Demonstrace proti policejnímu násilí a rasismu v Paříži 13. června. Uprostřed Assa Traoréová Zdroj: Profimedia.cz
Protesty vyvolané zabitím George Floyda byly ve Francii od začátku spjaty s úmrtím Adamy Traorého, který zřejmě zemřel rovněž rukama policistů. Sestra zesnulého Traorého Assa vyzývá Francouze k dalším protestům a žádá nové vyšetřování. Bývalý ministr vnitra varuje před „rasovým bojem, který nahradí třídní boj“.
Assa Traoréová se stala charismatickou vůdčí osobností masivních protestů ve Francii. Je zakladatelkou hnutí Verité pour Adama (Pravda pro Adamu), které funguje od roku 2016, kdy mladý černošský muž zemřel po násilném zatčení v policejní vazbě.
Na sílící protesty proti rasismu a policejnímu násilí zareagoval i prezident Emmanuel Macron, který vyzval ministryni spravedlnosti Nicole Beloubetovou, aby se případem znovu zabývala. Beloubetová nabídla rodině setkání, ta ho však odmítla. Nesetká se s ní, dokud nedojde ke skutečnému právnímu posunu ve věci úmrtí Traorého i rasových problémů, sdělila Assa Traoréová na tiskové konferenci, kterou svolala 15. června.
Tři policisté, kteří měli Adama Traorého při zatýkání zalehnout takovým způsobem, že nemohl dýchat, nebyli nikdy obviněni ani propuštěni ze služby. Traoré zemřel o dvě hodiny později ve vazbě. Podle expertiz, které si nechali vypracovat soudci, bylo příčinou srdeční selhání způsobené vadou orgánu. Podle advokátky rodiny Traoré Yassine Bouzrouové je však soudní expertiza zcela nekompetentní. Také studie, kterou si nechala vypracovat rodina, tu soudní popřela.
Pozůstalí nyní uprostřed divokých protestů žádají v zastoupení advokátky Bouzrouové anulování původní expertizy. „Odsoudili jsme tuto zprávu, která si dovoluje vymýšlet si o srdečním onemocnění, přestože kardiolog takovou hypotézu popřel,“ nechala se slyšet advokátka. „Tito pseudoexperti zcela nezákonně ospravedlňují své nekompetentní závěry jménem kardiologa,“ dodala. Právník dvou ze tří policistů se na žádost agentury AFP k případu odmítl vyjádřit.
Organizace Verité pour Adama také podala stížnost za hanobení, nadávky a podněcování nenávisti na Marine Le Penovou a Juliena Odoula, který je poslancem Národního shromáždění. Le Penová nazvala pozůstalé gangem a delikventy, Odoula zase ospravedlňoval Traorého smrt s tím, že byl spodinou. Rodina zesnulého Adamy si přeje, aby oba politici povstali u soudu spolu s policisty, kteří jej údajně zabili.
Policisté odhodili pouta. Nechtějí být spojováni s Američany
Dá se předpokládat, že situace ve Francii bude spíše eskalovat, neboť se blíží čtvrté výročí Traorého úmrtí. Ten v cele zemřel 19. července, v den svých čtyřiadvacátých narozenin. „Pokud bude třeba, půjdeme do ulic každý týden,“ vyzvala rozbouřený dav vůdčí osobnost Assa Traoréová.
🚨À Relayer
— Taha Bouhafs (@T_Bouhafs) June 8, 2020
Ce Samedi 13 juin à Paris:
Mobilisation nationale et historique contre le racisme, pour la vérité et la justice pour Adama et toutes les victimes des crimes policiers.
Nous sommes là #GénérationAdama et vous allez nous entendre.
RDV Place de la république à 14h30. pic.twitter.com/kSd5YSEHKL
Demonstrace proti policejnímu násilí také vyvolaly debatu o chvatu, jímž policista Derek Chauvin zpacifikoval Geroge Floyda. Francouzský minstr vnitra Christophe Castaner oznámil policejním syndikátům v dopise, že tento chvat se již nebude používat ani vyučovat. Některé policisty to však rozhněvalo a uspořádali symbolický protest, kdy odhodili pouta na zem. Rozzlobilo je také to, že jsou spojováni s policisty z Minneapolisu, kde byl Floyd zabit.
Policejní ředitel Frédéric Veaux rozhodl, že technika se bude užívat do konce září, dokud syndikáty nedefinují jiný stejně účinný způsob k pacifikaci nebezpečných osob nebo těch, kteří kladou odpor.
