Od apokalypsy k oslavě za 1 331 dní. Tím se nyní může pyšnit italská fotbalová reprezentace. Přesně tolik, tedy oněch 1 331 dní dělí dva titulky italských médií: „Apokalypsa v tmavě modré“ a „Mistři Evropy!“
Itálie vyhrála v neděli fotbalové Euro 2021, když na penalty porazila Anglii ve finále na londýnském stadionu ve Wembley. A to se před více než třemi a půl roky, 1 331 dny, zdálo nemyslitelné. Tehdy se „Squadra Azzurra“ (tým v modrém), jak se italské reprezentaci přezdívá, nacházela uprostřed své největší krize a dokonce jí unikl postup na mistrovství světa 2018. Vzkříšení z fotbalového zapomnění je mistrovským dílem jednoho muže: trenéra Roberta Manciniho.
Itálie si veze z Eura trofej. Finále rozhodla v penaltách, čekání Anglie se dál natahuje
Anglie se opět nedočkala. Na fotbalovém Euru měla jedinečnou šanci vybojovat první velkou trofej od roku 1966. Domácí finále na londýnském Wembley ale prohrála na penalty s Itálií. Přitom Albion vedl už od druhé minuty díky gólu Lukea Shawa, po poločase však vyrovnal stoper „squadry azzurry“ Leonardo Bonucci. Zápas nakonec musely rozseknout penalty. V nich na anglické straně selhali hned tři střelci, za Italy dal rozhodující pokus Bernadeschi.
Psal se 13. listopad 2017 a Itálie neuspěla v kvalifikaci o postup na mistrovství světa proti Švédsku (0:0) a poprvé po 60 letech se nedostala na závěrečný turnaj. Jedenáct let po velkém triumfu na šampionátu v Berlíně 2006.
„Konec“. Tak zněl prostý, ale drakonický titulek v italských novinách následující den. Slzy brankáře Gianluigiho Buffona, který právě odehrál svůj poslední zápas v azurovém dresu, zasáhly srdce mnoha fanoušků.
Utrpení fotbalem poblázněného národa však začalo teprve tehdy, když mistrovství světa odstartovalo v červnu 2018. „Šampionát bez Itálie je jako pizza bez sýra,“ připomněl německý týdeník Focus.
Italové se skrývali před světem. S melancholií a bolestí hleděli do dálky. Snad nikdo ale nevěřil v tak rychlé vzkříšení Itálie.
Avšak stalo se.
Vzkříšení, kterému nikdo nevěřil
Tato fotbalová pohádka je nyní „Manciniho mistrovským dílem“, napsal italský list Corriere dello Sport. Roberto Mancini převzal Itálii v onom krutém roce 2018, před šampionátem, který Italové sledovali jen v televizi. „Když jsme začínali, nikdo nám nevěřil. Nikdo,“ vzpomínal šestapadesátiletý reprezentační trenér, když se po právě skončeném Euru, kterým Italové prošli jako jediní bez prohry, ohlédl za uplynulými třemi lety.
„Před třemi lety v nás věřil jen jeden blázen, a tím byl trenér,“ pravil útočník Federico Bernardeschi, který se pod titul podepsal proměněnou vítěznou penaltou ve finálovém rozstřelu s Anglií.
Mancini prý o titulu mluvil už při svém nástupu do funkce v květnu 2018, jak prozradil kapitán Giorgio Chiellini: „Paradoxně jsme si také zpočátku mysleli, že je blázen, když nám řekl, abychom si vzali do hlavy, že chceme vyhrát mistrovství Evropy. Ve skutečnosti však za tu dobu vytvořil tým, který se dostal až do finále. A to pak nakonec i vyhrál.“
Paradoxně jsme si zpočátku mysleli, že je blázen, když nám řekl, abychom si vzali do hlavy, že chceme vyhrát mistrovství Evropy.
Ano, Mancinimu se skutečně podařilo mistrovské dílo. Už samotná cesta na mistrovství Evropy byla impozantní a italský tým neprohrál už 34 zápasů v řadě. „Každý, kdo sleduje fotbal, ví, kolik práce stálo za touto dlouhou sérií úspěchů a že tato cesta mistrovstvím Evropy má hluboké kořeny,“ citoval deník Corriere dello Sport bývalého reprezentačního kouče (2014–2016) Antonia Conteho, který v sezoně 2020–2021 dovedl Inter Milán k mistrovského titulu v Serii A.
It´s coming Rome. Jak Italové vyloupili Wembley a nechali Angličany v prokletí
V Anglii v posledních týdnech opět ožila známá píseň „Football´s coming home“ (fotbal se vrací domů). Fanoušci na „ostrovech“ věřili, že se po 55 letech dočkají od reprezentace dárku v podobě velké trofeje. Jenže ne. V jejich fotbalovém chrámu Wembley je ve finále Eura v penaltách rozmrzeli Italové, kteří se dostali do euforie poprvé od roku 2006, kdy ovládli světový šampionát. Podívejte se v GALERII, jak dokráčeli k titulu mistrů Evropy. Namísto anglického refrénu platí „Football´s coming Rome“.
To odsouhlasila též italská legenda Christian Vieri. „Když nikdy neprohraješ, znamená to, že máš duši. A pokud ve fotbale nikdy neprohrajete, jste tým. Skvělý tým,“ hodnotil jeden z nejlepších středních útočníků přelomu tisíciletí, který se prosadil jak v italských klubech, tak i ve Španělsku. Podle něj dal právě Mancini týmu duši.
Než se ujal vlády, byla Itálie stará a šedivá jako mnoho soch a památníků z minulosti, pokrytá prachem jako římské Koloseum. Stále byly vidět lesk a sláva historie, ale nádhera už dávno vyprchala. Styl hry? Zastaralý a mimo realitu a současnost.
Mancini to změnil. Přešel od cynických, tvrdě bránících italských týmů k jedenáctce, která hrála odvážně a útočně, bavila fanoušky a nadchla je svým fotbalem.
Místo bránění sebevědomé útočení
„Dříve si to mnozí mysleli, jak Itálie vedla 1:0, pak se zatáhla dozadu a jen bránila,“ řekl v rozhovoru pro Focus Vinzenzo Grifo, který se italským rodičům narodil v Německu, hraje za bundesligové SC Freiburg, ale reprezentuje vlast svých předků. „Mancini tento stavební kámen otočil a dokázal hrát dopředu ofenzivně s velkým nadšením, odvahou a sebevědomím. To je jeden z faktorů, proč si Itálie nyní získala kromě titulu i respekt,“ doplnil Grifo.
Mancinimu se to podařilo, aniž by zcela zničil italský patos. Hráči mají zkrátka staré ctnosti v krvi, což působivě předvedli jak v semifinále proti Španělsku, tak i ve finále s Anglií: „Nakonec jsme to vyhráli italským způsobem: S nožem mezi zuby, se schopností bránit, trpět a zase se zvednout,“ napsal list Gazzetta dello Sport.
Celá Itálie je ohromena vývojem „Squadry Azzurry“. Najednou se celá opět rozzáří jako křišťálově čisté moře kolem Sicílie. „Toto je náš příběh. Dostáváme se z katastrofy, byli jsme na míle pozadu, teď jsme na míle napřed,“ radoval se Vieri.
