Ivo Kaderka je spokojený s tím, jak Česká republika zvládla pořadatelsky první ročník Billie Jean King Cupu. Stále však nemá příliš pochopení pro to, jak se týmová soutěž odklonila od původního formátu. Zdroj: Profimedia.cz
Plno stresu, který byl posléze vystřídán pocitem dobře odvedené práce. Ale zároveň přetrvávající dojem, že ženský tenis se vydal špatným směrem. Prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka v rozhovoru pro CNN Prima NEWS říká, že atmosféra většiny zápasů uplynulého Billie Jean King Cupu byla zrcadlem toho, jak se transformace původního formátu zvláště v tuzemsku populární soutěže nepovedla.
V červnu 2019 se Ivo Kaderka zařadil do tábora zklamaných, až naštvaných. Mezinárodní tenisová federace ITF oznámila, že Fed Cup se obléká do nového kabátu a celoroční soutěžení nahradí jednotýdenní finálový turnaj, jak tomu – opět za velké nevole – bylo trochu dříve u Davis Cupu.
Kaderkovi vadilo zejména to, že všechny reprezentace – až na tu hostitelskou – přijdou o jedinečnou atmosféru. Tento problém s premiérovým ročníkem nového formátu soutěže už s názvem Billie Jean King Cup v českém případě odpadl, protože pořadatelství na poslední chvíli ulovila Praha.
Hlavně současná koronavirová situace ale příliš nenahrála tomu, aby O2 arena v minulém týdnu praskala ve švech. Ani na zápasy české reprezentace nebylo vyprodáno, na ostatních utkáních byla kulisa vyloženě komorní. A tím, že Markéta Vondroušová a její kolegyně skončily už ve skupině, ani v závěrečných bojích se vysočanská hala neprobudila k životu.
Když jste v roce 2019 opustil fedcupovou komisi kvůli změně formátu, řekl jste: „Na takových nepravostech se podílet nebudu“. A celkově bylo zjevné, že vás odsouhlasený finálový turnaj na neutrální půdě štve. Máte stejné antipatie i po předchozím týdnu?
Byl bych hrozně nerad, abychom se po takovém úspěchu, který jsme jako pořádající země měli, bavili v konfrontačním tónu. Ale samozřejmě zrcadlem toho, jaký ten nový formát je, byly zápasy bez českého týmu, na které nepřišel skoro nikdo. Zcela jasně se potvrzuje, že původní formát zápasů doma a venku byl daleko zajímavější. Austrálie v Česku zjevně nemůže čekat plné tribuny na svůj zápas. To jsme všichni věděli. Každopádně bych opravdu rád konstatoval, že po šílené covidové době, která se zase trochu vrací, se můžeme radovat z toho, že jsme viděli vynikající tenistky hrát pod státní vlajkou. V tomto kontextu je jedno, jaký byl formát.
Je vůbec možné, aby se Billie Jean King Cup vrátil ke známému a tradičnímu fedcupovému formátu?
Na začátku boje o nový, případně starý formát Fed Cupu jsem upozorňoval na hlavní riziko. Tedy že se ztrátou starého formátu přijdete v kalendáři o dva týdny, které zaplní jiné turnaje. Už nemáte možnost hrát první zápas, druhý zápas a pak finále. A to je limitující faktor. Dalším jsou peníze, podle kterých se formáty budou vyvíjet. Pokud nebudou v dostatečném finančním zajištění, soutěž je pořád v ohrožení. Ale mám vlastní zkušenost z Las Vegas už z roce 2000 během turnaje Final Four. Na zápas Češek se Španělkami přišlo 30 lidí – tuto zkušenost jsem funkcionářům sděloval. Teď mám podobnou zkušenost – byť ne s českými tenistkami – podruhé. Tak uvidíme, jak se to vyvine.
Zcela jasně se potvrzuje, že původní formát zápasů doma a venku byl daleko zajímavější. Austrálie v Česku zjevně nemůže čekat plné tribuny na svůj zápas.
Vadí vám také fakt, že současný formát je limitující v tom, že někdejší víkendová utkání nahradily zápasy v týdnu, kdy je pro mnoho lidí těžké najít si čas? Zvlášť když se první zápasy hrály od 10:30 dopoledne a ty večerní končily klidně i před půlnocí.
Odpovězme si opět na to, co je podstatné – viděli jsme úžasný tenis v Praze i přes tuto nelehkou dobu. Nebýt covidu a rostoucího počtu nakažených, určitě byly naše zápasy vyprodané, i když se hrálo v týdnu. Přinejmenším by byla hala téměř plná. Ale obecně je to, co říkáte, pravda. Ne každý si to může v pracovním týdnu dovolit. Režim pátku, soboty a neděle skýtá možnost odpočívat a během tohoto odpočinku se třeba zajít podívat na tenis. To, že si lidé museli případně brát dovolenou, je další limitující faktor. Potvrzuje se, že kritika vůči novému formátu nebyla jen planým varováním a zrcadlem byly prázdné tribuny. I když bez covidu by až tak prázdné nebyly.
Že chyběly další hvězdy? To na návštěvnost nemělo vliv
Mrzelo vás osobně, že nedorazilo více elitních hráček, které by mohly leckoho přilákat? Třeba světová jednička Ashleigh Bartyová, Aryna Sabalenková nebo Viktoria Azarenková.
Myslím si, že když tam máte olympijskou vítězku (Švýcarsku Belindu Bencicovou), olympijskou finalistku (Markétu Vondroušovou), první deblový pár světa (Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou) a další skvělé hráčky jako Angelique Kerberovou, úplně to stačí. Nemůžete si myslet, že vám přijedou všechny. Nikdy to tak není. Nebylo to ani při starém formátu. To mi až tak nevadilo a podle mě to návštěvu neovlivnilo.
Šéf ITF David Haggerty po pražském Billie Jean King Cupu řekl, že to byl fantastický týden. Co byste z pořadatelského pohledu nejvíce vypíchl?
Že to všichni lidé, kteří se na finále pořadatelsky podíleli, vůbec vydrželi. Protože takováto akce se běžně chystá 10 měsíců. A ještě se vždy chystala jen na zápas, ve kterém je jeden domácí tým a máte jeden hostující mančaft. Teď jsme tu měli v covidové době 12 nejlepších týmů a na připravení všeho byly jen dva měsíce. To bylo kouzlení velkých čarodějů a neudělali chybu. To je na tom to nejpodstatnější. Nikdo se nenakazil, nic nezkolabovalo. A to je opravdu výsledek snů. Zhruba 50 až 60 lidí, kteří na tom měli podíl, ještě příští týden pozvu na večeři.
Hned za pár týdnů je tu také finálový týden Davis Cupu, na kterém se premiérově představí i Češi. Těšíte se i přes to, že tam to bude právě váš tým, který bude muset hrát za prakticky nulové atmosféry?
Ano, bude to stejné jako v Praze. Na naše zápasy nepřijde skoro nikdo. Ale má to pro mě jednu velkou výhodu, že nebudu pod nějakým tlakem, že se něco nepovede. Protože tady jsem to byl já, pod kým se pohybovala celá mašinerie – byl jsem odpovědná osoba. Na Davis Cupu budu host a věřte mi, že si to budu chtít užít, ačkoliv to slovo opravdu nemám rád. Když dovolíte, tak si i trochu odpočinout, protože poslední dny pro mě znamenaly veliký zápřah.
