FOTOGALERIE: Kde jsou moje blatníky? „Peklo severu“ změnilo cyklisty k nepoznání

258 kilometrů, šest hodin brutální jízdy. Letošní klasika Paříž-Roubaix – možná nejtěžší závod v cyklistickém kalendáři s desítkami úseků na kostkách – byla snad ještě náročnější než obvykle. Kvůli koronaviru se místo jarního termínu konala na podzim a počasí jezdcům vůbec nepřálo. Kvůli dešti bylo na úzkých cestičkách hodně bláta, které způsobilo spoutu pádů. Podívejte se ve FOTOGALERII, jak vypadal závod, kterému se přezdívá Peklo severu.

Vyčerpávající štreku na kolech nakonec v dramatickém finiši na velodromu v Roubaix vyhrál Ital Sonny Colbrelli, pro kterého to bylo první velké vítězství v kariéře. A to hned na slavném závodu, který se jezdí už od roku 1896 a díky více než 100leté historii se řadí mezi takzvané monumenty. Navíc to pro 31letého Colbrelliho byla na této klasice premiéra.

„Neuvěřitelné. Moje první Paříž-Roubaix a hned vítězství. Nechápu. Mám ohromnou radost. Dneska to byl legendární závod, s tím počasím a útokem po Arenbergu,“ zmínil obávaný kostkovaný úsek, kde se oddělila skupina, která nakonec finišovala o vítězství.

V samotném závěru se o dlažební kostku, která je originální trofejí za první místo, porvali debutanti na Paříž-Roubaix Belgičan Florian Vermeersch, Nizozemec Mathieu van der Poel a právě Colbrelli, který byl nejsilnější.

V cíli byli závodníci k nepoznání. Měli na době tučnou vrstvu bláta, která je pokrývala od hlavy až k patě. Při pohledu na ně se nabízela známá hláška Zdeňka Svěráka z filmu Obecná škola: „Kde jsou moje blatníky?“ Silniční kola je nemají, a proto jezdci dojeli do cíle obaleni blátem.

Mnoho cyklistů v ubíjejících mokrých a kluzkých podmínkách závod nedokončilo – pádů bylo více než dost a nevyhnuly se ani doprovodným motocyklům.

Tagy: