nezisková organizace

Češi poslali na zničenou a zpustošenou Moravu až miliardu korun – přesně taková zpráva před měsíce oblétla celé Česko. Vlna solidarity ale nekončí a v současnosti je vybráno zhruba 1,3 miliardy. Komu peníze pomohly a jak je neziskové organizace i nadace rozdělují?

Co Čech, to pejskař. Dalo by se poupravit známé rčení. Právě láska ke psům je něco, za co na sebe může být český národ právem hrdý. A nejen láska, ale rovněž skutky to dokládají. Přestože i u nás se potýkáme třeba s problémy množíren nebo týrání psů, pořád jsme o dost velký krok napřed ve vztahu k psům oproti drtivé většině zemí světa. O přímé adopce, finanční či materiální dary pro útulky nebo účast na rozličných charitativních akcích je u nás velký zájem. Způsobů, jak pomoci pejskům, je skutečně celá řada. A právě u jedné z čím dál více oblíbených forem pomoci bychom se rádi zastavili – máme na mysli virtuální adopce.

V jižních Čechách bylo odebráno 21 argentinských dog kvůli podezření z týrání zvířat. Vypadá to, že původně chovatelce tohoto plemene se „chov“ vymkl z rukou. Psi byli špinaví od výkalů a podvyživení, momentálně se budou zotavovat hned na čtyřech místech republiky.

Každý život má smysl, i ten starý. Je ale vždy jednodušší si říct: „Ten už si své odžil, ukončíme jeho trápení.“ Ale co když má ještě velkou vůli, jen nám to neumí říct? U Slamáčka to organizace Destiny Pet poznala a rozhodla se jeho život nevzdat. Starý kocour, který přežil dehydrataci, hnijícíi dutiny, do jisté míry slepotu, FIP i selhávající plíce, a to jen díky dobrým lidem a organizaci Destiny Pet, která neváhala podat pomocnou ruku i kočičímu seniorovi.

Nejspíš jste zaregistrovali příběh kočky Dory v kanadském Torontu, která se narodila bez řitního otvoru a jejíž příběh vyvolal obrovskou vlnu solidarity. Na její operaci a léčbu se vybralo přes 200 tisíc korun. Dory ale nemá vyhráno a momentálně čeká na další operaci. O Dory psal celý svět jako o senzaci, možná vás tak překvapí, že v České republice zachránili kotě se stejně vzácnou diagnózou. Když se našlo, bylo ještě o týden mladší než Dory z Toronta: Jmenuje se Knedlička a dnes si díky organizace Destiny Pet užívá krásného života a brzy bude hledat nový domov. Zpočátku Knedličce ale lidé moc nadějí nedávali.

Americký epidemiolog a poradce prezidenta Joea Bidena, doktor Anthony Fauci, se dostal pod tlak. Server Buzfeed zveřejnil část jeho mailové korespondence s prezidentem neziskové organizace EcoHeath Peterem Daszakem. Organizace v minulosti poslala miliony dolarů na výzkum koronaviru u netopýrů. Daszak v mailech Faucimu děkoval za potlačení teorie o původu koronaviru z čínských laboratoří.

Konopí může pomoci mimo jiné onkologickým pacientům a možná i lidem s covidem, zde však výsledky nejsou zatím průkazné, říká Jan Martin Paďouk, jehož společnost CannaFamily přináší na trh přípravky s vysokým obsahem kanabinoidů. Založil také neziskovou organizaci, která se zaměřuje na výzkum v oblasti léčebných účinků kanabinoidů v konopí.

Existuje ještě dnes v Evropě živoucí peklo pro psy? Ano. Jsou jím rumunské státní útulky. Tato země dlouhodobě neřešila problematiku toulavých psů a kvůli absenci plošných kastrací, mentalitě místních a nezájmu o pomoc psům obecně, se dopracovala k milionům psů bez domova. Jediné „řešení“, se kterým Rumunsko přišlo, bylo usmrcování a i dnes praktikované zavírání bezbranných psů do děsivých útulků. Po odchytu do ok, který už sám o sobě nemálo zvířat vzhledem ke své brutalitě nepřežije, putují tito nebožáci k dalším do kotců – a to po stovkách a tisících – v jednom jediném útulku! Útulků, kde je 500, 1 000, nebo dokonce 3 000 psů naráz je v Rumunsku mnoho.

„Svou kočku kastrovat nedám, je to proti přírodě.“ „Necháme ji připustit, alespoň jednou za život by měla fenečka mít štěňata.“ Jsou vám tyhle věty povědomé? Veterinární lékařka Martina Načeradská upozorňuje, stejně jako většina odborníků, že je to mýtus, který nemá žádné lékařské opodstatnění. Tyto mýty, které kolem kastrací panují, zvířatům mohou pouze uškodit. Právě pověry jsou totiž nejčastějšími příčinami přeplněných útulků či azylů a přejetých koček u silnice.

Devítiletý kříženec staforda Hugo, má za sebou opravdu krušný příběh, týraný a opuštěný skončil v útulku, tam se ještě několikrát vrátil, než ho našla „Ta“ pravá. Je typickým příklad toho, kdy si rodina pořídí psa a po pár letech je začne nudit. Co s ním?

I malé věci mohou pohnout světem – a ne jen jedním. Třeba takové převyprávění psích příběhů s tisícovkami sdílení už pomohlo stovkám psů najít si nový domov. Nebyla to však roztomilá štěňata ani žádaná módní plemena v nejlepším stavu. Šlo o staré, týrané nebo hendikepované psy, kteří v útulcích a azylech běžně zůstávají do konce života. Díky organizaci Se psem mě baví svět se však dočkali svých vlastních domovů i milujících majitelů.

Druhá šance – Domov pro ex-dostihové koně, z. s. je spolek, který zajišťuje péči a trvalý domov vysloužilým koním, koním důchodcům, kteří už svým majitelům nevydělávají, neslouží, a ti se je tak rozhodnou dát pryč. Jedním z nejsilnějších příběhů svěřenců je příběh kobylky, kvůli které to vlastně celé začalo. Krásná bílá královna překážkových dostihů Relace se narodila 20. 3. 1999, není zdaleka nejstarší obyvatelkou spolku, zato prožila jeden z nejkrutějších životních příběhů.