Euforie i smutek lyžařky Dubovské: Škoda, že se mamina nemohla radovat se mnou

Česká expertka na slalom se slovenskými kořeny se chystala prodat životní formu na únorovém světovém šampionátu v italské Cortině d'Ampezzo. Jenže ještě ani nedojela do slavného areálu s krásnými sjezdovkami a myšlenky na lyžování byly fuč.

Z Liptovského Mikuláše, kde žije, dorazila hrozivá zpráva. Maminka Martiny Dubovské měla vážnou dopravní nehodu. Nejdůležitější kličkování mezi brankami v sezoně v tu chvíli nic neznamenalo, závodnice se vydala zpět na Slovensko. Po pár dnech pověsila na Instagram fotku se zarmucujícím vzkazem: „Miluji tě navždy, maminko.“

S Ester bych rád pokračoval, olympiáda mě láká, ale rozhodne rodina, říká kouč Gamper

Sport

Italský trenér Franz Gamper dovedl společně s Tomášem Bankem českou lyžařku Ester Ledeckou ke dvěma čtvrtým místům v super-G a ve sjezdu na únorovém mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo.

Stalo se pro vás lyžování v uplynulé sezoně ještě důležitější součástí života? V jednom z vašich posledních instagramových příspěvků jste napsala „jedna věc, která mě drží na živu“ a přidala hashtag #terapie…
Lyžuju celý život, odmalička jsem vedena ke sportu, protože mamka s tátou vystudovali FTVS (Fakultu tělovýchovy a sportu –⁠ pozn. red.) a sport je zkrátka součástí našich životů. Vždy mě to bavilo, a proto ho dělám. A ano, teď si myslím, že mě paradoxně zachraňuje. Fyzická aktivita a všechno s ní spojené pomáhá.

„Až“ v 29 letech jste završila svůj nejlepší ročník Světového poháru kariéry. Čeho si na něm nejvíce vážíte?
Myslím si, že všeho dohromady. Skončit celkově ve slalomu v první desítce je neskutečné. Stejně jako dojet při zastávce Světového poháru na Slovensku v Jasné osmá a zaznamenat celkově tři umístění v TOP 10.

Cítíte, že vrchol ještě tlačíte před sebou a teprve přijde? Třeba pódium?
Já doufám, že ano. Vím, kde mám rezervy a budu na nich pracovat, aby to bylo ještě lepší (úsměv).

Highlightem uplynulé sezony pro vás stejně jako všechny ostatní měl přijít v italské Cortině, ale slalom na mistrovství světa jste musela ze závažných důvodů odřeknout. Myšlenka na šampionát byla pryč okamžitě, nebo jste chvíli váhala, jestli nezůstat a nezabojovat za maminku na trati?
Myslela jsem, že mamina bude v rámci možností ok, každopádně jsem čekala na to, jak se bude její stav vyvíjet. Když bylo jasné, že to není dobré, více jsem nad tím nerozmýšlela. Byla jsem ráda, že jsem mohla být u ní a dodávat jí všechnu možnou energii, aby se uzdravila.

Sledovala jste pak na Slovensku, jak dopadl slalom v Cortině, nebo lyžování v tuto těžkou chvíli, kdy jste byla u maminky – kterou jste už dříve označila za nejstatečnější bojovnici, jakou znáte – neexistovalo?
Koukala jsem se na to, ale v tu chvíli pro mě nebylo nic důležitějšího než to, aby se mamina uzdravila.

Návrat k lyžování? Rozhodli lidé okolo mě

Přemýšlela jste později nad tím, jaké by to bylo postavit se na za daných okolností na start? Myslíte, že v ten okamžik by zkrátka bylo nemožné se na závod soustředit a odjet ho dobře?
Šlo by to těžko. Byla jsem mimo fyzicky i psychicky.

Věděla jste hned, že nejlepší cestou, jak se s úmrtím blízké osoby vyrovnat, bude nejrychlejší návrat na sjezdovky? Říkala jste si, že to bude ta nejlepší terapie?
Ne, byli to lidé okolo mě, kteří se mi snažili všemožně pomoct, takže vymysleli, abych neustále zkoušela v rámci možností lyžovat, že by to mohlo pomoct.

Minulý rok potkala rodinná tragédie hvězdnou Mikaelu Shiffrinovou. Po úmrtí otce nezávodila 300 dní. Když jste se obě v nedávné době potýkaly s takto silnou zkušeností, nepopovídaly jste si vzájemně o emocích a pocitech po odchodu milovaného člověka?
Napsala mi, což od ní bylo velmi milé. Ale více jsme se o tom nebavily.

Byla jsem ráda, že jsem mohla být u ní a dodávat jí všechnu možnou energii, aby se uzdravila.

6. března jste se vrátila na skoro domácí půdě v Jasné, zajela jste životní maximum –⁠ osmé místo. Co se ve vás odehrávalo?
Všechno možné, nejsilnější bylo asi to, že se z tohoto výsledku nemůžu radovat, protože mamina není při mně. Byla můj největší fanoušek.

Konkrétně ve slalomu v Jasné skončila Petra Vlhová druhá, ale je celkovou vítězkou Světového poháru. I když to byla jedna z vašich soupeřek, fandila jste jí, aby to v sezoně dotáhla k triumfu v celém seriálu?
Ano, samozřejmě. Myslím si, že to, aby vyhrála glóbus, si přáli všichni (úsměv).

Je to jedna z největších kamarádek ve „svěťáku“? Vyrůstaly jste na stejném sídlišti v Liptovském Mikuláši...
Petra je o tři roky mladší než já, takže jsme se v žákovských kategoriích pořádně nepotkaly, jen jsme o sobě věděly. Petra byla odmalička velký talent.

S kým si tedy jinak rozumíte ze závodnic nejvíce?
Nejvíc s mojí reprezentační parťačkou Gabčou Capovou, Polkou Marynou Gasiencicovou-Danielovou nebo Slovinkou Anou Bucikovou. A také dost s Američankou Paulou Moltzanovou.

Mluvila jste o tom, že víte, kde máte rezervy. Na čem tedy pracujete a budete pracovat před další sezonou? Neplánujete zkusit se výrazněji vrhnout i třeba do obřího slalomu?
Trošku musím zapracovat na technických detailech a agresivnějším stylu. A také doufám, že i na rozšíření týmu. A k tomu obřáku… Těžko říct. Je součástí mých tréninků, uvidíme, jak to půjde den za dnem a jestli v této disciplíně pojedu nějaké závody.