Ilustrační foto
"Mám půlročního stafíka Montyho, včera mi přiběhl ze zahrady jen po třech nožkách, na čtvrtou nedošlápl. Naložila jsem ho tedy a odvezla jej na veterinu. Kde jsme po RTG zjistili že má zlámané všechny čtyři prstové kosti. Verdikt paní doktorky byl buď že se mu to nechá samovolně srůst ale nožka už nebude nikdy plně funkční, bude celý život chodit po třech. Dalším řešením by byla amputace, v ten moment mě polilo horko a striktně jsem odmítla. Paní doktorka mi tedy navrhla operativní řešení, kdy se kosti nějak navrtají a dají se tam nějaké výstuhy, jenže operace vyjde okolo 25.000,- a ty já prostě nemám. (...)
"Mám půlročního stafíka Montyho, včera mi přiběhl ze zahrady jen po třech nožkách, na čtvrtou nedošlápl. Naložila jsem ho tedy a odvezla jej na veterinu. Kde jsme po RTG zjistili že má zlámané všechny čtyři prstové kosti. Verdikt paní doktorky byl buď že se mu to nechá samovolně srůst ale nožka už nebude nikdy plně funkční, bude celý život chodit po třech. Dalším řešením by byla amputace, v ten moment mě polilo horko a striktně jsem odmítla. Paní doktorka mi tedy navrhla operativní řešení, kdy se kosti nějak navrtají a dají se tam nějaké výstuhy, jenže operace vyjde okolo 25.000,- a ty já prostě nemám. (...)
Chtěla bych se tu tedy zeptat zda není nějaký spolek, organizace, jedinci s dobrým srdcem, kteří by v této situaci mohli pomoci?"
Takový příspěvek se včera objevil v jedné skupině zaměřené na adopce psů a dočasné péče. Majitelka ho tam vložila i s fotkou "stafíka" (čti voříška) Montyho, ležícího na dece.
Velká část mých článků na blogu je o lidské empatii, soucitu, srdci. Tentokrát bude o něčem mnohem přízemnějším, v péči o zvířata ale neméně důležitém - o penězích.
Když jsem pod výše citovaným příspěvkem mimo jiné upozornila, že spolky, organizace a jedinci s dobrým srdcem už mají plné ruce práce se zvířaty opuštěnými, která nikoho nemají, dozvěděla jsem se, že jsem zlá. Bohužel, pravda je taková, že pokud vlastníte zvíře, jste za něj zodpovědní vy a nikdo jiný. A pokud nezvládáte držet si finanční rezervu pro případy nenadálého onemocnění nebo úrazu zvířete, neměli byste to zvíře mít vůbec.
Lidí, kteří shánějí u útulků a azylů pomoc s financováním léčby nebo operací svého zvířete, není málo. Velmi často jsou to právě tito lidé, kdo si svého "čistokrevného stafíka bez PP" sháněli s prioritou co nejnižší ceny. Protože 20 tisíc za psa, to je přece moc. A papíry k tomu, aby ho měli rádi, nepotřebují. A na výstavy by stejně nejezdili. Jenže pořizovací cena je ten nejmenší náklad, jaký s sebou zvíře nese. Kvalitní strava není zadarmo ani pro nás lidi, ani pro naše zvířata, a pokud při plánování výdajů na krmivo koukáte na nejnižší částky na regálech v supermarketech, ani si to zvíře nepořizujte, nebo si vyberte finančně méně náročný živočišný druh, než je například právě pes.
Pes se obejde bez značkových obojků, tří na každý den v týdnu. Obejde se bez luxusního pelechu s výšivkami, bez stylových misek s rytinou svého jména i bez drtivé většiny věcí, za které my pejskaři tak rádi utrácíme. Bez čeho se ale neobejde, je právě to kvalitní krmivo a především veterinární péče, jakmile je jí zapotřebí.
25 tisíc je hodně peněz, ortopedické operace nebo léčba některých diagnóz na této částce teprve začínají. Zodpovědný majitel by proto měl mít finanční rezervu nachystanou už ve chvíli, kdy si pro svého nového mazlíčka jede, a dbát na to, aby ji uchovával po celý život zvířete a nejlépe ještě nějaké ty koruny přidal, jakmile zvíře přejde do seniorského věku a stoupne riziko zdravotních obtíží. Nebo být dopředu domluven s rodinou, že budou schopni a ochotni mu v případě nečekaných výdajů za zvířecího doktora vypomoct. Nebo si sjednat pojištění mazlíčků, kterých je už dnes na trhu spousta a nemusíte se tak bát nechat třeba v případě autonehody zvíře okamžitě operovat, aniž byste museli rychle počítat, zda vás to nezruinuje.
Příběhů, jak útulky, spolky a azyly pomáhají zvířatům a ano, někdy i jejich majitelům v těžké situaci, jsou denně plné sociální sítě. Tito, jak majitelka štěněte ve svém příspěvku uvedla, jedinci s dobrým srdcem, ale nemají žádného otřásajícího se oslíka. Finance na péči o opuštěná zvířata se shánějí těžko a zvířat, která je potřebují, je hodně. Útulek je až posledním místem, kam se obrátit, rozhodně ne prvním. Ač si to bohužel mnoho lidí očividně myslí, záchranáři zvířat tu nejsou od toho, aby okamžitě sypali a pomáhali každému nezodpovědnému majiteli, protože "přece v tom toho psa nenechají", "jde o to zvíře" nebo dokonce "to snad chcete, aby ho někde uvázal?"
Na začátku jsem uvedla, že tento článek nebude o lásce. No, tak vlastně tak trochu bude. Láska, ta opravdová, nesmí být sobecká. Pokud milujete zvířata, uděláte maximum pro jejich blaho, nikoli svoje vlastní. I pokud by to mělo znamenat, že si žádné zvíře (třeba jen zatím) nepořídíte.
#nekupujadoptuj
