Sílu pitbullího stigma zabijáka už asi pocítil každý majitel tohoto krásného plemene. Zdá se totiž, že existují jen dva extrémy - lidi, kteří pitbully brání a adorují, a ti, kteří je považují primárně za nebezpečné. Ideální balanc by byl, kdyby se majitelé těchto psů chovali natolik zodpovědně, že by druhou stranu přesvědčili ne o naprosté neškodnosti plemen, ale o tom, že si ho pořizují lidé, kteří si jeho sílu uvědomují. Proč to píšeme? Abyste věděli, že tohle není žádná pitbullí propaganda, ale příběh psa, který zachránil život někomu, pro koho nebyl zrovna žádným miláčkem.
Sílu pitbullího stigma zabijáka už asi pocítil každý majitel tohoto krásného plemene. Zdá se totiž, že existují jen dva extrémy - lidi, kteří pitbully brání a adorují, a ti, kteří je považují primárně za nebezpečné. Ideální balanc by byl, kdyby se majitelé těchto psů chovali natolik zodpovědně, že by druhou stranu přesvědčili ne o naprosté neškodnosti plemen, ale o tom, že si ho pořizují lidé, kteří si jeho sílu uvědomují. Proč to píšeme? Abyste věděli, že tohle není žádná pitbullí propaganda, ale příběh psa, který zachránil život někomu, pro koho nebyl zrovna žádným miláčkem.
Seznamte se s přátelským pitbullem ze Švédska, Simbou. Ten žije se svým páníčkem Arjanitem Mehanem v bytě a kvůli ostatním obyvatelům paneláku to často neměli zrovna jednoduché. Vždycky chtěli, aby se jim Simba vyhýbal obloukem. Obzvlášť jedna ze sousedek s ním měla velký problém. „Chtěl se s ní pozdravit, ale vždycky se k němu chovala hrubě a se strachem v očích,” popisuje Arjanit. „Nikdy ho neměla ráda, protože pro ni byl 'to zlé plemeno',” doplňuje.
Druhý den po jednom z dalších podobně chladných setkání se vraceli Arjanit a Simba z procházky, když v tom se pes zastavil a běžel k sousedčiným dveřím. Arjanit vytáhl vodítko, na což obvykle Symba reaguje přiběhnutím, ale pes se nechtěl ani hnout. A navíc začal štěkat na dveře. Páník se vydal za ním, aby ho na vodítko připnul a odvedl pryč. Ale za dveřmi slyšel slabý hlásek volající o pomoc.
Dveře do bytu byly odemčené, stačilo vzít za kliku. Když ale sousedka Simbu slyšela, vydala ze sebe jen „Ne, prosím, nechoď za mnou!” Arjanit i přesto vběhl se psem dovnitř a uviděl sousedku na podlaze. Upadla, zlomila si kyčel a dlouhé dva dny nemohla vstát. Kdyby na ní Simba páníčka neupozonil, její život by byl skutečně v ohrožení.
Arjanit zavolal sanitku a pak společně se Simbou čekali, až dorazí. Život sousedky zachránil pes, kterého odjakživa neměla ráda. A tímto jeho skutkem se taky všechno změnilo. „Slyšel jsem sousedku říkat: 'Děkuju, že jsi mě vyslyšel.' Myslel jsem nejdřív, že mluví se mnou. Pak ale řekla: 'Ne, ty ne, to patřilo tomuhle hodnému pejskovi'.” Ukázalo se, že ten „zlý pes” měl větší srdce než všichni sousedé z baráku dohromady.
Od té doby je jejich život jiný. Sousedé zahrnuli Simbu dárky a odměnami. Všechny si je zaslouží, to bezesporu. Nicméně jeho páníček spíš doufá v to, že tím třeba dalším zodpovědným páníčkům bullů trochu zlepší pověst.