Komentář Petra Musila: Novela zákona o ČNB je dobrý kompromis

Poslanci schválili novelu zákona o České národní bance. Ta získá nové možnosti pro nákup státních dluhopisů, zároveň ale nebude ohrožena její nezávislost. Alespoň prozatím.

Když ministryně financí Alena Schillerová oznamovala 23. března v půl jedenácté večer v televizi, že druhý den předloží do poslanecké sněmovny zákon, podle kterého bude moci Česká národní banka nakupovat státní dluhopisy vydané kvůli očekávanému prohloubení rozpočtového schodku, mnoha ekonomům se rozsvítila červená kontrolka. Ministerstvo financí druhý den vše uvádělo na pravou míru, což nešťastnému vyjádření šéfky státní kasy dalo zcela jiný význam.

Poslanci nicméně novelu zákona o ČNB, která by do rukou centrální banky vložila nové pravomoci, napoprvé neschválili. A ukázalo se, že to bylo ku prospěchu věci. Během druhého, již úspěšného, pokusu se totiž do finální podoby zákona dostalo časové omezení, dokdy bude moci Česká národní banka své nově nabyté kompetence využívat.

Časově omezené nakupování vládního dluhu

O co jde? Dosud může naše centrální banka nakupovat pouze takzvané státní pokladniční poukázky – dluhopisy se splatností do jednoho roku – a pouze na sekundárním trhu. Nesmí tedy přímo půjčovat peníze státu. Nově bude ČNB moci kupovat i vládní dluhopisy s delší splatností, což jí poskytne širší prostor pro to, jak do ekonomiky pumpovat peníze. I nadále se to ale bude moci dít jen na sekundárním trhu. To znamená, že stát své dluhopisy bude muset nejprve udat například běžným komerčním bankám, od kterých je pak bude moci nakupovat právě ČNB. Tento typ obchodů ale budou naši centrální bankéři moci dělat jen do konce roku 2021.

Přestože to běžnému smrtelníkovi může připadat jako prkotina, jde o velmi důležité pojistky nezávislosti naší cedulové banky. Pro požadavek nezávislosti centrální banky na vládě existuje jeden velmi dobrý důvod. Dlouhodobé zkušenosti totiž ukazují, že čím menší vliv vládní garnitura na centrální banku má, tím stabilnější ceny v ekonomice přetrvávají a tím více jsou úspory domácností v bezpečí.

A naopak, pokud vláda může své dluhy prodávat přímo centrální bance nebo jí jejich odkup dokonce nařizovat, ekonomika je náchylnější k vzedmutí inflace a totálnímu rozvratu finančního systému. Ostatně historické příklady nás před provázaností centrální banky s politiky dostatečně varují: Německo 1923, Maďarsko 1946 nebo Zimbabwe 2008. Ve všech těchto zemích dosáhla hyperinflace takových rozměrů, že se ceny zboží zdvojnásobovaly třeba i každých čtyřiadvacet hodin.

Jistě lze namítnout, že Česká národní banka nyní (pokud novela zákona o ČNB úspěšně projde legislativním procesem) nebude dělat nic, co by nedělaly i jiné centrální banky světa. Vždyť vládní, ale i municipální či dokonce korporátní dluhopisy nakupuje už pěknou řádku let Evropská centrální banka, americký Fed už podobný záměr ohlásil. To je pravda, jenže jde pouze o formálně totožné věci, nikoli však kvalitativně.

ČNB není ECB ani Fed

Česká národní banka je přece jen centrální bankou jednoho konkrétního státu a je tedy nepochybné, odkud potenciální tlak na ni může přijít. Naproti tomu ECB je nadnárodní měnovou institucí, která je řízena sborem zástupců různých zemí eurozóny. Přestože bývá osočována, že svou politikou prosazuje především zájmy Německa nebo Francie, rozhodovací mechanismus v této instituci nic takového prakticky neumožňuje.

Neobstojí ani srovnání se Fedem. Fed vznikl před více než sto lety a krizovým situacím čelil již několikrát. A byť jde o centrální banku konkrétní země, politici si na něho dovolují v zásadě pouze slovně. Dobře to bylo vidět nedávno, kdy Janet Yellenovou v čele Fedu střídal Jerome Powell. Powella si do úřadu „vybral“ sám Donald Trump a Kongres mu ho funkce šéfa Fedu schválil. Když ale Fed začal zvyšovat úrokové sazby, Trump se začal čertit a Powella obviňovat, že dusí americkou ekonomiku. Trump prý dokonce hovořil o tom, že by Powella rád z jeho postu odvolal.

Jenže Fed v čele s Powellem necouvl ani o píď a dál prosazoval politiku zaměřenou na to, aby nedocházelo k příliš rychlému růstu cen. To je přesně ten důkaz síly centrální banky a také důkaz toho, proč Fed může nakupovat vládní dluhopisy ve velkém, aniž by se Američané museli o své peníze bát. Až si budeme jisti, že podobně silnou pozici má vůči vládě i Česká národní banka, můžeme její portfolio nástrojů s klidným svědomím rozšiřovat.