Legendární Mafia oslaví 20 let. Proč se český herní klenot stále těší velké popularitě?

Na konci letošního srpna uběhne přesně 20 let od doby, kdy vyšla legendární videohra Mafia: The City of Lost Heaven. Celosvětově uznávaný český klenot si od té doby vysloužil dvě pokračování, desítky originálních modů či remake sebe sama v novém sympatickém kabátku. I po dvou dekádách se však hráči k nesmrtelnému originálu často vrací. V čem kult mafiánské hry zasazené do 30. let minulého století vlastně spočívá? Kromě propracovaného příběhu či obstojné hratelnosti i v ikonickém dabingu s nesmrtelnými hláškami.

V roce 2002 střílečka z pohledu třetí osoby dobyla svět. Mafia, kterou vytvořilo české studio Illusion Softworks, hráče upoutala mimo jiné důrazem na filmovost a uvěřitelnost. Kvalitně zpracovaný příběh z 30. let minulého století může dodnes s klidem konkurovat světovým špičkám z filmového plátna.

Běžně dochází k tomu, že se hollywoodské trháky přepracovávají do herních adaptací. U první Mafie by to klidně mohlo být naopak. Vyprávění napínavého příběhu, u kterého se hráč průběžně nemůže dočkat, až jeho postava splní úkol, a on se tak dostane do další cut-scény, je jedním z hlavních důvodů, proč je Mafia i v roce 2022 uznávaným titulem.

Strhující příběh

Pro bližší představu poslouží srovnání s tehdejším hlavním konkurentem. GTA III vyšlo pouhý rok před českým klenotem. Jenže zatímco tvůrci ze světoznámého studia Rockstar Games sázeli především na akčnost a arkádové prvky, Mafia svým osobitým zpracováním svého konkurenta dozajista předčila – pro leckoho překvapivě i z grafického a fyzikálního pohledu.

Duchovního otce Mafie Daniela Vávru přitom během vývoje hry část kolegů kritizovala, že hráči prý chtějí jen střílet a nemají zájem o to koukat se na dlouhé filmečky mezi akcemi. On si ale stál za svým. Nakonec se ukázalo, že hráči o hry s propracovaným příběhem zájem mají, a Mafia se tak stala zásadním titulem v žánru příběhových stříleček.

Třeba podle publicisty Jiřího Bigase hra stála na samém počátku 3D gangsterek. „Byla ve své době tak dobrá, že jako jedna z prvních pomohla českému hernímu průmyslu zbavit nás nálepky takzvané podivné východoevropské produkce,” připomněl Bigas.

Bylo by asi zbytečné připomínat zde okolnosti samotného příběhu. Velká část české herní scény ho totiž zná nazpaměť. Stačí jednoduše konstatovat, že je excelentní. Mnoho hráčů umí i po 20 letech odvyprávět závěr epilogu nazpaměť.

„Chtěli jsme mít lepší život, ale nakonec jsme skončili mnohem hůř než většina lidí. Víte, myslím, že důležité je udržet ve věcech nějakou rovnováhu, nějakou míru. Jo, rovnováhu, to je lepší, to je to správný slovo. Protože ten, kdo chce příliš moc, může ztratit úplně všechno. A kdo chce zas od života moc málo, nemusí dostat vůbec nic.“

Český dabing a kultovní hlášky

Pro Čechy je hra stále unikátem nejen díky tomu, že za ní stojí tuzemské studio. Pouto s domácím publikem si Mafia získala především díky špičkovému dabingu. Originální české znění s Markem Vašutem a Petrem Rychlým v hlavních rolích i kultovní hlášky zajistily Mafii na české půdě jistou nesmrtelnost.

„Je to jedna z mála česky dabovaných her. Její hlášky jsou legendární. Češi udělali s Mafií opravdu díru do světa,“ uvedl hráč Radek Povejšil. „Mnoho hlášek zlidovělo. Skvěle sepsané dialogy, trefně nadabované postavy a klenot byl na světě. Samozřejmě ale neustálé návraty českých fanoušků ke hře umocňuje i nostalgie a jistý patriotismus,“ doplnil další fanoušek Mafie Ondřej Procházka.

Pravdou je, že kultovními hláškami dílo doslova překypuje. Redakce CNN Prima NEWS jich pro vás jen namátkou několik vybrala.

