město Olomouc Zdroj: pixabay.com
Extrémní sucho, tropické teploty ale i povodně nebo silný vítr. To jsou důsledky změn klimatu, které zásadním způsobem ovlivňují kvalitu našich životů. Zdraví a pobyt lidí ohrožují nejen vysoké teploty, nízká vlhkost vzduchu, ale i rostoucí obsah ozónu. Zlepšit situaci by mohl soubor preventivních opatření, tzv. Modrozelená infrastruktura.
Slovní spojení, pod kterým se skrývá budoucnost našich měst. Jednoduše řečeno, jde o opatření spjatá s přírodou, která by měla vrátit vodnímu režimu jeho původní podobu. Cílem je zajistit bezpečné vsakování srážkové vody do podzemí i zvyšovat efektivitu jejího koloběhu prostřednictvím zeleně tak, aby se dařilo vytvářet zdravé a příjemné prostředí nezatěžující přírodu.
„Modrozelená infrastruktura (MZI) představuje environmentální urbánní infrastrukturu, jejíž součástí jsou citlivá volba městské vegetace spolu s důmyslnými hydrologickými prvky městského systému odvodnění. MZI stojí na základech hospodaření s dešťovými vodami, pouze více zdůrazňuje roli zeleně jako klíčového nástroje k ochraně měst před dopady teplého počasí beze srážek. Zeleň v tomto ohledu již nehraje ve městě roli estetickou nebo biotopu, ale plní roli klimatizace. Tento přínos je třeba pojmenovat, změřit, vyhodnotit, dát mu měřítko, výrobnost a konkrétní podobu prostřednictvím různých typů zeleně,“ uvedl jednatel společnosti JV PROJEKT VH, který je spoluautorem publikace Hospodaření se srážkovými vodami – cesta k modrozelené infrastruktuře, kterou tým odborníků vytvořil pro město Olomouc.
Změny klimatu se již dějí
Právě zeleň má pro obyvatele měst zásadní význam. Poskytuje totiž stín, místo k odpočinku, zadržuje vláhu, ochlazuje a čistí vzduch a poskytuje útočiště živočichům. Modrozelená infrastruktura je proto zcela zásadním opatřením adaptace na změnu klimatu urbanizovaných území i základním nástrojem prevence proti záplavám a proti suchu. Podle Marka Riedera, ředitele Českého hydrometeorologického ústavu, se Česká republika musí připravit na změny. Ty jsou ale patrné stále častěji už dnes. Stačí se podívat na situaci za posledních 5 let.
„Budou se prodlužovat suché a teplé periody zhruba od března do října, kdy těch srážek bude méně a teploty budou vyšší, než jaké známe z minulosti a zároveň v zimě, to znamená od listopadu do února by mělo přibýt srážek, takže ty roční úhrny by měly být na území ČR zhruba stejné, nicméně změní se rozložení v čase, že bude víc srážek v zimním období a prodlouží se suché a teplé periody, a to v horizontu 20, 30 až 50 let," dodává Rieder.
Aby se města i obce mohly připravit na změnu klimatu, bude potřeba velkých změn, a to nejen v oborech, které se stavbou a schvalováním staveb souvisí, ale i v samotném přístupu jednotlivců. Podle Ondřeje Charváta z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí už Česká republika plní své závazky, které vyplývají z mezinárodních dohod, a to jak z evropského kimaticko-energetického balíčku EU, tak i z Pařížské dohody.
„Cílem do roku 2030 je snížit emise skleníkových plynů minimálně o 45 % a směřovat k našemu dlouhodobému cíli, a tím je snížení emisí o 80 % v roce 2050. Na domácí úrovni řeší problematiku Politika ochrany klimatu, kterou vláda přijala v roce 2015. Klíčovým opatřením je postupný přechod k nízkouhlíkové ekonomice," uvádí Ondřej Charvát a příkladem je podle něj program Nová zelená úsporám a akční plán Národní strategie adaptace na změnu klimatu z roku 2015. „Součástí akčního plánu je také nastavení systému vyhodnocování zranitelnosti vůči změně klimatu a adaptace na ni,“ dodává k tomu Charvát.
První vlaštovky
Na cestu k preventivním opatřením Modrozelené infrastruktury (MZI) se vydala už i dvě česká města - Hradec Králové a Olomouc. Právě tady už počítají se začleněním MZI do některých konkrétních projektů. „Uvedením tohoto dokumentu do rozhodovacích pravomocí města se vytvoří základ pro postupné zlepšování životních podmínek Olomoučanů. Aby celý proces fungoval, bude nutné ho důsledně uplatňovat. Hlavním předpokladem úspěchu je změna myšlení nejen samosprávy, projektantů a developerů, ale doslova všech lidí, kteří ve městě žijí,“ uvedl primátor Mirek Žbánek.
Stavební a vodní zákon předepisují dodržování principů hospodaření s dešťovou vodou nekoordinovaně, což v našich městech a obcích aplikaci modrozelené infrastruktury velmi ztěžuje. Právní a technické předpisy českého stavebnictví nejsou ve vztahu k vodnímu režimu urbanizovaných území ideální. Veškerá odpovědnost tak v tomto ohledu leží na městech, které si mohou pomoci vytvořením vlastních koncepčních dokumentů s pravidly pro aplikace modrozelené infrastruktury.
„Ve svých investičních záměrech chce město do budoucna více zohledňovat přístup, který bude obsahovat prvky odpovídající termínu modrozelené infrastruktury, tedy například zachytávání dešťové vody či její čištění, zvyšování biodiverzity, kvalita půdy, omezení znečištění ovzduší, eroze, úspora energií, zmírnění mikroklimatu či omezení přehřívání,“ uvedla mluvčí kanceláře primátora Hradce Králové Kateřina Šmídová.
Příklady v zahraničí
A o změny se snaží i řada dalších evropských měst. Některá už podnikají cílené kroky, které by měly vést k příznivějším životním podmínkám. Usilují například o zvětšení vodních ploch, zlepšení stavu zeleně i o to, aby vodní toky byly běžnou součástí měst.
„Například hlavní dánské město Kodaň má koncepci hospodaření s vodou postavenou na principu, kdy je maximum srážkové vody drženo ve městě a nezbavují se jí rychlým odtokem kanály. Česká města jsou bohužel většinou stavěna tak, aby byla voda co nejrychleji odváděna pryč,” upozorňuje na náš problém Barbora Bakošová z nevládní organizace NESEHNUTÍ. Popisuje dále Kodaňský park Enghave, který obsahuje podzemní nádrže, v nichž v případě silných přívalových dešťů zadržují vodu. Ta se následně využívá pro zavlažování rostlin v parku nebo pro splachování v domácnostech.
Adaptace na změnu klimatu je úkol, který má celospolečenský význam. Doufejme tedy, že se podaří soubor opatření Modrozelená infrastruktura rozšířit do co nejvíce měst a zemí, a to co nejrychleji.
Adam Novotný
