Dotyk studené ruky: Pozůstalí po obětech covidu hlásí kontakty se zesnulými blízkými
Ilustrační fotografie Zdroj: CNN Prima NEWS
Lidé, kterým během koronavirové epidemie zemřeli blízcí, s nimiž se nemohli kvůli nařízeným opatřením rozloučit, hlásí množství „kontaktů“ se zesnulými. Očití svědci si tak alespoň vysvětlují těžko uvěřitelné události, s nimiž se po smrti někoho blízkého setkali. Podle nich jde o různá znamení, někteří tvrdí, že zesnulého spatřili nebo cítili jeho fyzický dotek. Během historických období, při nichž umírá výrazně více lidí než obvykle (často navíc nečekaně), jakými jsou války nebo přírodní katastrofy, bývají většinou zprávy o nevysvětlitelných setkáních četnější. Informoval o tom web CNN.
Údajná setkání s blízkými zemřelými nejsou podle zaznamenaných případů úplně ojedinělou záležitostí. Řada očitých svědků, kteří zažili nějakou více či méně nevysvětlitelnou událost tohoto typu, je přesvědčena, že dostala druhou šanci se rozloučit s blízkým člověkem, s nímž se jim takové příležitosti nedostalo. V nedávné době často právě třeba kvůli vládním restrikcím zakazujícím návštěvy blízkých v nemocnici v době nejhorší koronavirové situace.
Taková setkání a kontakty s blízkými zesnulými mohou mít podle samotných aktérů mnoho různých podob – od takřka nepostřehnutelných až po doslova děsivé. Někteří lidé mluví třeba o zjevení už nežijící osoby v až nepříjemně realistickém snu nebo o neobvyklém chování domácích mazlíčků. Jiní tvrdí, že cítili náhlý závan známé vůně blízké osoby. Některé zážitky pak bývají i dramatičtější, ať už jde o údajné chvilkové zformování celé osoby, nebo přímo její fyzický dotek.
V době katastrof či válek zvýšený počet hlášených případů
Jakkoliv to pro někoho může být těžko uvěřitelné, hlášení o podobných případech se po velkých tragédiích, jako jsou třeba přírodní katastrofy, války nebo právě pandemie, pravidelně opakuje. Například epidemie španělské chřipky v roce 1918 zažehla vlnu spiritualistického šílenství, kdy se Američani obraceli na různé „odborníky“, aby mohli kontaktovat své zesnulé blízké. Po teroristických útocích 11. září 2001 zase řada lidí nahlásila, že viděla, a dokonce i mluvila s oběťmi Al-Káidy. Po tsunami, která zasáhla v roce 2011 Japonsko a zemřelo při ní okolo 20 tisíc lidí, mnoho svědků později tvrdilo, že znovu spatřilo své blízké.
Čtěte také
„Takový typ zpráv je v mém světě normální,“ uvedl Scott Janssen, který se léta zabývá studiem podobných těžko vysvětlitelných zážitků. Především těch, které se odehrají v hospicích. „Dává smysl, že v pandemii, nebo při jiné události, která vede k masové úmrtnosti, dojde vzhledem ke sdílenému zármutku a traumatu k nárůstu těchto zpráv a zážitků,“ dodal.
Posmrtná komunikace?
Pro tyto často nevysvětlitelné zážitky v psychologické oblasti existuje i termín ADC, tedy posmrtná komunikace (after death communication). Ta zahrnuje například pocit přítomnosti zemřelé osoby, slýchání zvuků připomínajících blízkého člověka nebo částečné či úplné zjevení zesnulého. Jeden z průzkumů podle CNN ukázal, že zkušenost ADC má nebo mělo nejméně 60 milionů Američanů napříč kulturním, náboženským, etnickým nebo příjmovým spektrem.
Čtěte také
Podle Billa Guggenheima, spoluautora knihy „Hello from Heaven“ (Dobrý den z nebe), která popisuje posmrtnou komunikaci, mají tyto „návštěvy“ duchovní rozměr. „Chtějí, abyste věděli, že tu stále jsou a že se znovu setkáte, až přijdete na řadu při opuštění života na Zemi,“ napsal Guggenheim.
Web CNN přinesl i několik konkrétních svědectví týkajících se koronavirové doby. Ianu Hornovi zemřela s covidem minulý podzim po téměř desetiletém manželství žena Michelle. Nedlouho po její smrti však rádiového DJ z Kansasu napadlo, že mu Michelle možná jistým způsobem dává určitá znamení. Na jedné z jeho pravidelných ranních cest do práce najedou zčervenaly zhruba dvě desítky lamp lemujících silnici, po níž projížděl. „Michelle věděla, touhle cestou jezdím každé ráno. A byla to i cesta, po které jela svou poslední jízdu do nemocnice,“ uvedl Horne s tím, že se cítil ohromen myšlenkou, že je Michelle nablízku.
Průhledná postava nebo dotek mrtvé
Zkušenost s kontaktem ze „záhrobí“ zažila údajně i Jamie Jacksonová. Její teta Pat, která pro ni byla takřka matkou, zemřela minulé léto v nemocnici na infarkt po komplikacích s COVID-19 bez toho, aby ji mohla navštívit a říci jí sbohem.
V prosinci pak Jacksonová zdobila dům na vánoční svátky, které Pat milovala. Když se během práce jednou vrátila ke koši s vánočními ozdobami patřícími dříve právě zesnulé, spatřila průsvitnou postavu nakukující do jeho vnitřku.
Čtěte také
Mělo jít o drobnou ženu se stejným účesem, barvou vlasů, bílou halenkou a modrými kalhotami, které nosila její teta. Jacksonová dle svých slov ztuhla a začalo jí bušit srdce. Odběhla do jídelny, kde se rozplakala. Když se vrátila do chodby, byla již postava pryč. Jamesová je přesvědčená, že šlo o její tetu. „Bylo to ohromující. Je těžké to vyjádřit slovy,“ uvedla žena. „Očividně mě navštěvuje,“ dodala.
O něco strašidelnější zážitek pak popisuje Marie Pinaová z kanadské Manitoby. Její 79letá matka zemřela čtyři měsíce po prodělání covidu. Poté, co byla propuštěna z nemocnice domů, zcela ztratila sílu. Ráno po matčině smrti žena v ložnici sáhla po pantoflích, když na rameni ucítila dotek studené ruky. Otočila se a údajně viděla, jak vedle ní sedí matka a bez výrazu hledí přímo před sebe. Vypadala o dvacet let mladší. „Její dotek byl chladný, jako by právě přišla zvenčí,“ uvedla Pinaová.
Žena měla nedlouho poté prý ještě další zážitek. Když připravovala jednu z nejoblíbenějších matčiných polévek, ucítila najednou silnou vůni – kombinaci matčina parfému a jejího laku na vlasy. „Vůně byla tak silná. Můj manžel i já jsme zděšeně stáli v kuchyni, zatímco jsem míchala polévku. Cítili jsme to oba. Trvalo to asi pět minut, než se to vypařilo,“ dodala.
