Český hokejový tým vybojoval po 14 letech zlato na MS
Jeho vousatá tvář a drsné zákroky zůstanou navždy jedním ze symbolů úchvatného českého tažení za titulem mistrů světa. Hokejový obránce Radko Gudas dorazil po finále se Švýcarskem (2:0) mezi novináře rozesmátý, na krku se mu houpala vytoužená medaile. Ta zlatá. Nejcennější.
Jen před chvílí jste vyhráli mistrovství světa. Umí si člověk v sobě vůbec přebrat, co právě dokázal?
Moc ne. Pořád si asi neuvědomuju, co se vlastně stalo. Je to neuvěřitelné. Ta hala! Lidi nás ohromně tlačili. Proti Švýcarům jsme měli trochu opatrnější začátek, pak dal ale Pasta neuvěřitelný gól, to nás dotlačilo až do vítězného konce. Lukáš Dostál to v brance zase úžasně zavřel, mít ho v zádech je super.
MS hokej 2024
Pastrňák se přitom nemohl na mistrovství dlouho trefit.
Jo jo, nechal si to na nejdůležitější moment. On je světová třída!
Švýcaři byli nebezpečným soupeřem, že?
Kousali. Celý turnaj hráli skvěle. Už v prvním zápase na mistrovství jsme s nimi měli velké problémy. Taky hráli týmový hokej. Ve finále to bylo zase otázkou jedné, dvou chyb. Jsem rád, že je udělali oni a ne my. Jo, Dosty to zavřel. Byl neuvěřitelný. Možná si ani neuvědomuje, co právě dokázal. Je to něco skvělého. Klobouk dolů před ním.
Váš tým vstoupí do hokejových kronik. Neměl jen hvězdy, přehrál ostatní právě i týmovostí.
To je pravda. Měli jsme tu světová esa, nesnažila se to ale hrát na sebe, skvěle se zapojila do našeho systému. Hráli na mužstvo. I díky tomu jsou světoví, protože se dokáží přizpůsobit celku. S některými kluky jsme se před MS ani pořádně neznali, jsem moc rád, že nás tohle všechno sblížilo. Že máme tak úžasné společné vzpomínky.
Jaké bylo finále?
Všichni jsme si za tím šli, byli jsme hladoví. Pořád jsme věděli, co chceme hrát. Ani po první, ani po druhé třetině jsme o sobě nepochybovali. Hráli jsme zodpovědně zezadu, na plné pecky bránili i všichni naši útočníci. Zkraje jsme měli trochu pomalejší rozehrávku, pak jsme to přece jen zlepšili. Už jsme dávali útočníkům nahrávky, se kterými mohli pracovat.
Za nerozhodnutého stavu jste byl vyloučen kvůli vyhození puku mimo hřiště. Trnul jste na trestné lavici?
To jo. Seknul mi do hokejky, už jsem puk nemohl „dovřít“. Naštěstí to ale kluci ubránili. A zbytek je historie. Zase nám nesmírně pomohli fanoušci. Fakt nás tlačili. Nezatratili nás ani před MS, když se jim třeba nelíbila nominace. Svět viděl, že jsme hokejový národ.
Máte zlatou medaili. Už jste toho tedy dokázal víc než váš táta Leo, který získal nanejvýš bronz.
Konečně! Konečně si mě už nebude dobírat. Ale řeknu vám – bylo to náročné, všichni jsme obrovsky vyčerpaní. Hráli jsme šest zápasů za devět dnů, pak čtyři za šest; to je přece jenom nálož. Proto jsme do sebe po zápase lili ve velkém vodu. Na pivo taky dojde. Ale až za chvíli.