„Lepší bejt chudej a živej než bohatej a mrtvej.“

„A-a-a-a-hoj T-t-tome, m-m-mám tady pro t-tebe jednu m-m-m-mašinku.“

„Copak, je ti ho líto? Je sice bezbrannej, ale při první příležitosti by ti vrazil kudlu do zad. Co koukáš, jako by ti spadly hračky do kanálu?“

„Představ si to, Sáro, dneska jsme měli v práci hroznou dřinu. Musel jsem zabít deset lidí.“

„Don Salieri tě měl opravdu rád, Tome. A já docela taky. Ale pobrečíme si spolu až na pohřbu.“

Ikonický soundtrack

Také hudba je jedním z důvodů, proč je Mafia absolutní špičkou ve svém žánru. Jednotlivé skladby složil český skladatel Vladimír Šimůnek. Poté je nahrál 45členný orchestr Bohemian Symphonic Orchestra Prague v Národním divadle.

Soundtrack jako takový skutečně nemá žádnou slabinu. Je vyvážený, velmi různorodý a nepůsobí monotónně. Vážná rychlejší hudba skvěle dokresluje napínavé a akční úseky hry, pomalejší zase dojemné či smutné okamžiky a skladba Central Island si zaslouží vlastní kategorii – kdo by ji nechtěl poslouchat, když se projíždí dobovým autem po silnicích?

Osobitá hratelnost

Všechny předešlé aspekty by byly de facto k ničemu, kdyby Mafia neměla dobrou hratelnost. Ta je ovšem i po 20 letech stále velmi ucházející. Je logické, že graficky hra zaostává za současnými tituly. Koneckonců by bylo šílené, kdyby to tak nebylo.

Na svou dobu však bylo grafické zpracování prvotřídní (již byla zmíněna komparace s GTA III) a ani dnes nepůsobí na hráčské oko jakkoliv rušivě. Nutno zmínit, že například ve fyzice Mafia s klidem poráží i některé velmi známé tituly ze současnosti. O parník v tomto ohledu vede nad Mafií III (2016) i nad svým vlastním remakem z roku 2020.

Snad jen připomeňme, že v jedničce se kulky po střelbě ze zbraně zaryjí do aut či zdí, na zem odpadávají nábojnice, které nikam nemizí. To stejné lze říci o střepech z rozbitého okna u auta či o odhozených zásobnících. Vývojáři Mafie ve srovnání s konkurencí obecně dbali na všemožné detaily, fyzické zákony a reálné zpracování.

Oproti sérii GTA hlavní hrdina schová pod kabát jen omezený počet zbraní. Jeho kumpáni na rozdíl od všech pokračování Mafie během přestřelek nejsou nesmrtelní a policisté jsou ve hře vnímavější. Nechovají se, jako by byli zrovna puštěni z blázince. Jednotlivé mise jsou v Mafii nastavené tak, aby hráči nedaly nic zadarmo.

Kultovní závod v kapitole Fair Play či závěrečnou přestřelku v muzeu umění možná leckterý začátečník hraje se záchvaty vzteku desetkrát i dvacetkrát, než se mu vše povede, jak má. Dřív nebo později je ale odměněn nefalšovanou radostí z úspěchu. Mafia prostě chtěla být pro hráče výzvou – a tou také byla. Přesně tento aspekt na hře dodnes mnoho fanoušků miluje.

Nedostižný vzor pro vývojáře?

Tvůrci definitivní edice z roku 2020 se v tomto ohledu mají od svých předchůdců co učit. Občas to totiž zavání dojmem, že se sami bojí udělat cokoliv, aby hru hráči nějak neztížili. Po celou dobu ho vodí za ruku a ukazují mu, kam má jít a co má přesně dělat, kdyby zadání náhodou přeslechl od Paulieho nebo dona Salieriho. Prostě aby hrou prošel bez jediného šrámu. Toto nepochopení hráčské základny Mafie jinak mimochodem poměrně povedenému remaku velmi uškodilo.

Ester Ledecká vám asi taky nebude chtít jezdit na hezky uhlazené pomě pro začátečníky, kde bobují děti v předškolním věku. U první Mafie se výrazně povedl i jízdní model a gunplay. Úplně jednoduše – ježdění v autě a střílení je pekelně zábavné. Ještě větší chlouba hry však spočívá v kreativitě vývojářů. Zkrátka různorodost jednotlivých misí a nápady, které první Mafii okořenily tak, že si ji hráč sem a tam zahraje i po 20 letech.

Proč? Nejdřív je potřeba zodpovědět následující otázky:

Kolika způsoby lze zabít zkorumpovaného pana radního na parníku během narozeninového večírku? Lze splnit úkol v hotelu Corleone bez jediného výstřelu? A co ty doutníky v přístavu na okraji města? Nejde je náhodou ukrást i jiným způsobem, než bylo Tommymu původně řečeno?

Tagy:
hra výročí videohry Mafia Mafia: Definitive Edition studio dabing Daniel Vávra Česko Gaming Marek Vašut herní průmysl Rockstar Games střílečka 2K Czech Grand Theft Auto III