Nejbrutálnější vrazi jsou většinou na pohled chudáčci, říkají autoři Hlasů zločinu
Jejich podcast patří k nejúspěšnějším v Česku. Novináři Jakub Kvasnička a Václav Janata totiž unikátním způsobem přibližují nejzajímavější kriminalistické případy historie. Navíc pachatele často poznali při své profesi zblízka. „Často to byli takoví chudáčci. Ve většině případů jsem si říkal: ‚Tenhle klouček udělal něco takového?‘,“ říká Janata v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. A kdo z české galerky udělal na autory Hlasů zločinu největší dojem?
Manželé Stodolovi, heparinový vrah, Roubal… Výčet vraždících monster moderní české historie by mohl být obsáhlý. Podcast Hlasy zločinu tak má za sebou už mnoho témat. Ze třinácti případů, které autorům Jakubovi Kvasničkovi a Václavu Janatovi připadaly nejzajímavější, nyní vznikla kniha. A právě o tom byla řeč v interview pro CNN Prima NEWS.
ČTĚTE TAKÉ: Nejpodivnější sebevražda. Krásná blondýnka z Kladna se třikrát bodla do srdce v bytě Araba
„Jedná se o třináct příběhů, které nás nějakým způsobem zasáhly. A se kterými máme i třeba nějakou vlastní zkušenost,“ říká Janata, vedoucí Krimi zpráv CNN Prima NEWS. „Čtenáři se můžou těšit na to, že nepůjde o přepsaný díl podcastu. Celé jsme se to snažili postavit trochu jinak, převyprávět a přidat detaily, které se do podcastu nevešly.“
„Jsou to příběhy, které se nás osobně nejvíc dotkly. Takže já tam mám například vzpomínání na mou návštěvu Ivana Jonáka, respektive na náš rozhovor, když jsme se potkali den poté, co ho propustili z vězení,“ vzpomíná Kvasnička, vedoucí publicistiky CNN Prima NEWS. „Stejně tak, když jsem chodil do vězení za vrahy. Ať už Otou Biedermanem, vrahem kolínského gangu, nebo Miloslavem Širůčkem, který zabil mámu, tátu i bráchu. Vašek tam třeba píše o Zdeňkovi Kovářovi, který z restaurace Družba volal na Primu a oznamoval, co tam dělá. Respektive když volal, dělal, že má rukojmí, přičemž všichni v té restauraci už byli mrtví.“
Oba mají opravdu bohaté zkušenosti s vrahy doslova tváří v tvář. A jak na živo působí pachatelé nejtěžších zločinů? Byli byste překvapeni.
„Většinou známe vrahy, pachatele z filmů, kde to bývají chlapi jak řimbaba, temný hlas… Ale většinou, třeba co si ze soudních síní pamatuji, ti nejhorší, nejbrutálnější nejmasovější vrazi takoví nejsou,“ přibližuje Janata. „Vybavuji si, že jsem vždy ráno jel na nějaké soudní jednání, a často až u soudu člověk viděl pachatele na vlastní oči. Často to byli takoví chudáčci. Ve většině případů jsem si říkal: ‚Tenhle klouček udělal něco takového?‘“
To potvrzuje i spoluautor Hlasů zločinu. „My novináři máme rádi silné přívlastky jako ‚bestie‘ a podobně, ale pak sedíte proti Širůčkovi, koukáte na něj, on je celkem na úrovni, není to žádný hlupák a říkáte si, kde se to v něm vzalo…“ komentuje to Kvasnička. „Jediný případ, který udělal nějakou zvláštní svéráznou specifickou magii, na kterou nikdy nezapomenu, byl Jonák. To bylo něco úplně jiného. Nebudu ho glorifikovat, to nechci, ale byl to zajímavý chlap, který byl i po osmnácti letech ve Valdicích ohromně vtipný.“
„Zajímavé je, že ti lidé z velké části nejsou hloupí. Jsou často inteligentní. Ale upřednostnili zkrátka své ego. Jsou to egomaniaci, kteří byli schopni jít za hranu kvůli vlastnímu prospěchu. Ať už jde o peníze, nebo třeba vyřešení milostného trojúhelníku,“ dodává Janata.
