BLOG: Můj Bůh je pitbul, takže se divím, že se ještě divím, že jsou zvířata mým osudem

Někdy mám pocit, že psům rozumím více než lidem.
Doma žijeme jak v blázinci. Jen co vstanu, musím vyčistit kočkám záchod, zkontrolovat granulky, vytáhnout psům maso, aby do večera rozmrzlo, samozřejmě vyvenčit, uklidit čas od času nějakou tu pomstu od Pepper v podobě počůrané sedačky, uklidit taky binec, co přes noc udělaly kočky, a teprve pak se můžu nasnídat a dát si kafe. Jsou dny, kdy toho mám plné zuby. A stejně si s těmi zvířaty nedám pokoj.
Asi toho mám ale málo, protože jsem ještě začala pomáhat v útulku Home 4 Pets. Víc zvířat doma už vážně nedám, ale o zkušenosti s nimi taky rozhodně přijít nechci. Navíc v mém oboru za sebou vidíte neustále jenom samé abstraktní výsledky snažení a je příjemná změna zažít něco chlupatě hmatatelného. Jako třeba to, že se vám podaří vybrat psovi toho správného majitele nebo vidíte, jak si někdo přijde pro štěně, ale zamiluje se do dříve týraného staforda.
Čtěte také

Když jsem tak stála uprostřed pozemku útulku, bavila se s lidmi, kteří přišli kvůli adopci, a různě lítala za psy v kotcích, bylo mi najednou zase bezstarostných deset let. Jako úzkostlivý člověk tak skvělý pocit zažívám obyčejně jenom ve zkušebně u mikrofonu. A teď i tady. Takové to, že najednou nejste ve špatný čas na špatném místě, ale jste tam, kde máte být.
Pak přijdete domů, uklidíte vytahaný koš od pitbula, jdete venčit své psy a uvědomíte si, jaké mají štěstí, že vás mají. Kéž by si to uvědomovali taky, co? No nic, nebudu se litovat. Každopádně jsem se rozhodla posunout své zvířecí schopnosti. Asi to bylo s Hankem i Pepper pořád moc jednoduché. Chystám se vám napsat o lásce, kousancích a bobcích, primárně psích, ale možná i mých.
Táta měl narozeniny a byl poprvé od koronašílenství u mě. Říkala jsem mu, jak jsem byla v útulku šťastná. A taky to, že si z dětství nepamatuji nic, jenom špatné věci a zvířata. A táta mi říká: „Víš, jako by mezi tebou a těmi zvířaty bylo vždycky něco zvláštního… Něco, co máš a vidí to jenom oni. Ale tak to máš odmalička.”
Zvířata jsou mi asi osudem. Byla bych raději, kdyby to bylo něco cool, jako třeba MMA nebo realistické kresby, ale jsou to zvířata. Takže se těšte na brzké zbrusu nové a nejen pitbulí historky!
Čtěte také
