Skalní obydlí Lhotka
Pískovcové skály na Kokořínsku ve Středočeském kraji jsou odjakživa vyhledávaným cílem turistů i trampů. Pro naše předky ale tyto skalní útvary mnohdy znamenaly také adresu trvalého bydliště. Skalních obydlí tu byla vybudována více než stovka a poslední obyvatelé v nich žili ještě v roce 1982.
Skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka pochází z poloviny 19. století a na Kokořínsku je jedním z mnoha. V této oblasti jich najdeme desítky. Některá jsou už opuštěná, jiná jsou v soukromých rukou a slouží dodnes třeba jako sklípek.
K TÉMATU: Perla Českého ráje: Není největší ani nejstarší, Drábovnu si přesto zamilujete
„Tato skalní obydlí využívali převážně nemajetní lidé z chudších vrstev. Hrály tam roli sociální a ekonomické důvody. Buď přímo sama obec byla schopná na své náklady upravit tu skálu pro bytové účely, anebo si je lidé, kteří tu skálu získali koupí, upravili sami,“ vysvětluje jejich vzniky Jitka Králová, ředitelka Regionálního muzea Mělník.
Kromě toho tzv. skalní byty sloužily i jako přechodná obydlí, třeba po požáru, nebo jako úkryty ve válečných dobách.
Od roku 2009 je skalní obydlí ve Lhotce otevřeno veřejnosti a návštěvníkům podle Jitky Králové ukazuje, jak se v něm žilo a hospodařilo. „Bylo to velmi zajímavé bydlení v těsném souladu s přírodou. Samozřejmě mělo to svá specifika, bylo potřeba například zajistit topení v průběhu celého roku... Žilo se tady opravdu i v souladu s tím hospodářstvím, protože ta poslední rodina mívala i dvě krávy. Mívali dva hektary pozemků, pěstovali tady zeleninu, měli ovocné keře,“ vykládá dále ředitelka.
Jak se žilo ve skalách?
Skalní byt ve Lhotce u Mělníka je nejdéle obývaným bydlením tohoto druhu na Kokořínsku. Poslední majitelka tady žila až do roku 1982. Během prohlídky mají návštěvníci jedinečnou možnost nejen prohlédnout si obydlí zvenku, ale nahlédnout i do jeho interiéru, na chvilku se zastavit v čase a zjistit, jak náročný život tady měli jeho obyvatelé.
Příchozí se často pozastavují nad malým okénkem, které bývá k vidění ve světnicích. „To tady bylo vybudováno záměrně, jednak pro přívod tepla z vedlejšího chléva, kde hospodáři chovali dvě krávy, a potom také jako kontrola toho nejcennějšího, co měli, dobytka,“ objasňuje jeho účel ředitelka Regionálního muzea Mělník v pořadu Prima Česko a dodává, že náročným ročním obdobím pro zdejší hospodáře byla pochopitelně zima.
Pro přívod tepla do světnice se tak využívalo nejen okénko z chléva, ale i kamna. „Obydlí se vytápělo pomocí kachlových kamen. Ta, která tady máme, jsou již revitalizovaná a dá se v nich topit. Daly se tam péct buchty a nejrůznější tehdejší dobroty. A nechybí tady samozřejmě ani nakládací prostor pro pec. Na ní se dalo také spát.“
Obydlí se kromě světnice skládalo i z dalších prostor. Třeba z tzv. řezárny, místnosti, ve které se připravovalo krmivo pro dobytek, nebo chléva, v němž nejmenší návštěvníky potěší kráva Straka v životní velikosti. V dalších prostorech návštěvníci mohou tipovat, k čemu sloužila jáma vyhloubená v zemi, než jim průvodci prozradí, že se v ní uchovávala kořenová zelenina. Horní patro pak sloužilo jako letní ložnice, a to nejen ke spaní, ale i k uchování sezonního šatstva.
Desítky skalních mlýnů na jedné říčce
Vedle skalních obydlí ve skrytu pískovcových skal na Mělnicku objevíte i další fenomén: „Do pískovce se tesala nejen celá skalní obydlí, ale třeba i technická zázemí skalních mlýnů. Říčka Pšovka jich roztáčela nemálo.
„Měří sice 37 kilometrů, ale těchto strojů bylo tady až 22. Jedním z nich je skalní mlýn Hlučov. První zmínky jsou o něm už z roku 1609 a mlelo se v něm ještě v roce 1908. Někdy koncem 20. let 20. století je už ale mlýn udáván za opuštěný,“ vypráví Marcela Holubová, zástupkyně ředitelky Regionálního muzea Mělník.
I o skalních mlýnech bychom vám mohli sáhodlouze vyprávět, ale to zase někdy příště.
