Elektrárna Lipno
Téměř sedm desítek let už vychází slunce nad vodní elektrárnou Lipno, jejíž nádrž je největší vodní plochou na našem území. Vznikla v etapě socialistického budování Československa, plány na její realizaci však projektanti nosili v hlavách už koncem 19. století. My se dnes nebudeme dívat na Lipno shora, ale zamíříme hluboko pod jeho hladinu.
Toto dílo druhé pětiletky, které bylo vybudováno v letech 1953 až 1959, se veřejnosti otevírá vůbec poprvé a přibližuje návštěvníkům, v čem tkví jeho technická jedinečnost.
„Inženýři se tehdy rozhodli využít sto šedesáti metrový výškový rozdíl mezi Lipnem a Vyšším Brodem a vytvořili elektrárnu, která je mimořádně efektivní,“ připomíná historii Petr Šuleř, vedoucí komunikace jaderných elektráren ČEZ.
Až do útrob elektrárny...
Na plný výkon dokáže najet už za dvě a půl minuty. Vyšší tlak vody totiž dokáže roztočit turbíny mnohem rychleji než na jiných elektrárnách vltavské kaskády. A navíc umí lidově řečeno „vyjet ze tmy“. Tedy nastartovat výrobu energie a plnit funkci jedné ze záloh jaderné elektrárny Temelín.
Prohlídka vodní elektrárny začíná v infocentru a pak už jen klesáme hlouběji a hlouběji. Dá se tam sjet výtahem, do kterého se vejde maximálně devět osob. Přesto je prohlídka určena pro fyzicky zdatné.
„Kdyby náhodou nefungoval výtah, tak by všechny návštěvníky čekal výstup 160 výškových metrů, nějakých 760 schodů. Jde to, ti nejzdatnější to ujdou za zhruba dvacet pět minut, ale věřte, trochu po tom bolí nohy,“ upozorňuje Petr Šuleř.
Další z výtahů je nákladní, uveze až 80 tun. Tím se do podzemí dopravují rozměrnější součástky. Elektrárna je vybavena dvěma Francisovými turbínami a její technologie je umístěna v prostoru, který je vylámaný do skály v blízkosti hráze.
Jedním z míst, kudy vede prohlídkový okruh, je kaverna, kde najdeme srdce samotné lipenské elektrárny, dva hlavní generátory. Je to prostor tak vysoký, že by se do něj vešla celá hlavní loď svatovítské katedrály.
A vedoucí komunikace jaderných elektráren v ČEZ říká: „Návštěvníci se dostanou v podstatě všude, do komory kulových uzávěrů, dostanou se přímo k turbíně, dostanou se k výtokovým tunelům odpadní vody.“
I přes název odpadní je tato voda čistá, šumavská. V elektrárně ale už odvedla svou práci. Přesto její zvuk slouží jako mohutná kulisa prohlídek, když se pod nohami návštěvníků valí rychlostí 100 metrů krychlových za vteřinu.
Tunelem dlouhým přes tři a půl kilometru mohou při údržbě projet nákladní auta. Jeho výstavba byla na svou dobu dokonalá. Stavitelé proto tento úspěch náležitě oslavili. Při zahájení stavby si totiž založili spořitelní knížku na jméno František Prorážka.
„O necelých 15 centimetrů se minuli, na tehdejší dobu to bylo neuvěřitelný gró. Tehdy si potřásli rukou, připili si na zdraví a úspěch díla,“ prozrazuje něco z historie průvodkyně Hana Marečková.
A večer prý celé konto František Prorážka zdecimovali v hostinci. Při exkurzi uslyšíte mnoho dalších zajímavostí, tak se na Lipno rozhodně nechte pozvat.
