Na Škodu moc krásný. Měl to být začátek nové éry, Tudor ale do výroby nikdy nezamířil

Právě před dvaceti lety Škoda v Ženevě představila kupé Tudor, které je dodnes nejkrásnějším novodobým modelem značky. Do výroby ale nikdy namířeno neměl. Je s ním spojena i jedna nevysvětlená záhada.

Škoda před lety patřívala k automobilkám, které dokázaly vyrobit krásná dvoudveřová kupé, ze kterých se časem staly kultovní modely. Řeč je například o krásném Popularu Monte Carlo, slavném „erku“ 110 R nebo osmdesátkovém Garde. A také o Tudoru. Nikoliv však o tom ze čtyřicátých let, nýbrž o kupé, které se právě před dvaceti lety ukázalo v Ženevě.

Designové cvičení

Mladoboleslavská automobilka si na úsvitu tisíciletí pod vedením tehdejšího šéfa Vratislava Kulhánka uvědomovala, že by potřebovala navázat na svoji úspěšnou minulost.Technickému oddělení Škody tehdy šéfoval Wilfried Bockelmann a oddělení designu talentovaný Thomas Ingenlath, dnes zodpovědný za oceňované tvary vozů Volvo. Bockelmann tedy oslovil Ingenlatha, aby vytvořil auto, které by odkazovalo na historii a zároveň by bylo extrémně sexy i v novodobém pojetí.

Tudor byl přitom jen jedním ze čtyř konceptů, které designový tým v té době navrhl. Nebyl první volbou. Kromě dvoudveřového kupé to byla Fabia pick-up, Octavia kabrio nebo dokonce Superb kombi. Nakonec ale zvítězilo kupé, které jasně odkazovalo na to, co měli lidé na Škodě kdysi nejraději. Původní návrh byl přitom jiný než samotný koncept. Tudor byl jedinečný svým designem i karoserií.

Kompromisy začátkem konce

Nakonec designérský tým dostal povolení k jeho vytvoření, ale jako základ měl být použit Superb. Z něj si koneckonců koncept převzal celou přední část, upravený podvozek a nejsilnější šestiválcový motor 2,8 30V s maximálním výkonem 142 kW.

Zde tedy došlo k vůbec prvnímu skřípnutí smělých plánů. Inženýři se přesto rozhodli, že kupé musí mít vlastní podpis a už na první pohled musí být jasné, o jaké auto jde. Proto navrhli padající linii střechy, na kterou v oblasti zadních světel navazuje stoupající boční linie dveří. Vytvořilo to dojem dynamického auta formátu velkého a silného GT.

Jedinečnost karoserie doplňovala unikátní zadní světla. Kromě toho, že už Tudor položil základy dnes již charakteristického světelného podpisu do tvaru písmene C, přišla světla s revolučním řešením. Směrovky tehdejších modelů byly totiž pevnou součástí světlometu. Měly vlastní komoru, do které vyúsťovala oranžová žárovka. Tudor však nic takového nemá. Místo toho je jako směrovka použita komora couvacího světla. Pod ní se skrývá oranžová žárovka, která tuto komoru využívá jako směrové světlo. Unikátní řešení se používá do dneška.

Dědictví Tudoru využívá Škoda dodnes

Nadčasovost Tudoru dokazuje také jeden nepatrný designový element. Jím je centrálně umístěný název modelu. Připomíná vám to něco? Přesně tak! Škoda tento prvek přenesla i na současné modely. Namísto názvu modelu však do středu víka kufru umisťuje své jméno.

Dalším revolučním prvkem při návrhu Tudoru bylo, že designéři se už tehdy rozhodli inspirovat českým křišťálem. „Hledali jsme nějaké písmo pro název modelu, které by bylo odlišné od tehdy používaného fontu. Něco jednoduchého a přitom výrazného,“ uvádí Zdeněk Cibulka, designér spoluzodpovědný za vzhled Tudoru. Písmo bylo ostré a svým tvarem připomínalo české sklo.

Tento prvek se v pozdějších letech dostal do návrhu celého designu aut značky Škoda. Nejen zevnějšek, ale i interiér vozu byl unikátem. Škoda tehdy vůbec poprvé použila hliník a dekory v provedení v barvách Onyx a Ivory. Kožené sedačky navíc autu dodaly potřebný charakter. Zajímavostí je, že automobilka už tehdy koketovala s možností využívání displejů.

Příliš krásné na Škodu

Středovému panelu dominuje dvojice obrazovek. Ta hlavní ve vrchní části měla sloužit k ovládání infotainmentu a na spodní části se měla ovládat klimatizace. Jedná se tedy o koncept, který donedávna používala drtivá většina modelů značky. Jedinečný byl také přístrojový štít.

Na svoji dobu byl daleko před ostatními auty, které Škoda nabízela. Kromě další dvojice malých displejů zde byly umístěny budíky v chronografickém stylu ciferníků hodin. Ve Škodě byli z auta natolik nadšeni, že ho před oficiální premiérou na autosalonu v Ženevě v roce 2002 ukázali šéfovi koncernu VW Ferdinandu Piëchovi. Pozvali ho tedy na předpremiéru, kde po stržení opony kolem auta následovala jednoznačná odpověď, která zabila jakékoliv šance na sériovou výrobu. Jeho slova „Příliš krásné na Škodu!“ znamenala ukončení projektu Tudor ještě před jeho představením. Auto, které mohlo napsat novodobou historii značky, tak zůstalo jen jedinečným exponátem Škoda Muzea v Mladé Boleslavi.

Zapomenutá epizoda

Ještě než se za krásným Tudorem zabouchly dveře továrního muzea, zažilo kupé jednu podivuhodnou anabázi. Škoda totiž koncept zapůjčila na autosalon do Indie. I zde si Tudor užil své dny slávy, ale pak se stalo cosi neobvyklého. Po výstavě vozidlo jednoduše zmizelo a indická policie po něm musela vyhlásit pátrání. Tudor se našel, ale až po několika měsících, opuštěný v hale na železniční stanici. Nikdo netuší, jak se to mohlo stát. Po návratu do Mladé Boleslavi musela Škoda celé auto kompletně zrenovovat. Teprve pak putovalo do muzea v Mladé Boleslavi, kde ho můžete vidět po boku dalších konceptů. Tudor je z nich ale nejhezčí...

Tagy: