Oblékání je dnes podstatně snazší, než bývalo. Ženy i muži běžně nosí kalhoty a nejvíce práce nám dává vymyslet, jak bude náš outfit vypadat. Nebylo to tak ale vždy. Přesvědčíme se o tom společně v Muzeu lidových krojů.
Tolik historických venkovských oděvů pohromadě uvidíte jen v unikátním Muzeu Ostrov lidových krojů v Ostrově. Pocházejí ze všech koutů Česka. Kromě moravských, slezských a českých tu jsou k vidění i ty z oblastí německy mluvících Čechů. „Sbírku jsme dávali dohromady více než šest let. Od roku 2015 do roku 2022. Neustále se rozšiřuje, stále nám lidé nosí své zajímavé krojové součástky a jsme za to velice rádi,“ pochvaluje si Josef Vacek, zástupce ředitele Muzea Ostrov lidových krojů.
Soukromá sbírka čítá zhruba čtyři tisíce exponátů. Kromě klasických krojů jsou k vidění i ženské šátky a čepce, historická obuv nebo krojované panenky. Expozice je samozřejmě doplněna historickými předměty, které sloužily ke zpracování textilií, předení nebo tkaní.
Jiný kraj, jiný šat
Kroje jsou navíc velmi přehledně rozděleny podle původu. „Každý region má svůj způsob oblékání a součástky, které jsou charakteristické. Naopak jiné jsou společné obrovskému území nebo jsou podobné. Tak třeba na podstatném území Čech se ve starší době nosila jednobarevná sukně, na kterou se našívala vytkávaná hedvábná květovaná stuha,“ jmenuje konkrétní příklad kurátor sbírek Jan Kuča s tím, že v některých oblastech se přišívala úplně na spodní okraj a jinde cestovala vzhůru na sukni, někdy až do poloviny nebo dokonce nad její polovinu.
Ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka. A tak zatímco v mnoha oblastech Čech nebo na Hané bylo v oblibě bílé, jemné plátno, jinde podle kurátora dávali přednost dražším látkám. „V jiných oblastech bylo v oblibě spíše drahé hedvábí, brokát a jiné látky, které byly pestře vytkány květy v nejrůznějších vzorech. Jinde zase dominovalo černé, třeba leštěné, plátno a látky kupované v podobném stylu temných odstínů,“ říká kurátor.
Lidové kroje měly mnoho rozlišovacích symbolů, které o svém nositeli prozradily vše podstatné. „Lidé se oblékali podle svého stavu, postavení, majetnosti. Takže jinak se oblékali chudší lidé, jinak se oblékali bohatší. Některé součástky si chudší nemohli dovolit. Nebo bohatší měli třeba větší zásobu jednotlivých součástek, ze kterých si vybírali,“ přibližuje dál tehdejší pravidla oblékání Jan Kuča.
Noviny v živůtku
V Muzeu mohou návštěvníci vidět třeba chodský živůtek, který je podle Josefa Vacka unikátní svým stářím. „A především tím, že přesné stáří toho předmětu známe, což není běžné. Naopak je to ojedinělé. Restaurátorka, když opravovala spodní část, které se říká jelito, objevila noviny, které obsahují přesné datum konání nějaké události. A to datum je rok 1874.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Panenky odsouzené k zániku dostávají druhou šanci. Nahlédněte do muzea v Tajanově
A to není jediný historický skvost Muzea lidových krojů v Ostrově, jak dodává Jan Kuča: „Nacházíme se na Blatech. To je oblast krojově velice zajímavá. A v poslední fázi nošení kroje, na konci 19. století, se kromě jiných způsobů výzdoby začala používat také aplikace, to znamená připevňování vystříhaných kousků rybích šupin na jednotlivé součástky. A to na živůtky, zástěry, střevíčky a jiné.“
Než se samotný kroj dostane před zraky návštěvníků, musí se takzvaně zrekonstruovat. A práce to je mnohdy pořádně náročná. Podílejí se na ní i etnografové.
A jak dlouho taková rekonstrukce starých a cenných oděvů trvá? Podle restaurátorky Zdeňky Málkové záleží na stavu, v jakém šaty dostanou do rukou. „Někdy je to úplně krásný kroj, který se ani moc upravovat nemusí, stačí jen vyžehlit. Když se musí bělit, škrobit, prát, tak je to 14 dní, měsíc, záleží jak co. Nebo když je to hodně roztrhané, tak musíme také pracovat déle.“
Ostrovské muzeum je návštěvníkům otevřeno od úterý do neděle, od 9 do 16 hodin. A kromě samotné expozice můžete obdivovat i nedaleký barokní zámeček.
