Pod fousy

AniDef je útulek pro opuštěné a týrané psy a kočky. A sem tam i pro nějakého toho králíka. Nebo morče. Nebo křečka. Nebo fretku. A nejnověji – i pro dvě telátka. Za tu dobu, co jsem se musela s blogem odmlčet, protože mi pandemie koronaviru nadělila ještě víc práce než předtím, se v útulku udála spousta věcí, a aktuálně tak vedle jiného zvířectva v AniDefu bydlí i dvě bučící děti – Jasmínka a Oliver.

Dočasná péče je skvělým způsobem, jak se zabavit v době karantény, získat záminku pro chození ven z bytu či domu několikrát denně i možnost, jak si vyzkoušet, zda jste připraveni stát se trvalým majitelem psa nebo kočky. V neposlední řadě je to také cesta, jak v této nelehké době pomoci útulkům. Pojďme se podívat na to, co by takový dočaskář měl zvládat a proč je dočaskování návykové 😊

Od prvních opatření proti šíření nákazy koronavirem už uteklo několik týdnů. Překvapivě jsme se sžili s omezeními, která jsme si ještě před měsícem nedovedli představit. Už jsme se rozkoukali, většina z nás sehnala nebo si vyrobila nějakou roušku, pracujeme z domova (Držka moc oceňuje!). Jenže mnozí z domova pracovat nemůžou – oprava bot, kadeřnictví nebo taneční škola se fakt online provozovat dost dobře nedá. Cvičák psů taky ne… Podle současných odhadů je bez příjmů každý pátý Čech, a nedělejme si iluze – bude hůř.

„Majitelka té neziskové organizace nepracuje a živí ji vlastně jenom tenhleten šmejdí byznys.“ Takhle se vyjádřila pro Seznam Zprávy redaktorka České televize o předsedkyni jednoho z nejlépe fungujících spolků na pomoc týraným a hendikepovaným zvířatům v ČR, který nám za poslední roky mnohokrát pomohl s péčí o vážně nemocné zvíře.

Extrémní podvýživa a záněty v těle. Přeražení páteře s následkem doživotního ochrnutí. Život na metrovém řetězu a na blátě, do něhož fena málem porodila. To jsou jen některé z případů, se kterými jsme se v útulku AniDef setkali za téměř tři roky fungování. Nikdo z těch, kdo zvířata do tohoto stavu dostal, nebyl potrestán. Jejich bývalí majitelé si mohou dále kdykoli a odkudkoli pořídit další zvíře. To se ale nyní může konečně změnit. Parlament bude v úterý hlasovat o vyšších trestech za týrání zvířat a postihu množíren.

Mnoho lidí si z nějakého důvodu myslí, že mají právo svému psovi uštědřit jednu výchovnou. Nebo dvě, aby si to zapamatoval. Pes „si samozřejmě nesmí dovolit ani zavrčet“, natož se bránit a ohnat. No, tak přesně o tohle se pokusil Akim. Bránit se před trestem, který nechápal. Teprve 8měsíční Akim si za tu nejpřirozenější věc na světě – sebeobranu – vysloužil rozsudek smrti.

Můj pes je se mnou déle než můj přítel. Je se mnou déle, než byt, kde nyní bydlíme. Pamatuje mé bývalé zaměstnání, pamatuje život v Německu i práci v Rakousku. Trávím s ním mnohem víc času, než s mými rodiči i nejlepší kamarádkou. A říkám mu toho víc, než všem zmíněným dohromady. Pejskaři ví, že některá tajemství jsou jen pro psí uši ;-)

Předesílám, že nejsem pojišťovák, neprodávám žádné obdobné služby a žádná pojišťovna ani banka mi za tenhle blog neplatí (škoda, pokukujem s Držkou po novém pelíšku). Stejně jako spousta dalších majitelů zvířat ale zjišťuju, že s vyšším věkem zvířete a se stále lepšími možnostmi veterinární medicíny (díky Bohu za to!) rostou i nároky na peněženku majitele.

Jak Prima Mazlíček informoval již včera, novela tresního zákoníku zvyšující tresty za týrání zvířat dostala v Senátu druhou šanci: poputuje zpět do Poslanecké sněmovny, kde poslanci definitivně rozhodnou o tom, jak bude do budoucna nakládáno s pachateli tresné činnosti na zvířatech. Třikrát hurá!