V Česku žijí dobří lidé, říká Ukrajinka. Přesto odjíždí, do válečného pekla ji žene stesk

Miroslava se po půl roce vrací do Charkova

Fico přijel za Putinem, potvrdil Kreml. Slovenský premiér chce vyřešit dodávky plynu

Od prskavky vzplál vánoční stromek, dům skončil v plamenech. Hasiči před svátky varují

Řidič autobusu srazil na Slovensku 46letou Andreu. Měla velké srdce, vzpomínají místní

Nejoblíbenější dětská jména roku 2024: Rodiče volí nové trendy, některá oslovení překvapí

Budete čelit ještě větší destrukci. Putin hrozí odvetou za dronový útok na Kazaň

Podezřelý z atentátu v Magdeburku hrozil útoky už dříve. Úřady ho za nebezpečného neoznačily

Dovol mi, ó Pane, jít na čepované. Pivo je národní poklad a v knize Šnyt o něm básní 401 autorů

Řidiči a chodci, pozor. V noci na pondělí hrozí na západě Česka náledí, varují meteorologové

Zpátky na Ukrajinu se vrací paní Miroslava. Do Česka před válkou uprchla z Charkova, který se stal jedním ze symbolů ruské agrese. Chybí jí ale domov, na Ukrajině nechala své tři syny. Doufá, že bude schopná pomoct s obnovou města.

Palba v Charkově zasáhla i dům, kde bydlela Miroslava. Její okna byla ve čtvrtém patře. Střely tehdy naštěstí nezranily nikoho v bytě. Dopadly během některého z dvaceti dnů, kdy byla i se svou rodinou schovaná ve sklepě. Pak se rozhodla i s maminkou utéct.

Miroslava i s maminkou utekla z ostřelovaného Charkova

5 Zobrazit galerii

„Proto jsem využila nabídky zemí, které podporují Ukrajinu, a přijela do Česka. Navíc čeština je dost podobná ukrajinštině a bohužel i ruštině. Myslím, že jsem neudělala chybu s výběrem země. Pro nás to byla nejlepší varianta, protože tady žijí dobří lidé,“ uvedla pro CNN Prima NEWS.

Miroslava je inženýrka. Doma třiadvacet let pracovala v energetice. V Česku pomáhala v kuchyni. Vůbec ale nelituje a je ráda, že nějakou práci našla. V úterý přerušila uprchlické vízum a odhlásila se ze zdravotního pojištění. V pátek nasedne s maminkou a kocourem do vlaku a odjede domů. Dle jejích slov se k tomuto kroku rozhodla hlavně ze dvou důvodů – stesku po vlasti a také z naděje.

„Doufám, že válka brzy skončí a naši vojáci odsunou ty ruské zpátky za hranici. Je to náš domov, naše území. A náš byt! Naše město, na které jsme všichni pyšní. Také doufám, že se otevře naše firma, která je pro Charkov velmi důležitá, a že se podaří obnovit elektriku a začne výstavba města. Možná je to brzy, ale opravdu doufám, že všechno bude v pořádku,“ doufá Miroslava.

Doma na ni čekají její tři synové a další příbuzní. S Čechy, se kterými se seznámila, chce dál zůstat v kontaktu. Z některých se za tu dobu stali její přátelé.