Jak se u nás vzal Lew?
Tma, kroky odrážející se od vysokých domů, déšť, parkoviště. Hank byl prtě a já se ocitla na periferii města jen s ručníkem v batohu, jako cestovatel galaxií. Byla totiž bouřka, stejně jako když jsem si jela pro štěně, a já chtěla být připravená na to, že bude tehdy tříměsíční Hank mokrý. Jediné místo, kde se šlo schovat před letním deštěm, než přijede autobus, byla střecha nějakého obchodního řetězce.
Příjezd autobusu byl daleko. Seděla jsem na zemi a Hank mi spal na klíně. Poslouchala jsem, jak se velké kapky rychle rozbíjí o asfaltový povrch parkoviště a po blízké čtyřproudovce jezdí auta. Najednou slyším křik. „Děti fakt nechci,“ blesklo mi hlavu. Zaposlouchám se víc, a zdá se, že nejde o nespokojeného kojence. Stoupla jsem si a zadívala se směrem, odkud zvuk přecházel. Znělo to jako volání o pomoc šíleného křečka. Z obchoďáku najednou vylezl nějaký chlapec. Bylo pozdě večer, takže šlo asi o zaměstnance, kterému skončila interní porada. Přistoupila jsem k němu a řekla: „Podrž mi štěně a počkej na mě! Jestli se mu něco stane, urvu ti hlavu a udělám si z ní popelník!“ Chlapec vyděšeně přikývl.
Rozběhla jsem se deštěm za jekotem. Během asi 15 vteřin jsem byla mokrá, jako kdyby mě ohodila kosatka. Přiběhla jsem až k silnici a něco uprostřed ní zahlédla. Rozhlédla jsem se a běžela k tomu. Když jsem se blížila ke řvoucímu uzlíčku, zahlédla jsem ve tmě postavu. Ve stejné vzdálenosti od kotěte, v jaké jsem byla já, se vynořil vysmátý bezdomovec. Vypadal jako vrah z hororu. Vrah, co nutně potřebuje dentistu. Přidala jsem do kroku a kotě sebrala ze silnice. Pak jsem se podívala bezdomovci do očí a zakroutila hlavou. Dneska si, kámo, musíš najít večeři jinde.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Než jsem se vrátila, vyšli z obchodu už všichni zaměstnanci, kteří byli na schůzi, a kouřili. Chlapec mezi nimi. Když jsem přiběhla s kotětem, všichni se na mě sesypali a začali ho hladit. Malým davem se ke mně prodrala velká milovnice koček. Kotě vzala a začala ho zkoumat. Měla pro mě dva zásadní informace: už má zuby (byť zkažené), takže přežije bez mámy, a je to kluk.
Kocoura jsem pak zabalila do deky a běželi jsme na bus. Celou cestu řval, jako když ho na nože berou. Tehdy maličký Hank ho očichával. „Tak to vidíš, Hankoušku, máš novýho kamaráda,“ vysvětlila jsem mu. „A jak se bude jmenovat? Když ty se jmenuješ po Hanku Moodym, on se bude jmenovat jako tvůj nejlepší kámoš ze seriálu Californication. Lew Ashby.“ Počet obyvatel nejmenšího pražského bytu se tuhle noc zvýšil na tři.
