Sinice zabíjí Zdroj: Topi Pigula
Léto se začíná rozjíždět a s ním i koupání na volných plochách. Jenže se objevilo tu nové riziko. V České republice se šíří nový druh sinice.
Prokaryotní organismy se vyvinuly před 3 až 3,5 miliardami let a patří mezi nejstarší živé obyvatele naší planety. Sinice, jinak zvané cyanobakterie, osídlily během své evoluční historie v podstatě všechny pozemské ekosystémy a staly se většinou nenápadnými souputníky člověka. Podle vědců patří mezi první složitější organismy, které byly schopné života v koloniích. Vidět jsou dodnes v podobě kamenných „živých sloupů“ – stromatolitů – například v západoaustralské Žraločí zátoce. Zatímco vědci v nich vidí fascinující dávnověké a evolučně velmi úspěšné organismy, zelenavý povlak ve vodním sloupci běžného dovolenkáře natěšeného na koupání od vstupu do vody spíše odradí. Právem.
Sliznatý nánor sinic a řas rostoucí na ponořené vrbové větvi Zdroj: Topi Pigula
Opakuje se to každé léto a vzhledem ke klimatickým změnám to na zlepšení situace nevypadá. Hygienické stanice ohlašují riziková místa s výskytem sinic, mnohde lze výskyt vodního květu zaznamenat i pouhým okem. V lehčí formě se otrava cyanotoxiny projeví „jen“ formou drobné alergické reakce projevující se zarudnutím očí, ale mohou nastat i silnější projevy jako úporné střevní potíže a problémy s játry. Záleží sice na množství toxinů, které je zrovna ve vodě, ale podle účinků dokáží být jedovatější než mnohé jedovaté houby. Neurotoxiny sinic ovlivňují správné fungování nervové soustavy, zatímco hepatotoxiny ničí jaterní buňky a celá řada dalších toxických složek je podezřívaná z karcinogenních účinků či negativního vývoje plodu u koupajících se budoucích matek.
Sinice pod mikroskopem Zdroj: NASA
Jak zjistit, zda je zelený kal tvořen sinicemi nebo řasami? Stačí opatrně naplnit plastovou láhev testovanou vodou z rybníku či přehrady. Po zhruba dvaceti minutách se vzorek zkontroluje. Sinice vytvoří kruh na hladině, zatímco řasy klesají ke dnu nebo zůstanou víceméně rovnoměrně rozptýleny ve vodním sloupci.
„Mezi nově se vyskytující invazní sinice patří i druh Cylindrospermopsis raciborskii. Byl popsán už v roce 1912 v Indonésii, nejdříve pod rodovým jménem Anabaena, až v roce 1972 jej indičtí fykologové G. Seenayya a N. Subba-Raju překlasifikovali do zvláštního rodu Cylindrospermopsis, tehdy jen s jedním, původním druhem. Ten se však v dalších padesáti letech projevil jako silně invazní a agresivní, kolonizoval sladkovodní eutrofní ekosystémy nejen v tropických oblastech, ale i po celém světě s výjimkou polárních krajin... Na území bývalého Československa byla zjištěna poprvé v okolí Senice na jihozápadním Slovensku v roce 1979, ale do dnešního dne byla zaznamenána už na mnoha dalších lokalitách v celé České republice, zejména v jihočeské a jihomoravské rybniční pánvi,“ píší Jiří Komárek a Jaromír Lukavský v březnovém čísle časopisu Vesmír.
Sinice spolu s řasami tvoří základní složku fytoplanktonu. V tomto případě jde o kolonii žijící na dnu malého rybníka u obce Mojžíř nedaleko Ústí nad Labem Zdroj: Topi Pigula
V roce 2018 se tato agresivní sinice schopná tvořit obrovský objem biomasy ve velkém objevila v rybníku Svět, který na Třeboňsku slouží jako oblíbená turistická lokalita. Další šíření je jen otázkou času.
Letní koupání je velká radost mnohých z nás. Ovšem právě teplo je důvodem, proč lidem po koupání může naskočit i nepříjemná kožní vyrážka. Měnící se klima směrem k vyšším průměrným teplotám sinicím vyhovuje a občasný déšť či pokles teplot na situaci nic dramaticky nezmění. Stačí se podívat do zátočin, kam se vlivem větru a vln dostává množství vodního květu. Na první pohled je pak jasné, že v těchto místech může být množství cyanotoxinů pro lidské zdraví kritické.
