On se rozmluví? Omyl, varují logopedi. Vývojová dysfázie trápí až desetinu dětí
Dětí s logopedickou vadou rok od roku přibývá, důležitá jsou speciální cvičení. Zdroj: CNN Prima NEWS
Dětí s logopedickou vadou rok od roku přibývá. Nejde jen o šišlání či koktání, ale i o vážnější potíže, které zásadně ovlivňují školní výsledky i sebevědomí. Podle odborníků z Církevní základní školy logopedické Don Bosco a mateřské školy logopedické jde často o vývojovou dysfázii – neurovývojovou poruchu, která postihuje téměř každé desáté dítě.
V rámci našeho pořadu Co na to vaše zdraví startujeme seriál, který se bude logopedii věnovat. Provedeme vás postupně vývojem a napravováním dětské řeči od předškolního věku až po konec základní školy. Ukážeme jazyková cvičení, chyby, kterých se vyvarovat, i příklady dobré praxe. Sérií nás budou provázet odborníci z Církevní základní školy logopedické Don Bosco a mateřské školy logopedické, kteří mají s jazykovými potížemi dětí opravdu bohaté zkušenosti.
Podívejte se na video, kde najdete nejen rozhovor s odborníky, ale i reportáž přímo z výuky ve škole:
Logopedická škola Don Bosco patří mezi unikátní vzdělávací instituce v Česku. Podle ředitelky Daniely Špinkové zájem o ni rok od roku roste. „O školu je rok od roku větší zájem, ale nejsem si tak zcela jistá, zda logopedických vad přibývá, protože mám pocit, že to souvisí velmi těsně s tím, že se zdokonalila lékařská diagnostika a dětem s logopedickými vadami je věnována větší pozornost, než tomu bylo dříve,“ říká.
Vývojová dysfázie není „jen“ porucha řeči
Až 97 % dětí na této škole má diagnostikovanou vývojovou dysfázii. Nejde přitom jen o špatnou výslovnost, jak by se mohlo zdát. „Vývojová dysfázie, to je neurovývojová porucha řeči a ne problém pouze s řečí, jak by se zdálo. Je to velmi široká škála věcí, které dítěti znemožňují a znesnadňují život. Je to problém s motorikou, je to problém s pamětí, je to problém s vnímáním, je to problém s různými percepcemi, takže je to opravdu velmi široký, zabírá velmi široký záběr toho, co je třeba teda napravovat a s čím je třeba pracovat,“ vysvětluje logopedka a zástupkyně ředitelky Kateřina Denemarková.
Inteligence není problém
Častým omylem je podle odborníků spojování poruchy řeči s nižší inteligencí. „To je právě velký omyl, protože u dětí s vývojovou dysfázií se jedná o běžný intelekt, je srovnatelný s intaktními dětmi, ale musíme rozlišit neverbální a verbální schopnosti toho dítěte. V neverbálu samozřejmě ty děti bývají velmi šikovné, někdy až nadprůměrně šikovné, ale s tím verbálem, s tím vyjadřováním mají problém. Proto je potřeba velmi důsledná diagnostika a vyloučení různých jiných vad, třeba právě toho mentálního postižení, které opravdu s vývojovou dysfázií nesouvisí. Je třeba i vyloučit autismus a tak dále. Ale naše děti jsou opravdu šikovné a chytré,“ zdůrazňuje Denemarková.
Kdy mají rodiče zpozornět
Podle odborníků by měli rodiče být vnímaví už kolem třetího roku věku dítěte. „V každém případě by to měli být rodiče, to jsou ti lidé, kteří tomu broučkovi jsou nejblíž, a měli by zpozornět určitě kolem třetího roku, když zjistí, že s dítětem se nedorozumí tak, jak by si asi představovali. Někteří rodiče to nechávají až na dobu předškolní a tam už je to poměrně pozdě, protože pakliže dítě dostane speciální péči třeba v mateřské škole logopedické, tak už do první třídy nastupuje poměrně připravené na celý školní režim. Čili kolem toho třetího roku by měli zpozornět i rodiče, ale pochopitelně i pediatři na tříleté prohlídce,“ vysvětluje ředitelka Daniela Špinková.
Chlapci častěji než dívky
Podle Asociace klinických logopedů se vývojová dysfázie častěji objevuje u chlapců. Tento poznatek potvrzuje i ředitelka školy. „V poslední době se hovoří i o genetické predispozici k vývojové dysfázii. Já musím klinickým logopedům v tomto případě dát zapravdu, protože my máme některé naše třídy výrazně s vyšším obsazením chlapců, některé jsou vyloženě jenom chlapecké a u nás těch dívek je skutečně menšina,“ říká Daniela Špinková.
Domácí prostředí nestačí
I když rodiče čtou, zpívají a věnují se dětem, dysfázii tím nevyléčí. Mohou ale významně pomoci při nápravě. „Hlavně se musí rozlišovat, o jakou vadu řeči jde. Pokud je to ta vývojová dysfázie, které se nejvíce věnujeme, tak samozřejmě domácí prostředí nezpůsobí vývojovou dysfázii. Je to neurovývojová porucha, takže je problém v genetických predispozicích, při nedostatečném vývoji mozku v těhotenství, během porodu nebo krátce po něm. Prostředí vznik poruchy neovlivní, ale to, že se rodiče dítěti maximálně věnují, ovlivňuje vývoj řeči a nápravu. Dneska malé děti přicházejí brzy do styku s tablety a televizí, což není vhodné. Nejvhodnější je zpívat, číst, vyprávět. Živá řeč je strašně důležitá,“ zdůrazňuje Denemarková.
„On se rozmluví“ neplatí
S pochybnostmi rodičů se setkávají i lékaři a pedagogové. „Takovéto – je to chlapeček, on se rozmluví, než půjde do školy, a pak vám bude mluvit, až vás z toho bude brnět hlava – to opravdu neplatí,“ říká Denemarková.
Ředitelka Daniela Špinková dodává: „Už na tříleté prohlídce u pediatra by měl tenhle odborník zbystřit a posílat dítě na speciální pracoviště logopedické, neurologické, foniatrické.“
Příběh rodiny Vlachových
Jan Vlach, tatínek tří chlapců, popisuje vlastní zkušenost, když jeho syn nastoupil do běžné mateřské školky. „Tam byl, dá se říct, už od začátku separovaný, paní učitelkou označený za zlobivé dítě. U těch dvojčat je vidět, že díky logopedické péči se skutečně posouvají. Jenom za první tři měsíce, co chodily sem do mateřské školky, udělaly obrovský skok dopředu. Už jenom co se týče slovní zásoby,“ vypráví.
Malé třídy a tvrdá práce
Na Don Boscu se děti „neschovají“. Každá třída má pouze deset žáků. „V tomhle počtu se nikdo z těch dětí neschová, tím myslím to, že dítě nesedí vzadu v lavici a když je hodné, tak vlastně nemusí nic dělat. U nás musejí pracovat fakt všechny děti,“ vysvětluje Kateřina Denemarková.
Spolupráce s rodiči je nutná
Kromě školy musí logopedická cvičení pokračovat i doma. „Naše děti mají logopedické sešity, dostávají na týden úkol a musí s tím rodičem doma pracovat. Samozřejmě, že já po týdnu poznám, jestli pracovali, nebo nepracovali. Musím říct, že jsem někdy drsná. Nejdřív píšu rodičům, když to nefunguje, tak si je prostě pozvu na kobereček,“ popisuje Denemarková.
Většina rodičů však spolupracuje ráda. Jak říká maminka Maria Kohut Vynychenko: „Teď furt mluví. Předtím měli ten problém, že byli furt zticha, a já jsem chtěla, aby konečně začali mluvit. Tak už teď nemůžu zastavit. Prostě.“
Hravé techniky, skvělé výsledky
Děti na logopedické zahradě hází balonky do „samohláskových pusinek“, foukají do peříček nebo cvičí rytmus. Vypadá to jako hra, ale jde o cílenou terapii. „Řeč souvisí s mnoha dalšími oblastmi, jako je paměť, sluchové vnímání, zrakové vnímání, jemná motorika, kreslení, předmatematické představy – a s tím vším je ta řeč propojená,“ vysvětluje Blanka Housarová, zástupkyně pro MŠ.
Absolventi dokazují, že logopedické vady nejsou konec světa. Žáci školy totiž později bez problémů zvládají i střední či vysokou školu. Jana Nohejlová vzpomíná: „Hodně písmenka se mi pletly při čtení a samozřejmě nejvíc asi problém byl s češtinou.“
Jan Koza, kterého škola zbavila extrémní koktavosti, dodává: „Učil jsem i tady paní učitelky, co mě učily, tak jsem je učil v této třídě, jak ovládat Word, Excel a tak dále. Teď jim to vracím tím, že mám s nima stejnou trpělivost, co oni měli se mnou. Naprosto si myslím, že je to fifty fifty.“
Vzkaz rodičům
Ředitelka Daniela Špinková připomíná jednoduchý recept: „Velmi důležité je zpívat s dětmi, recitovat, říkat básničky, říkat pohádky takové, které jsme se učili my. Rada babičky – čtěte svým dětem pohádky.“
