Mluvit s migrantkami ve španělské provincii Huelva, které sbírají jahody v největší evropské oblasti produkující toto ovoce, není snadné. Pole jsou oplocená a na mnoha místech jsou umístěny kamery, stráže a elektrická vrata, která se zavřou, jakmile se k nim přiblíží někdo cizí. Z 16 dělnic, které oslovili reportéři webu Al Jazeera, většina vyprávěla o každodenním ponižování, porušování pracovních podmínek, jako jsou tresty za přestávky na toaletu či nedostatečná, nebo dokonce vůbec žádná ochrana proti covidu. Několik z nich uvedlo, že byly také vystaveny sexuálnímu obtěžování a vydírání.
O své zkušenosti se sexuálním zneužíváním, údajně ze strany svého nadřízeného, se podělila Jadida. Je jednou z tisíců žen (mezi nimiž je mnoho Maročanek a Rumunek), které každoročně stráví tři až šest měsíců sběrem jahod, malin a borůvek ve španělské Huelvě.
Nadřízený byl prý nejprve na Jadidu milý. Ale hned druhý den, kdy byla v práci, se ji snažil přesvědčit, aby za ním přišla do pokoje. Když odmítla, začal jí neustále telefonovat. Nakonec ji znovu oslovil, když pracovala na poli, a požadoval po ní sex. Když ho nadále odmítala, začal jí vyhrožovat, že ji nechá poslat zpátky do Maroka. „Ostatním šéfům říká, že jsem líná a nepracuji. Dostává mě do problémů a obviňuje mě z věcí, které jsem neudělala,“ popsala Jadida svou situaci pro Al Jazeeru.
Dodává, že mnoho jejích kolegyň se bojí svého nadřízeného odmítnout. Jediná žena, o níž ví, že to udělala, pak byla často viděna, jak pláče ve sklenících, a nakonec se jí podařilo přestěhovat do jiné části plantáže. „Jakmile se odsud dostanu, chci, aby ho zavřeli,“ řekla o svém šéfovi Jadida.
Potrat na poli
Ženy bydlí v malých ubikacích mezi skleníky, daleko od centra města. Jsou izolované, mají jen dočasná pracovní víza. Tím pádem jsou odkázané na milosrdenství svých zaměstnavatelů, a to nejen z hlediska bezpečnosti, ale i základních zdravotních standardů, tvrdí odbory a místní nevládní organizace.
Devětadvacetiletá Yasmine uvedla, že když začala pracovat pro jednoho z hlavních dodavatelů jahod, byla těhotná. Po dvou týdnech na poli potratila. Krvácela a požádala svého nadřízeného, aby ji odvezl k lékaři. Ten jí ale řekl, že bude muset uhradit poplatek 20 eur (asi 500 korun). O dva týdny později, když se její stav stále nelepšil, ji k lékaři nakonec odvezl a musela být hospitalizována.
Sběračky jahod s dočasným pracovním vízem mají jen málo možností nahlásit obtěžování a zneužívání. Přesto v posledních letech stále více z nich viní své zaměstnavatele z vykořisťování. Většina z těchto žen přijíždí v rámci bilaterální dohody mezi Marokem a Španělskem, v jejímž rámci jen v roce 2019 sbíralo na Iberském poloostrově jahody téměř 20 tisíc marockých žen. Tato dohoda stanovuje, že pokud migranti z jakéhokoli důvodu opustí své pracoviště, ztrácejí automaticky možnost pracovat jinde ve Španělsku.
Půl milionu migrantů
Dohoda také zdůrazňuje, že marocká státní náborová agentura ANAPEC musí zajistit, aby se migranti po skončení sezony vrátili do Maroka. ANAPEC naopak požaduje, aby pracovníci, kteří mají doma děti mladší 14 let, směli zůstat a dál pracovat v jiném oboru.
Přesná data o sezonních pracovnících ve Španělsku neexistují. Katolická charitativní organizace Caritas loni odhadla, že v Huelvě, Almeríi a na Tenerife „žije více než 12 tisíc migrantů v extrémně nehygienických podmínkách, bez přímého přístupu k vodě a hygienickým zařízením a bez preventivních opatření proti covidu“.
Studie, kterou letos zveřejnila Nadace pro aplikovaná ekonomická studia, odhaduje, že ve Španělsku nyní žije přibližně půl milionu migrantů bez dokladů.
