Údolí říčky Šembery
Údolí říčky Šembery nedaleko středočeských Doubravčic sice nepatří mezi hojně vyhledávané turistické atrakce kraje, i tak má ale své kouzlo. Na své si tu přijdou jak milovníci krásné romantické přírody, tak dávné historie. A nejen to. Odjakživa bylo toto místo spjato i s trampingem a vůbec prvními trampy. Jak by taky ne. Právě tady se nachází jedna z nejstarších chatových osad v republice.
Jedna z cest k říčce Šembeře, po které se vydáváme i my, vede po žluté turistické značce z vesničky Doubravčice nedaleko Kostelce nad Černými lesy. Zdejší lesy jsou dnes vyhledávaným místem cyklistů, turistů i trampů. A právě tramping má zde velkou historii. „Kolem roku 1920 se tady objevili první trampové, ale spíš jenom pod stany a bylo jich velmi malé množství. Ale začali objevovat tento kraj, který je velice krásný, včetně údolí, které je tady opravdu mimořádné,“ vysvětluje šerif trampské osady Viktor Frič, co sem lidi táhne.
Trampům se v okolí říčky Šembery natolik zalíbilo, že zde v roce 1935 založili chatovou osadu. Dokonce jednu z nejstarších v republice. „Většinou to byli trampové, kteří dříve jezdili na kánoích na Vltavě a podobně, ale potom se zaměřili spíše na tramping – na prohlídky a cestování po zemích českých. A dostali se i sem a tady se jim velice zalíbilo, tak se tu usídlili a začali zde stavět nejdříve stany a později jim tady povolili si postavit malé chaty, sruby a tak vlastně začala ta první osada,“ vzpomíná na úplné začátky trampingu v údolí říčky Šembery Viktor Frič v pořadu Prima Česko.
Pověst o čertově kopytu
Říčka Šembera ale zdaleka nenabízí jen možnost přístřeší trampům. Pro milovníky historie a pěší turistiky vede místními lesy naučná stezka, která návštěvníkům přibližuje středověkou historii tohoto místa a památek, které už dávno zavál čas.
S říčkou Šemberou se pojí celá řada legend a pověstí, třeba ta o čertech. Údajně zde jeden z čertů zanechal otisk svého kopyta. „Traduje se, že na hradu Šember sedával o Velkém pátku Satan, který hrával na dudy. Hrál tak falešně, že to rozlítilo všechny okolní čerty, kteří se dali na úprk. Unikli do všech světových stran a jeden z nich nám tady nechal stopu v podobě čertova kopyta,“ vypráví Jan Psota, regionální historik a spisovatel.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Skalní obydlí Lhotka: Poznejte život ve skalách, kde s vytápěním pomáhal dobytek
Naše kroky ale směřují dál po žluté turistické značce k hradu Šember, v jehož blízkosti se kdysi proháněli rytíři i loupežníci. Ve 14. století ho založili cisterciáčtí mniši z nedaleké Klášterní Skalice. „Zdejší hrad založil v roce 1358 Dětřich z Portic, který nedaleko odtud stavěl klášter v Klášterní Skalici. Nicméně ten měl nedostatek lesů, a proto bylo zapotřebí postavit hrad, který bude zajišťovat dodávky stavebního dřeva. Dějiny hradu nejsou moc dlouhé, jenom několik desetiletí,“ říká Jan Psota.
Hrad Šember zanikl během bouřlivých husitských bojů a později ho už nikdo neobnovil. Dodnes prý ovšem toto místo ukrývá poklad. „V sousední vesnici, v Doubravčicích, ležel na smrt nemocný člověk, který se svěřil o tajemství pokladu svému faráři. Zavázal ho slibem mlčenlivosti, a když ten slib pominul po 30 letech, tak se začal hledat poklad. Bylo to v roce 1689, poklad nebyl nalezen a leží zde v zemi někde na hradě a čeká na své objevení,“ vykládá historik.
Většinu stop po hradu Šember dávno ukryla příroda. Důkazů, že zde kdysi hrad stával, je přesto mnoho. A to díky nálezům historických předmětů. „Na hradě Šember bylo nalezeno několik zajímavých artefaktů. Jednak to byla keramika s vlnicí z dob slovanského hradiště v 8. a 9. století našeho letopočtu, ale asi nejzajímavějším kouskem byla koňská ostruha, která byla objevena tady v příkopu a mohla patřit buď obránci, nebo obléhajícímu,“ vykládá dále Jan Psota.
Kromě hradu se v místních lesích ukrývají i další poklady – slovanské a halštatské hradiště. To slovanské, které plnilo hlavně obrannou funkci, dokonce patří mezi nejstarší v Čechách a datuje se do 6. století. Jeho existenci nám dnes dokládají už jen valy, kterých si pozorní návštěvníci mohou v divoké přírodě všimnout. Ale o tom zase někdy příště.
