V Česku žijí dobří lidé, říká Ukrajinka. Přesto odjíždí, do válečného pekla ji žene stesk

Miroslava se po půl roce vrací do Charkova

Hádka o tajném jednání: Lipavský argumentoval Kremlem. Zneužíváte válku, zlobil se Havlíček

Záběry surových bojů v troskách Torecku. Ukrajinci postříleli zaskočené okupanty

Bude to bombardování, jaké neviděli. Trump vyhrožuje Íránu, žádá souhlas s jadernou dohodou

Hledáte Alibi? Music bar v pulzujícím centru Prahy dokáže překvapovat už dlouhá léta

Balšínek: Strašení válkou je jediná šance Spolu. Její zelená barva připomíná Green Deal

Soud propustil dezinformátora Tušla. Seděl za pronásledování šéfa Lékařské komory

Trump ztrácí trpělivost s Putinem. Finský prezident prozradil detaily z rozhovoru během golfu

Znásilňuj Ukrajinky, vybízela Ruska manžela. Soud v Kyjevě jí uložil pět let vězení

Zpátky na Ukrajinu se vrací paní Miroslava. Do Česka před válkou uprchla z Charkova, který se stal jedním ze symbolů ruské agrese. Chybí jí ale domov, na Ukrajině nechala své tři syny. Doufá, že bude schopná pomoct s obnovou města.

Palba v Charkově zasáhla i dům, kde bydlela Miroslava. Její okna byla ve čtvrtém patře. Střely tehdy naštěstí nezranily nikoho v bytě. Dopadly během některého z dvaceti dnů, kdy byla i se svou rodinou schovaná ve sklepě. Pak se rozhodla i s maminkou utéct.

Miroslava i s maminkou utekla z ostřelovaného Charkova

5 Zobrazit galerii

„Proto jsem využila nabídky zemí, které podporují Ukrajinu, a přijela do Česka. Navíc čeština je dost podobná ukrajinštině a bohužel i ruštině. Myslím, že jsem neudělala chybu s výběrem země. Pro nás to byla nejlepší varianta, protože tady žijí dobří lidé,“ uvedla pro CNN Prima NEWS.

Miroslava je inženýrka. Doma třiadvacet let pracovala v energetice. V Česku pomáhala v kuchyni. Vůbec ale nelituje a je ráda, že nějakou práci našla. V úterý přerušila uprchlické vízum a odhlásila se ze zdravotního pojištění. V pátek nasedne s maminkou a kocourem do vlaku a odjede domů. Dle jejích slov se k tomuto kroku rozhodla hlavně ze dvou důvodů – stesku po vlasti a také z naděje.

„Doufám, že válka brzy skončí a naši vojáci odsunou ty ruské zpátky za hranici. Je to náš domov, naše území. A náš byt! Naše město, na které jsme všichni pyšní. Také doufám, že se otevře naše firma, která je pro Charkov velmi důležitá, a že se podaří obnovit elektriku a začne výstavba města. Možná je to brzy, ale opravdu doufám, že všechno bude v pořádku,“ doufá Miroslava.

Doma na ni čekají její tři synové a další příbuzní. S Čechy, se kterými se seznámila, chce dál zůstat v kontaktu. Z některých se za tu dobu stali její přátelé.