Pražský Mordor se bude bourat kvůli azbestu. Další brutalistní stavba půjde k zemi

Plánované bourání Ústřední telekomunikační budovy vyvolává otázku, zda je nutné budovy, při jejichž výstavbě byl použit azbest, opravdu demolovat. Historička architektury Helena Doudová, která v Národní galerii v Praze připravovala výstavu Nebourat! o brutalistních domech v metropoli, tvrdí, že nikoli.

Likvidace azbestu, který se používal pro svou nehořlavost, je totiž náročná. „Azbest je materiál, které není možné ekologicky zlikvidovat. Když odstraníte budovu s azbestem, vytváříte ekologickou zátěž, protože skládka azbestu je nebezpečná skládka," vysvětluje Helena Doudová a dodává, že azbest se kvůli své nehořlavosti dá tavit až při vysokých teplotách, což je neekonomické. Za efektivnější tak považuje ponechání azbestu v budovách. Dokud nedojde k odhalení azbestu (třeba vrtáním do stěn), není materiál nebezpečný, jak se mnohdy tvrdí.

Vždy ale záleží na konkrétním případu. Samotné odstraňování azbestu pak vyžaduje, aby dělníci měli speciální obleky. „Jednotlivé vlásky azbestu se nikomu nesmí dostat do dýchacího ústrojí, aby tam nezpůsobovaly rakovinu," říká Helena Doudová.

Ve své době unikát

Ústřední telekomunikační budovu navrhl kolektiv architektů v čele s Františkem Cubrem, který spolupracoval i na slavném československém pavilonu pro Expo 58. Zatímco ten veřejnost obdivuje, hlavně proto, že za něj Československo vyhrálo zlatou medaili, Ústřední telekomunikační budova se takové popularity nedočkala. Při pohledu z ulice nepůsobí jako výjimečná stavba.

Přesto ve své době byla s osmnácti podlažími největší telekomunikační stavbou v Evropě. Vybavení dodala švédská společnost Ericsson. Součástí bylo i na míru udělané vybavení interiérů nebo umělecká díla. Ústřední telekomunikační budova by měla zmizet za čtyři roky. Na jejím místě vyroste stejně vysoký komplex obytných věží od slavné české architektky Evy Jiřičné.

Proč je azbest nebezpečný?

Nehořlavý azbest se používal ve stavebnictví od devatenáctého století, dokud nebyly prokázány jeho karcinogenní vlastnosti. Dnes už se při stavbě v Česku i v celé Evropské unii používat nesmí. Nadále se ale těží, největším producentem bylo v uplynulých desetiletích Rusko.

Azbest se používal už v pravěku pro zpevnění keramiky, důkazy pocházejí z Finska, znali ho i v Persii, Řecku (název pochází z řečtiny) a v Římě. Masivně se začal používat v devatenáctém století během průmyslové revoluce v Británii a těžil se hlavně v Kanadě. Podezření na jeho toxicitu se objevila koncem 19. století a v roce 1906 bylo zaznamenáno první úmrtí s ním spojené.

Přesto se používal dál a oblíbený byl i v sedmdesátých letech, kdy se stavěla i Ústřední telekomunikační budova. Od osmdesátých let začal být zakazován.