Francie je „barvoslepá“. Slovo rasa téměř neexistuje
Podle Assy Traoréové je však problém francouzské společnosti hlubší a nespočívá jen v policejním násilí. Traoréová si přeje, aby „barvoslepá“ Francie uznala svůj rasismus. Země galského kohouta totiž ze zákona rasu neuznává, od roku 1978 jsou zakázané statistiky na základě náboženství, rasy a etnicity, proto ani není možné přesně zjistit, jak početná je zde menšina černochů a míšenců.
Jedná se částečně o dědictví revoluce, která vypukla v roce 1789, dále ukotvené po druhé světové válce a v roce 1955. V roce 2013 francouzským parlamentem téměř prošel zákaz slova rasa v ústavě. To vše ve jménu rovnosti. Někteří Francouzi však věří, že popření konceptu rasy je také popřením rasových problémů.
Protests turned violent in France as riot police fired tear gas at some protesters, while arresting others during anti-racism rallies in Paris and Nantes https://t.co/qNi0FGQwCN pic.twitter.com/ElAYkO6I81
— Reuters (@Reuters) June 14, 2020
„Francie ani neuznává slovo rasismus. Na rozdíl od USA, kde je rasová problematika velmi jasná, ve Francii všichni říkají: ‚Ne, ne, tady není žádný rasismus, všechno jsou to sociální problémy,‘“ vysvětluje Traoréová. „Ale my říkáme: ‚Dost!‘“ dodává.
Bývalá černošská ministryně spravedlnosti Christiane Taubirová tvrdí, že strukturální rasismus ve Francii je nepopiratelný, i když je společnost oficiálně „barvoslepá“. „Existují zde mechanismy, které znemožňují mladým lidem z předměstí dosáhnout na vedoucí pozice či proniknout do některých institucí,“ hodnotí politička.
Mnozí francouzští komentátoři zleva i zprava se však brání adopci konceptu „privilegia bílých“, známého především ze Spojených států, na francouzskou společnost. Proti tvrzení, že by existovalo privilegium bílých, se vyjádřila například konzervativní komentátorka listu Le Figaro Eugénie Bastié.
K existenci strukturálního rasismu či privilegia bílých se nesouhlasně vyjadřovali zejména bělošští komentátoři. Nechala se však slyšet i politička tmavé pleti Corinne Narassiguin. „Šroubovat výraz ‚privilegium bílých‘ na Francii je jako lepit americkou historii na tu naši bez respektu k jedné nebo druhé,“ uvedla pro deník Le Monde.
Neexistence rasy je dědictví Velké francouzské revoluce
Podle Assy Traoréové však tito kritici pouze zakrývají problém. Přítomnost rasismu ve francouzské společnosti potvrzuje třeba bojovník za občanské svobody a bývalý ministr spravedlnosti Jacques Toubon. „Naše hodnoty, pravidla, ústava – to vše je rovnostářské. Ale je zde rozpor mezi těmito pravidly a realitou,“ myslí si. Zmiňuje kontroverzní zákon z roku 1993, který umožňuje náhodné policejní kontroly za účelem vytipování nelegálních migrantů. Muž pod 25 let černošského či arabského vzhledu má údajně dvacetkrát vyšší šanci, že jej policie legitimuje.
Někteří Francouzi se, stejně jako u jiných jevů, bojí napadení výdobytků, jejichž kořeny spatřují již ve Velké francouzské revoluci. V tomto případě je to univerzální rovnost. „Vypořádání se s diskriminací na základě původu je naprosto v souladu s rovností. Pokud se chcete s problémy vypořádat, musíte je uznat,“ říká Toubon.
Zdaleka všichni s ním však nesouhlasí. Podle bývalého francouzského premiéra Manuela Vallsa „zmizí třídní boj ve prospěch boje rasového“. „Kauza Adamy Traorého je drama, za nímž stojí jeho sestra,“ je přesvědčený. Celosvětové hnutí proti rasismu je podle něj oprávněné, ale přirovnávání úmrtí Traorého k zabití Floyda je podle něj nepřijatelné, protože „obviňuje Francii z rasismu“.
V kauze Traoré povstanou před soudem v červenci dva svědci. Jedním je muž, u nějž se Traoré schovával před zatčením, druhým žena, která potvrdila, že byla u prvního pokusu o jeho zadržení.
