Hlasy Zločinu, Ladislav Winkelbauer
Výročí, na které by čeští policisté nejraději zapomněli. Letos uplyne 30 let od počátku sedmiměsíčního honu na uprchlého vězně Ladislava Winkelbauera. Díky detailně promyšlenému plánu spravedlnosti dlouho unikal, 6. března 1996 ho však zahnala do kouta paranoia z dopadení. Zpoza mříží se pak pokusil uprchnout ještě jednou. Dnes je proslulý zločinec opět na svobodě. Příběh Ladislava Winkelbauera řeší další díl videopodcastu HLASY ZLOČINU.
Ladislava Winkelbauera, který si nyní říká Ladislav Novák, poslal soud v roce 1996 do vězení za dvojnásobnou vraždu, kterou spáchal o dva roky dříve. Jeho trestní minulost však sahá mnohem hlouběji do minulosti. Kromě nelegálního držení zbraní, falšování dokladů a vydírání měl na kontě ještě z dob před pádem komunistického režimu krádež auta a nelegální překročení státní hranice s falešným pasem.
ČTĚTE TAKÉ: Dětská hra skončila smrtí. Kubík a Páťa z Dačova zmizeli pod ledem, policii pomohou záběry
Bývalou milenku Jolanu Keyřovou a komplice Petra Bureše zavraždil, aby se zbavil nepohodlných svědků svých četných střetů se zákonem. Pod záminkou společné cesty na Slovensko dostal Keyřovou i Bureše do jednoho auta, do něhož nastražil semtexovou nálož. Během jízdy ji pak na dálku odpálil. Exploze oba na místě zabila.
Bombou hrozil i eskortě
Winkelbauer se snažil očistit, vyšetřovatelé však zajistili dostatek důkazů o jeho vině. Zvolil tedy takovou cestu na svobodu, díky které se stal jedním z nejznámějších zločinců v zemi. Příležitost k útěku se naskytla v srpnu 1995, kdy se policie chystala podat návrh na jeho obžalobu. Ještě předtím se ale musel seznámit s vyšetřovacím spisem, což mělo trvat tři dny.
První dva dny probíhalo čtení přímo v pankrácké věznici, poté si Winkelbauer postěžoval, že se nemůže soustředit, a požádal, zda by mohl pokračovat na služebně kriminálky v Bartolomějské ulici v Praze. Tam ho ale ozbrojená eskorta už nedovezla.
Archivní reportáž o Winkelbauerovi:
Během cesty si pomocí klíče, který mu ve vězeňské dílně vyrobil spoluvězeň, odemkl pouta. Poté upozornil policisty na údajnou bombu, kterou má připoutanou k pasu. „Ve skutečnosti však měl mít pouze srolovaný tabák s dvěma drátky,“ napsali tehdy novináři, kterým svou lest prozradil v dopise sám pachatel.
Pod hrozbou odpálení nálože donutil policejní doprovod změnit trasu. Vyděšení policisté otočili vůz a zamířili k jižnímu okraji Prahy. Tam Winkelbauer přiměl své strážce vystoupit, odvedl je do lesa a přivázal ke kmeni stromu. Poté beze stopy na dlouhých sedm měsíců zmizel.
Pátrání zkomplikovali „Stouni“
Do rozsáhlé pátrací akce se zapojily stovky policistů. Pražské ulice byly zatarasené, hlídky zastavovaly a kontrolovaly auta i autobusy. Služební vůz, kterého se zmocnil uprchlík, se podařilo najít až o den později na Smíchově.
Pátrání však zkomplikoval druhý český koncert kapely Rolling Stones na Strahově. Praha byla plná lidí a policisté měli i bez pátrání plné ruce práce. Přesto však hlídali státní hranice a vznikla také speciální pátrací skupina. Po Winkelbauerovi však jako by se slehla zem.
Rukojmí, nůž i pistole pod žebry
Past sklapla až o více než půl roku později, v noci z 6. na 7. března 1996, na Anenském náměstí v Praze. Winkelbauer tam v době, kdy byl na útěku, opakovaně chodíval do baru Divadla Na zábradlí. Radikálně změnil svou vizáž – obarvil si vlasy na blond, přibral, nosil brýle a znovu se uchýlil k falšování dokladů. Vymyslel si jméno Jaroslav Michalů. Aby policistům znemožnil identifikaci, uřízl si bříška prstů.
V onu noc však Winkelbauerovo chování budilo podezření. Byl nervózní a trpěl utkvělou představou, že je mu policie v patách. Opilý se dožadoval taxíku a když později nastupoval, vyhlédl si jako rukojmí mladou dívku a začal ji ohrožovat nožem.
Taxikář ji bránil a mezi muži se strhla potyčka, která upoutala pozornost projíždějící policejní hlídky. Winkelbauer se dal okamžitě na útěk, policisté se však vydali za ním, aniž by zatím tušili, že pronásledují nejhledanějšího zločince v Česku.
Na útěku vrah potkal mladý pár. Muži vrazil pod žebra pistoli a několikrát zopakoval, že pokud mu zajistí odvoz taxíkem, nikomu neublíží. Ženu se dokonce pokusil zatáhnout do vchodu jednoho z domů, podařilo se jí ale z jeho sevření vymanit. Policisté mezitím vše sledovali zpovzdálí.
Winkelbauer zmizel v útrobách domu a vrazil do jednoho z bytů, kde se nacházel šestnáctiletý student a dva Američané, kteří přijeli do Prahy navštívit jeho rodinu. I po nich vrah požadoval přivolání taxi, tentokrát dokonce varovně vystřelil. Podle svědků opakovaně hystericky vykřikoval, že se bojí policistů. Ti však prohledávali úplně jinou část budovy.
Policisté bez sebereflexe?
Americkým turistům se nakonec podařilo zločince zpacifikovat. Student mezitím vylezl oknem a běžel přivolat pomoc. Zraněný Winkelbauer skončil v nemocnici, ani tam však stále ještě nikdo neodhalil jeho pravou identitu. Poznal ho až policista, který byl náhodou také hospitalizován.
Tisková konference policie k dopadení Ladislava Winkelbauera (7. 3. 1996) Zdroj: ČTK / Bervida Jiří
Policie po Winkelbauerovi pátrala bez úspěchu celých sedm měsíců, než se ho nakonec podařilo dopadnout více méně náhodou. Hned den nato však uspořádala tiskovou konferenci, na níž nešetřila sebechválou. Došlo i na slavnostní povýšení několika policistů a udělení peněžitých odměn. „Splatili jsme dluh veřejnosti,“ prohlásil tehdejší šéf policie Miroslav Borník a s nadsázkou dodal, že pokud by Winkelbauer znovu uprchl, vedení policie „osobně zastřelí“.
Policii kritizoval i jeden z mužů, kterého Winkelbauer ohrožoval zbraní. Shodou okolností šlo o novináře Jana Bartáčka, který upozornil na nedostatky pátrací akce ve svém článku. Podle něj byla policejní hlídka při zásahu dezorientovaná.
Špatnou zkušenost s českou policií popsali i dva Američané, které vyšetřovatelé chtěli vyslechnout, nikdo z nich však neuměl anglicky, a to včetně Borníka. Podle tehdejšího tisku byli cizinci výkonem české policie šokováni a její postup považovali za neprofesionální.
Ačkoliv si měl Winkelbauer za mřížemi odsedět 23 let, svobody se nakonec dočkal dříve. V roce 2014 byl podmíněně propuštěn. Do té doby se však o útěk pokusil ještě jednou.
Společně se dvěma dalšími vězni prorazili strop cely pankrácké věznice a skrze vzniklý otvor se dostali až na střechu. Tam se nakonec vzdali vězeňské stráži pod podmínkou, že dorazí Winkelbauerův obhájce. Za útěk vězňů mělo být kázeňsky potrestáno asi deset dozorců kvůli zanedbání prohlídky cely.
Celý příběh si můžete poslechnout ve videopodcastu HLASY ZLOČINU.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Za týrání zvířete na Děčínsku míří do vazby. Soud rozhodl o muži, který podřízl svého psa
