reklama

Naděje ve středu zase někam odešla

Po druhé půlce včerejšího týdne plném zvláštních politických prohlášení, lží a polopravd mám touhu sbalit obrovskou krabici kapesníků, Alfonse a sednout si někam do zapadlý vinárny, kde se myšlenky tiše topí na dně sklenice vína. Někam tam, kde se naděje při pohledu na dno v posledním loku ještě jednou zazrcadlí, pomalu rozplyne a stejně jako špatně uskladněné Sylvánské, zanechá na jazyku pachuť. Možná bych si mohla dát na krk ceduli „jsem Olga, malilinkatá částečka záchranný brzdy obrovskýho problému, dobrovolný suplující státních složek a nefunkčního systému, plivněte mi do tváře, netřeba se zdráhat.“ To jen kdyby mě někdo hledal. Nikdo mě ale hledat nebude, protože důležitý věci se tady rozhodují od stolu a po krátkém zamyšlení, realitu viděti a znáti netřeba.

reklama

Po druhé půlce včerejšího týdne plném zvláštních politických prohlášení, lží a polopravd mám touhu sbalit obrovskou krabici kapesníků, Alfonse a sednout si někam do zapadlý vinárny, kde se myšlenky tiše topí na dně sklenice vína. Někam tam, kde se naděje při pohledu na dno v posledním loku ještě jednou zazrcadlí, pomalu rozplyne a stejně jako špatně uskladněné Sylvánské, zanechá na jazyku pachuť. Možná bych si mohla dát na krk ceduli „jsem Olga, malilinkatá částečka záchranný brzdy obrovskýho problému, dobrovolný suplující státních složek a nefunkčního systému, plivněte mi do tváře, netřeba se zdráhat.“ To jen kdyby mě někdo hledal. Nikdo mě ale hledat nebude, protože důležitý věci se tady rozhodují od stolu a po krátkém zamyšlení, realitu viděti a znáti netřeba.

Možná vedle mě budou sedět další, mnohem větší částečky týhle brzdy, než jsem já a u vedlejšího stolu si nalije sklenku člověk, který právě odeslal tisícikorunu na polámanýho psa. Všichni budou sedět tiše a v jejich sklenkách se bude s pocitem bezmoci topit to samé.

Názory ve facebookových diskuzích od lidí, kteří se doma zamysleli a museli to hned lípnout někomu na zeď. Ti, kteří někdy poplácají po zádech, ale kdyby to sebralo trošku z jejich pohodlí, udělá se krok zpět. Polovina společnosti, která netuší. Komentáře o králíkovi na smetaně, která má u diskuze o velmi bolestném usmrcování zřejmě vyhrát největší počet lajků, jakože humor. Ti, kteří do diskuze vnesou děti, víčka nebo shnilou lavičku, protože řešit problémy najednou, je zřejmě nemožné. Nálepky aktivista i výsměch. Přátelé, kteří pod statusy dají facebookovej lajk, ale vyrobí si doma štěňátka a mají nějaké své podivné „ale“.  Známí, kteří považují diskuze za zbytečné, málo zábavné a občas se ušklíbnou, protože řešení týraných zvířat zřejmě znamená přehánět to nebo jistojistě doma šišlat na svého psa a dávat mu čepičku.

A také konec minulého týdne. Politické rozhodnutí vyslovené bez znalostí.

Naděje na změnu, která se nekoná.
Překlad je jasný. „Týrejte dál, je to v pořádku, nic se vám nestane.“

Dočaskářský boty jsem obouvala s obrovskou nadějí, která cestou pekelně dostala na frak. Z nadšence doufajícího ve 100% se stal čekatel na alespoň něco s upřeným pohledem na další generace. Možná za sto let, možná nikdy. Možná se lidskost prostě ztratila a už ji nenajdeme.

Když moje preferovaná strana TOP 09 přišla s novelou trestního zákona, nezbytnou součástí dlouhé cesty za změnou, byla jsem ještě o fous pyšnější volič.

Informace, že se na novele nepracuje od stolu v přesně padnoucím saku, ale je v rukou právníka, který někdy běhá s rouškou v terénu a situace důvěrně zná, v rukou komise složené ze spolků a záchranářů a lidí, kteří realitu denodenně řeší a podílí se na ní odborníci na trestní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, trestní soudci řešící týrání zvířat, prezidentka Komory veterinárních lékařů a další, mě naplnila nadějí.

Ve středu ale bohužel přišla dobře mířená facka. V diskuzích a vyjádření politické strany s autobusem jsem si mohla přečíst, že prý zvítězil rozum. Že se tomu pár dní poctivě věnovali. Že zamezili plošnému zvýšení trestů, protože mají za to, že primárně máme řešit množírny. Že snad do konce roku přinesou nějaký návrh krátkodobých trestů. Možná. Někdy.

A tak děkujeme. Přemýšlejte dál od stolů, času dost.

My, tyrani i zvířata na dně rybníků, kdesi ve křoví, umláceni lopatou nebo ukopání, tady budeme dál. Není, kam spěchat.

Tagy:

Hlavní zprávy

Prvňáčkovi napálí pětku jen totální pitomec, zuří učitel. Kolegyni by na hodinu vyhodil
Školství

Prvňáčkovi napálí pětku jen totální pitomec, zuří učitel. Kolegyni by na hodinu vyhodil

I když prvňáček příklady vypočítal správně, spletl si zadání. Učitelka základní školy ho proto nekompromisně ohodnotila známkou „pět“ a test mu celý opravila červenou barvou. Na necitlivé hodnocení upozornil školní psycholog a učitel Robert Čapek. Za takový přístup by podle něj učitelka zasloužila hodinovou výpověď. Podobně se k přístupu pedagožky staví i další odborníci i rodiče.

Volby by vyhrálo ANO před Spolu, PirSTAN ztrácí voliče, ukazuje listopadový průzkum

Sněmovní volby by v listopadu podle volebního modelu agentury Median vyhrálo hnutí ANO se ziskem 29,5 procenta hlasů. Druhá by skončila koalice Spolu tvořená ODS, KDU-ČSL a TOP 09, kterou by volilo 26 procent lidí. Třetí by bylo uskupení Pirátů se Starosty (PirSTAN) s podporou 16,5 procenta a čtvrté hnutí SPD, kterému model přisoudil 8,5 procenta. Žádná další strana by stejně jako při říjnových volbách nepřekročila pětiprocentní hranici nutnou pro zisk poslaneckých mandátů.

Čachry s bezinfekčností v Česku jen kvetou. Jaké triky odmítači používají nejčastěji?

Češi se snaží obejít, co se dá. V současnosti hlavně vládní restrikce, podle nichž je pro vstup do určitých zařízení nutné ukázat doklad o očkování nebo o prodělání nemoci. Kromě falšování zmíněných dokumentů nebo vyhledávání míst, kde se tato nařízení nedodržují, někteří odmítači očkování zvolili riskantnější taktiku, jak se opatřením vyhnout.

Chlapec, který zemřel s covidem, měl i další onemocnění. Co o tragickém případu víme?

Chlapec, který v Ostravě zemřel s covidem, by za pár dní oslavil třetí narozeniny. Podle informací CNN Prima NEWS měl další chronické onemocnění, patřil tak do rizikové skupiny. Takovým pacientům lze pro zmírnění nemoci podávat monoklonální protilátky, ovšem až od 12 let, dodal Zdeněk Zíma z Odborné společnosti praktických dětských lékařů.

reklama

Domácí zpravodajství

Tati, proč si nemůžu jít hrát ven, když je mi dobře? Děti nechápou nutnost karantény

Čtrnáctidenní karanténa může být v případě nakažení covidem dlouhá pro každého z nás, ještě delší a nepochopitelnější je ale pro ty nejmenší děti –⁠ zvlášť, pokud se cítí naprosto zdravě. Své o tom ví malý Jáchym z Prahy, který si v posledních týdnech prošel nákazou koronavirem. Redakci CNN Prima NEWS se se zkušeností svěřil jeho otec.

reklama