Na co stroje, kozy jsou lepší. Zvířata připravila cyklistům trať pro pekelný závod

Peklo severu brzy opět otevře své brány. Elitní cyklisté vyhlížejí nelítostnou klasiku Paříž–Roubaix, jednodenní závod dlouhý 256 kilometrů obnášející 29 ďábelských úseků s kostkami. Tomu nejtvrdšímu a nejslavnějšímu v Arenberském lese se poprvé dostalo neobvyklé péče, protože půdu jezdcům připravilo stádo koz a ovcí.

„Závodníci vypadají, jako by se ocitli v bubnu míchačky na cement,“ řekl jednou novinář Thierry Bretagne o fenomenální klasice, která se jezdí už od roku 1896 a díky více než 100leté historii se řadí mezi takzvané monumenty.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jen pohled bolel. Cyklokrosař si děsivě vykloubil prst, rutinérsky ho ihned nahodil zpět

Jeho slova nejsou přehnaná, stačí se vrátit do roku 2021, kdy se Paříž–Roubaix přezdívané „Peklo severu“ jelo kvůli koronavirové pandemii netradičně na podzim. Počasí pelotonu rozhodně nepřálo a v cíli se to jen hemžilo muži pokrytými poctivou vrstvou bahna.

Ale ani když se poštěstí a trať nezkrápí déšť nebo na ni dokonce nedopadají sněhové vločky, závod stále není žádný med. Aktéři se musí cítit jako naklepané řízky. Na kolech bez odpružení je při pouti severní Francií čeká 29 úseků s kostkami. Pasáže nazývané „pavé“ pokrývají 54,5 kilometru z letošní celkové distance 256,5 km.

Jsou ohodnocené jednou až pěti hvězdičkami – od nejjemnějších po nejvíce náročné. Epicentrem cyklistického pekla je pak část v Arenberském lese – Trouée d'Arenberg, v itineráři 19. sektor vydlážděný kostkami.

„Arenberg je jako sestup do uhelného dolu. Pokud začnete myslet na nebezpečí, ani tam nepůjdete,“ představil kdysi obávaný úsek Jean Stablinski, mistr světa a vítěz Vuelty. Věděl, o čem mluví, před sportovními úspěchy fáral do dolů a kutal tam uhlí.

Technika je neefektivní, zvířata odvedou práci lépe

Aby byl úsek s drsnými „kočičími hlavami“ vůbec sjízdný – trochu bezpečnější a méně klouzavý – je potřeba ho vždy před událostí očistit od bláta a trávy. Normálně se o proces „odplevelení“ stará technika, ale pro tento rok pořádající společnost ASO zvolila poprvé velmi ekologickou metodu.

Do akce totiž byli povoláni býložravci, kteří se ve službách závodu najedli. Dělnice ze světa zvířat – konkrétně ohrožené francouzské domácí kozy a regionální ovce Boulonnais – poskytla organizace Les Biquettes de l'Espoir.

„Zkoušeli jsme kostky různě zametat, pálit trávu ohněm, pomoci si traktorem... Jenže s tím je problém v tom, že čistí kostky až moc do hloubky. A pak si cyklisté stěžují, že jim mezi ně kola zapadají. S kozami tohle dokážeme regulovat,“ vychvaloval šéf plánování trasy Thierry Gouvenou.

Kozy a ovce se už dokázaly prokousat celou 2 300 metrů dlouhou pasáží, která byla podle fotografií Gouvenoua před zásahem už velmi zarostlá. Především proto, že po silnici nejezdí s výjimkou samotného Paříž–Roubaix a doprovodných vozů žádná auta. Kostky pak musí být zkontrolovány, případně opraveny a pořadatelé v Arenbergu – stejně jako další sektory – těsně před závodem zhodnotí stav.

O dobrou kondici kamenných kvádrů pečuje dobrovolnický spolek Les Amis de Paris–Roubaix, v překladu „Přátelé Paříž–Roubaix“. Jeho členy je možné nazvat „strážci kostek“.

Pokaždé po skončení zimy projíždějí všechny „pavé“ sektory. Hledají ta nejvíce poničená místa. Když se rozhodnou pro opravu toho kterého úseku, svůj plán přednesou řediteli tratí závodu, který dorazí z Paříže na inspekci a posvětí zahájení prací. A nejde jen o poničení, musí „zalepovat“ díry po zlodějích, protože například ze zmiňovaného Arenbergu každoročně zmizí až 50 těžkých kusů žuly.

Až se v neděli 9. dubna na cestičky mezi Paříží a Roubaix vydá peloton, neměl by narazit na žádné hluboké díry.

Prvenství obhajuje Dylan van Baarle, který loni jezdil za tým Ineos. Největším favoritem je nynější kolega Van Baarleho ze stáje Jumbo-Visma Wout van Aert, o vítězství by se měl rvát i jeho věčný klasikářský a cyklokrosařský rival Mathieu van der Poel.

Trofej pro vítěze je více než symbolická – jedna masivní kostka na podstavci.

Tagy: