Kdo se zeptá, je za blbce na tři minuty. Kdo se nezeptá, je blbec na celý život. Prý. Tak se raději ptejte. Ale těchto pět nejčastějších dotazů vám zodpovím raději hned.
Kdo se zeptá, je za blbce na tři minuty. Kdo se nezeptá, je blbec na celý život. Prý. Tak se raději ptejte. Ale těchto pět nejčastějších dotazů vám zodpovím raději hned.
"Hm, ale ten stahovák... To ho neumíš naučit chodit na vodítku?"
Evidentně NE! Ale, milé dámy a pánové, jste srdečně zváni, abyste si to vyzkoušeli! Já jsem ráda, že jsme to zvládli alespoň na hodinu na cvičáku. Tam povel “u nohy” dáme. Ale to je tak všechno. Od štěněte jsem na něj zkoušela techniku změny směru chůze, vycukávání, ohlávku, podvlékání vodítka pod nohama i hysterické křičení. Ale Hank byl ale asi v minulém životě osel… Stejně většinu času lítá bez vodítka. A pokud chci, aby mě vnímal, když na něm je, hedvábný šátek kolem krku mít nemůže.
"Ty máš to bojové plemeno… Nesežere mě?"
Sežere. Nejdřív ti utrhá tuce, pak nohy a když za sebou bude za svitu Měsíce vláčet tvé torzo, kopne tvou kutálející se hlavu dolů ze skály do Vltavy. Hank je pitbull se vším všudy, o tom žádná - je divoký a nikdy se nevzdává. Skáče a zkouší, kdo z vás dvou má navrch. Ale taky jsem tu já. A jelikož si nechci jít posedět a Hanka nechat napospas útulkům, nějak už to s tím nesežráním zařídím. Jo a v kynologii pojem "bojové plemeno" neexistuje.
"Ale tak… nezkusíme alespoň, jestli si nepohrají?"
Udělám všechno pro to, aby ne, protože kdyby tvůj Puňta jen naznačil, že chce Hankovi klást odpor, rozlouskne mu lebku jako vlašák. A jestli tobě na tvém psovi nezáleží a chceš sledovat, jak ho rozcupuje pitbull, možná nejsi moc v pořádku. Anebo si pořiď fenku, od té si Hank klidně nechá utrhnout varlata. Hank žádnému psovi nikdy neublížil. Nikdy. Hádejte proč…
"Už jsem z těch dotazů unavený!"
“Tak ho pusť z vodítka, vždyť se nic nestane, ne?"
Kámo, vidíš mého psa podruhé v životě. Nemáš ani nejmenší ponětí, čeho je schopný. A ani se to nedozvíš. Nepotřebuji ti předvádět, jak můj pes dokáže, že se nepletu. Znám ho skoro šest let a potom, co mě za sebou vláčel na cvičáku, rozškubal celou sedačku, sežral několik ovladačů, porazil tucet odvážlivců, přeskočil dvoumetrový plot a srazil na silnici auto, raději budu věřit své intuici, která mi právě velí NEPOUŠTĚT. Sorry.
"A kde máš Hanka? Proč si ho nevzala s sebou? To je takový chudáček..."
Největší chudinka, ano... Protože jsme na akci, kde je tisíc lidí, sto psů na volno a deset popelnic, které by Hanka neodolatelně lákaly. Protože bych ho musela mít na vodítku a čekat, až si ho nějaký ožralý blbec přijde pomazlit tak, že mu u toho Hank vyrazí zuby. Ale především - nemyslím, že by tu byl šťastný. On chce aportovat, běhat nebo slintat do svého pelechu. Takže jsme před mou návštěvou tady byli dvě hodiny venku. A teď je mu líp tam, kde je. Proto.