů nabídlo nesmírně strhující podívanou. „Tour byla po celou dobu dost otevřená. Už jen fakt, že bez dřívějších vítězů Chrise Frooma, Gerainta Thomase bylo pole strašně vyrovnané, mohlo diváky těšit. Bojovalo se o všechna místa v první desítce,“ říká pro CNN Prima NEWS Leopold König. Šlo by zmínit mnoho a mnoho mužů v přilbách, kteří letos na silnicích ve Francii zazářili. Tady jsou aspoň někteří z nich.

Tadej Pogačar

Nejde začít nikým jiným. Mnozí fanoušci cyklistiky možná ještě stále mají pootevřená ústa a nevěří, co že to předvedl mladý Slovinec ve dvacáté – tedy předposlední – etapě „Staré dámy“. Správnou odpovědí je jízda snů. Před časovkou ztrácel Pogačar na prvního Primože Rogliče 57 vteřin. Roglič je navíc více než zdatným časovkářem, proto se zdálo spíše nepravděpodobné, že na 36,2 kilometru dlouhé trase se závěrečným kopcem Pogačar manko stáhne. I proto, že v předchozím průběhu Tour nebyl schopný krajana výrazněji „utrhnout“.

Pogačar dovezl žlutý trikot do Paříže. Stal se nejmladším vítězem Tour od roku 1904

Sport

Jenže ze závodníka týmu UAE Emirates se v pravou chvíli vyklubal „Pogačaroděj“ a tratí letěl ve velkém stylu. Mezičasy ukazovaly, že se rodí výsledek snů. Po projetí cílem bylo jasné, že Rogliče za sebou nechal takřka o dvě minuty. V celkovém součtu tak rázem vedl Tour před jezdcem stáje Jumbo-Visma o 59 vteřin.

„To byl výkon desetiletí. Výkon z hlediska wattů, které mu po časovce spočítali, byl na hranici lidských možnosti. Mám pro to jediné vysvětlení. Neměl co ztratit, Tour si vyloženě užíval. Není typem závodníka, který by se postupně unavoval. Mohli jsme vidět, že je lepší a lepší. Z běžného lidského hlediska se zdá být logické, že únava by po třech týdnech závodů měla hrát roli, ale není to tak. Adaptace organismu je tak enormní, že tělo může podávat nejlepší výkony i po dlouhé zátěži,“ glosuje König.

Nedělní dojezd do Paříže už byl tradičně pouze formalitou a na bulváru Champs-Élysées se mohl Pogačar usmívat do objektivů fotoaparátů a kamer se žlutým dresem na sobě a majestátním Vítězným obloukem v pozadí.

Dal si tak nejlepší možný předčasný dárek k pondělním 22. narozeninám. Loni zase ve 22 letech kraloval na Tour Kolumbijec Egan Bernal. „Zákonitosti vytrvalostního sportu, jakým cyklistika je, byly za poslední dva roky popřeny. Vytrvalost a konzistentnost ve třech týdnech byla považována za něco, co přichází s věkem a na závodech si to musíte takříkajíc odjezdit. Kolikrát jsme viděli, že závodníci jsou schopní takto dlouhý etapový závod přežít mnohdy až ve věku 25+,“ uvádí König.

U Pogačara to zdaleka nebylo jen o fantastické jízdě proti chronometru. Na druhém místě za Rogličem se držel od 13. etapy, kdy už za sebou měl jedno vítězství, další přidal po výšlapu na Grand Colombier. Zlatý triptych pak byl zkompletován na Planině krásných dívek.

Stal se nejmladším vítězem francouzského cyklistického svátku od roku 1904, tedy historicky druhého ročníku Tour de France. Tehdy v pionýrských letech závodu vyhrál devatenáctiletý Henri Cornet. Pogačar kromě žlutého dresu bral automaticky také bílý trikot pro nejlepšího cyklistu do 25 let. Ohromující však je, že se zároveň díky předposlední etapě stal definitivním držitelem puntíkatého oděvu pro nejlepšího vrchaře. Lze mluvit o one-man show, kterou narušil jen Sam Bennett získáním zeleného dresu pro nejlepšího sprintera.

Wout van Aert

Česká republika má Ester Ledeckou, Belgie Wouta van Aerta. Ten sice nemění kolo za jiný „nástroj“, ovšem i tak ho lze považovat za všestranného obojživelníka.

Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu vyhrál na Tour de France dvě etapy. Při dojezdech do města Privas, respektive Laruns, předčil sprinterská esa. V dalších dvou spurtech byl třetí. Ve zmíněné časovce na Planinu krásných dívek v závěru třítýdenního závodu skončil čtvrtý. Nejvíce ale překvapil tím, jak i v krutých horských etapách byl pomalu nejvěrnějším domestikem Primože Rogliče. Naprosto komplexní vystoupení 26letého cyklisty.

„Věděli jsme, že je rychlý, že má dobrou časovku a umí jednorázové závody. Ale to, jak v nejtěžších kopcích ve velké nadmořské výšce Rogličovi tahal a vydržel mu být často jako jeden z posledních k ruce, nad tím zůstává rozum stát. Máme nějaké fyziologické možnosti. Buďto jste sprinter, nebo máte dobrou vytrvalost, případně jste dostatečně aerodynamický na časovku. Dlouho jsme nic takového neviděli a možná ani neuvidíme. To, že vydržel i dvacetikilometrové kopce, je na smeknutí klobouku,“ tvrdí dvaatřicetiletý König, který před šesti lety skončil v celkové klasifikaci Tour sedmý.

Van Aertovy letošní výsledky na Tour jsou potěšující zprávou především s přihlédnutím k loňskému ročníku cyklistického putování po Francii. V individuální časovce do Pau velmi ošklivě upadl kvůli rozpojené postranní bariéře. Když se záhy podíval na své stehno, rychle odvrátil zrak pryč. Koukala na něj hluboká a široká rána. Navíc francouzští doktoři první operaci zfušovali a chvíli nebylo jisté, jestli se van Aert vůbec vrátí do profesionálního světa kol. Přetržené šlachy stehenního svalu mu zodpovědně spravili až v Belgii. Dlouhé dva měsíce se učil znovu chodit, ale i tak zůstával pozitivní.

„Jsem si jistý, že budu zase závodit s profesionály. Ale jestli budu znovu patřit k těm úplně nejlepším? To nevím.“

Odpověď je nyní jednoznačná. I proto, že už během srpna ovládl van Aert ceněné jednorázové závody v Itálii Strade Bianche a Milán – San Remo.

„Pokud je cyklista opravdu mentálně silný a ze špatného si vezme jen to pozitivní, posílí ho to – vrací se většinou ve stylu Wouta van Aerta,“ podotýká König.

Marc Hirschi

Místo v tomto výběru by si zasloužil celý tým Sunweb, za který dvaadvacetiletý Hirschi jezdí. Německá ekipa nechala doma muže, od kterého by se etapové triumfy daly očekávat nejvíce. Jenže i bez Australana Michaela Matthewse to šlo. A jak! Částečně podceňovaná stáj si připsala během 21 závodních dní tři vítězství.

Jedno z nich zařídil právě Hirschi, pro kterého bylo prvenství velkou satisfakcí. Ve druhé etapě skončil druhý za Julianem Alaphilippem. V devátém dějství si Švýcar střihl 90 kilometrů dlouhou sólojízdu. Těsně před cílovou čárou byl však dojet skupinou favoritů a bral třetí místo. Ve 12. etapě, která byla tou nejdelší na letošní Tour (218 kilometrů, pozn. red.), se ale konečně dočkal. Předloňský mistr světa do 23 let zaútočil při stoupání Suc au May, setřásl ostatní, při následném sjezdu náskok navýšil a po zbytek závodu ve zvlněném terénu si počínal suverénně.

Hirschi byl také za svůj aktivní projev vyhlášen největším bojovníkem letošní „Staré dámy“.

Párty Sunwebu pak naplno ošpuntoval Dán Sören Kragh Andersen. Ten jako jeho slavný jmenovec Hans Christian napsal ve Francii pohádku, a to hned dvoudílnou. Prvenství si připsal ve 14. a 19. etapě Tour.

„Tým si musel strašně věřit v tom, co z dlouhodobého hlediska dělá. Přestali se zaměřovat na největší hvězdy, které postupně tým opustily. Sunweb dělá jakýsi nábor opravdu mladých jezdců. Jdou vlastní cestou, vytipovávají si závodníky do 23 let a přetváří je ve velké persony. Pro management musí být tři vyhrané etapy obrovským zadostiučiněním,“ uzavírá König.